Pro papeže Františka je porušování lidských práv jedno z klíčových témat. Proto budí pozornost, že pokud jde o situaci v Číně, která se spíše zhoršuje, je více než zdrženlivý. Proč to tak je?
Server Crux Now, který se zabývá děním v světové církvi, cituje velvyslance USA pro mezinárodní náboženskou svobodu Sama Brownbacka. Ten prohlásil, že si Vatikán musí uvědomit, že Číně nelze důvěřovat. Brownback se tak připojil k řadě dalších, včetně dlouholetého pozorovatele Číny Benedicta Rogerse, který si nedávno v článku na Foreign Policy stěžoval na Františkovo relativní mlčení ohledně osudu převážně muslimské ujgurské menšiny v Číně.
Našlo by se více položek, u kterých se lze zastavit. Před několika týdny dostali novináři, jak je zvykem, předem papežovu řeč, kterou měl pronést při obvyklé nedělní modlitbě Anděl Páně v Římě. Na text je dáno embargo, dokud papež příslušný projev nepronese, a za oficiální se pak považuje jen to, co skutečně řekne. Došlo však k tomu, že se František od psané verze odchýlil a vynechal zmínku o Hongkongu. Někdo z novinářů ale původní text řeči zveřejnil, takže si obě verze mohli všichni porovnat. Je otázka, jestli to z novinářského hlediska bylo čisté, protože je to narušení důvěry mezi novináři a institucí, ale stalo se. Proto se mohly objevit spekulace, proč papež původně zamýšlená slova neřekl. Byl snad na poslední chvíli pod nějakým nátlakem?
Pak jsou tu ještě další věci. Čínští hackeři napadli v květnu a pak v červnu počítačové systémy Vatikánu a diecéze Hongkong. Zprávu přinesla americká monitorovací skupina Recorded Future. Útok provedla údajně skupina hackerů známá pod jménem RedDelta. Vatikán proti tomu nijak veřejně neprotestoval.
Proč takové ticho? Převažující mínění je, že se na podzim čeká jednání o obnovení prozatímní dohody týkající se jmenování biskupů, která byla podepsána v roce 2018. Ta byla zamýšlena jako první krok k normalizaci vztahů s Pekingem a tím k zajištění ochrany katolické komunity v zemi. V Číně je katolická církev, která má kolem 12 milionů členů, rozdělena do dvou větví. Jsou tam katolíci věrní Římu a potom takzvané Vlastenecké sdružení čínských katolíků. Peking neuznává biskupy jmenované papežem a příslušníky této části církve perzekvuje, a na druhou stranu biskupové vysvěcení bez zvolení papeže jsou automaticky exkomunikováni. K jakési dohodě došlo, ale je samozřejmě křehká, jak tomu u vztahů s totalitními režimy bývá.
Kritici dohody tvrdí, že od jejího podpisu se situace v Číně pro náboženské menšiny zhoršila a čínské úřady si papežovu zdrženlivost vykládají jako znamení slabosti. Tedy že lze čekat spíše zesílení pronásledování.
Komentátor John L. Allen Jr. na serveru Crux Now konstatuje, že to je pro Vatikán těžké rozhodování, protože papež musí uvažovat nejen o své pověsti, ale také o důsledcích svých slov pro obyvatele dané země. Stále je v paměti, co se stalo, když v roce 1942 nizozemští biskupové protestovali proti deportaci Židů. Při nacistickém řádění pak zahynuli i židovští konvertité ke křesťanství, mezi nimi i filozofka Editha Steinová, která byla později prohlášena za svatou.
Je tu ještě jedno vysvětlení, totiž že kritika papeže přichází z kruhů, které jinak nejsou Františkovi názorově blízké. Zmíněný Sam Brownback je známým stoupencem prezidenta Donalda Trumpa a tím typem konzervativního katolíka, jaké v roce 2017 kritizoval klíčový papežův poradce a jezuita Antonio Spadaro jako spoluautor článku zveřejněného v polooficiálním vatikánském časopise La Civiltà Cattolica. Tam byla Trumpova administrativa obviněna z „apokalyptické geopolitiky“.
Obecně platí, že mnoho hlasů, které v současné době tlačí na papeže, jsou lidé jiných názorových východisek. Jsou kritičtí například vůči „islámskému terorismu“, což je pojem, který papež zásadně odmítá a tvrdí, že terorismus je vždycky spíše převrácením náboženství než jeho výrazem. Mají také tendenci být kulturními konzervativci a na témata papežské agendy, jako je sociální politika, změna klimatu, trest smrti a obchod se zbraněmi, se dívají jinak.
John L. Allen Jr. doporučuje dvě věci. Jednak by papež a jeho okolí měli abstrahovat od toho, kdo něco říká, a uvažovat, jestli v tématu Číny nemají kritici pravdu. Na druhou stranu ti, kdo si přejí, aby papež vůči Číně postupoval pevněji, by měli trochu zvážit „vyčištění vlastních studní“, aby na druhé straně „strach z otravy“ nestál v cestě jimi navrhované léčbě.
