Andrej Babiš (ANO) FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Publicista Miloš Čermák napsal na Seznam Zprávy glosu nazvanou „Proč nejsem antibabišovcem“. Uvedl zde několik věcí, na které považuji za nutné reagovat z pohledu člověka, jehož postoj v této věci je naprosto opačný.
Začněme hned v úvodu tímto Čermákovým sdělením: „Máme protibabišovská média, některá politická uskupení nazýváme protibabišovskými. Pro mnoho lidí se z protibabišismu stala politická orientace, možná až ideologie. Avšak pozor, být protibabišovský je něco jiného než nesouhlasit s Babišem, případně ho nemít rád. To je program.“
Miloš Čermák tímto opakuje Babišovu tezi (lépe řečeno tezi Babišova marketingu) o tom, že kdo z podstaty kritizuje Babiše, je prostě Antibabiš, je to jeho program a nic jiného si nejspíš nemyslí. Vůbec nepřipouští, že kritizovat systém, který právě tento Babiš nastolil, je naopak pozitivní program a odraz toho, že člověk vyznává určité konkrétní názory, postoje a hlavně hodnoty.
Protibabišovská média, kam jistě podle Čermákovy definice patří i deník FORUM 24 a Týdeník FORUM, nevznikla proto, že někdo z nás nemá rád toho zmateného, ale jasně odhodlaného někdejšího agenta Státní bezpečnosti. Tato média vznikla proto, že tady také existují Babišova média, u jejichž novinářů nejde o program ani o názor, ale o bizarní způsob výkonu zaměstnání, média, která jsou svým dosahem nesrovnatelná (i když dnes už je v tomto ohledu situace lepší než dřív) a neplní svoji službu veřejnosti. Jsou lidé, kteří považovali za nutné tento stav vyvážit. Každý má právo diskutovat o tom, zda se to podařilo, či ne, ale bylo by vhodné připustit, že v letech 2014–2015 nebyly nové projekty zakládány kvůli „protibabišovské ideologii“, ale proto, že mnozí novináři orientovaní na etická pravidla žurnalistiky, na pravdu a svobodu slova chtěli svobodně informovat veřejnost v době, kdy držitel politické moci převrací fakta na ruby a do řízené manipulace vrhá obrovskou mediální sílu.
Právo nesouhlasit s Babišem nebo nemít ho rád má každý. Ale kritizovat to, co v České republice nastolil, by mělo být samozřejmé pro každého, kdo vyznává základní demokratické hodnoty a západní orientaci České republiky. Protože právě v tom je ten problém, v destrukci demokracie a civilizovaného prostředí, nikoli v jednom konkrétním Andreji Babišovi. Ta ideologie, o které Čermák v úvodu textu píše, se jmenuje liberální demokracie. Je to souhrn názorů na to, jak se spravuje svobodná společnost, jak má fungovat dělba moci. A také jak se mají lidé bránit před kumulací moci a pohrdáním pravidly.
Podle Čermáka je babišismus „pragmatické a populistické prázdno, které ochotně vyplní cokoli, co pomůže nositele tohoto programu udržet u moci“. Pragmatické a populistické prázdno je schopen předvádět každý druhý – od Sládka přes Babiše po Okamuru. Jenže babišismus je ve skutečnosti úplně jiný problém, než Čermák popisuje. Je to „state capture“ neboli převzetí státu, absolutní střet zájmů, děsivé prorůstání soukromé firmy a v podstatě kriminální mafie do státní správy. A hlavně je to neurvalá snaha ovládnout úplně všechno a pak rozhodovat z obou stran stolu zároveň – za stát i za Agrofert, za žalovaného i za soudce.
Ti, kdo se snaží už roky systém, který Babiš vytvořil, popisovat – mezi nimi například Miroslav Kalousek – uvádějí, že jde o chvíli, kdy má kapitán jednoho z týmů na fotbalovém hřišti zároveň i roli rozhodčího. A tím je vlastně vládcem celého hřiště. To pak skutečně nemůže být férová hra. Ze soutěže se stává trapná parodie. Předstíráme, že Petr Fiala a Andrej Babiš jsou rovnocenní hráči. Ale Fiala nezaměstnává ani jednoho novináře, zatímco Babiš jich zaměstnává stovky. Kde je potom férová soutěž?
Že je Babiš v podstatě prázdný, nevzdělaný člověk a dost neschopný manažer, to víme. Ale o to se v těchto volbách ani omylem nehraje. Paměť je krátká, covidové nebezpečí překrylo léto, dovolené a nové vládní dárečky ze státního rozpočtu, a pokud jde o program, ten voliči nehledají, rozhodně ne většina z nich.
Čermák také píše, že v „minulých a předminulých volbách volili lidé, kteří předpokládali, že tak, jako byl úspěšný byznysmen, bude i úspěšný manažer státu“. V těch předminulých z roku 2013 je to jistě pravda, v těch minulých už byla situace úplně opačná. Hnutí ANO ovládlo levici a na manažera se zapomnělo. Už jde jen o rozdavače státních peněz, a když na to přijde, tak i o xenofoba a rádoby vlastence. A hlavně o člověka, který již natolik pevně ovládl mediální prostor, že je v podstatě nemožné jasně a nahlas pojmenovat všechny jeho kauzy s takovým dopadem, jaký by nastal u jiných politiků.
Pravda je ovšem to, jak Čermák píše, že Babiš není „systémová chyba“. To je fakt, nejde o chybu, ale o úplně nový systém, o něco, co ještě nebylo tady ani jinde v civilizovaném světě. Andrej Babiš tento stát efektivně ovládl, znemožnil férovou politickou soutěž, omezil možnost pravdivě informovat voliče nejen nákupem třetiny mediálního trhu, ale také inzertními závazky u ostatních médií a změnami v radách u médií veřejnoprávních. Každý den sledujeme nové příklady sešupu civilizovaných poměrů jako na tobogánu. Babiš je sice neschopný v řízení státu, je ale schopný a silný v kampaních. Může si najmout ty nejlepší lidi a prostředky z Agrofertu jsou nevyčerpatelné. Nejde jen o jednu součástku v našem zaběhnutém demokratickém stroji, ale o situaci, kdy jsme z tohoto stroje už v podstatě vystoupili. A o tom budou tyhle volby. O tom, jestli se k této hrozbě postavíme čestně a čelem, nebo jestli budeme zbaběle uhýbat a podrývat morálku demokratické části národa.
