Katharina Wagner, moskevská korespondentka německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, rozebrala ve svém včerejším komentáři (9. 9. 2020) význam budovaného (a takřka dokončeného) plynovodu Nord Stream 2 pro Ruskou federaci. Ekonomicky churavá východní země totiž potřebuje dokončit projekt nejen kvůli odklonění tranzitu ruského plynu mimo Ukrajinu, ale především k posílení své úlohy na evropském energetickém trhu.

Německá novinářka připomíná, že Rusko na hlasy volající po zastavení projektu kvůli kauze „Navalnyj“ reagovalo zatím klidně a sebejistě, ostatně i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se nechal slyšet, že by to bylo absurdní rozhodnutí, a proto v tom nevidí reálné riziko.

Ruské federaci by nový plynovod Nord Stream 2, jímž by mělo každoročně proudit do Evropy dalších 55 miliard kubických metrů ruského zemního plynu, skýtal řadu výhod. Především by mohl být odstaven zastaralý plynovod vedoucí přes Ukrajinu, s níž je Rusko de facto ve vojenském konfliktu.

Pokud by projekt Nord Stream 2, který dosud stál ruské a evropské investory zhruba 5 miliard €, nebyl dokončen, muselo by Rusko pro již nasmlouvané dodávky plynu opět využít tranzit přes Ukrajinu, která by si jistě nadiktovala vyšší poplatky. Ruská společnost Gazprom by tak svůj zisk z vývozu v podstatě utratila za ukrajinský tranzit.

Jenže jak Katharina Wagner správně podotýká, pro Rusko představuje plánovaný plynovod i významnou ekonomicko-politickou hodnotu, poněvadž by upevnil ruskou pozici v zajišťování dodávek plynu pro Evropu. Za budováním plynovodu Nord Stream 2 stojí totiž vedle Gazpromu také několik významných evropských investorů: OMV, Wintershall, Uniper, Shell a Engie. A ti hodlají kvůli rentabilitě prosazovat, aby ono potrubí pod Baltským mořem bylo naplno využíváno nejméně po dobu deseti let.

Tím by ovšem vznikl v Evropské unii tlak na země, které naopak požadují postupné snižování závislosti na geopoliticky toxickém ruském plynu, jako například na Polsko, jež společně s Dánskem chce již v roce 2022 zprovoznit vlastní plynovod pro dodávky zemního plynu z Norska.

A je tu ještě jedna významná ekonomická eventualita: „Vazba na evropské partnery projektu Nord Stream 2 je pro Gazprom důležitá také s ohledem na konkurenci rostoucí nabídky zkapalněného zemního plynu (LNG). Již nyní kvůli tomu Gazprom ztrácí v Evropě zákazníky. V roce 2019 nedosáhl koncern svého evropského exportního cíle 200 miliard kubických metrů, protože Turecko, dříve jedno z nejdůležitějších ruských odbytišť, dováželo více plynu zkapalněného než zemního plynu z Ruska. Plynovod Blue Stream, kterým putuje ruský plyn přes Černé moře do Turecka, se letos údajně již několik měsíců nevyužívá.“

Podíl Gazpromu na dodávkách zemního plynu do Evropy klesl ze 45 % v roce 2018 na 42,5 % loňského roku, v letošním roce se kvůli koronavirové krizi ruské exportní cíle v podstatě zhroutily, zisky Gazpromu budou odhadem poloviční. Zastavení projektu Nord Stream 2 by podle Kathariny Wagner sice neznamenalo pro Rusko katastrofu, ale hospodářsky by jej takové rozhodnutí samozřejmě poškodilo.

Novinářka cituje ruského „plynového“ specialistu Sergeje Kapitonova, který budování klasických plynovodů již nedoporučuje. Rusko by podle něj naopak mělo také investovat do projektů na zkapalňování plynu, neboť trh s ním je flexibilnější a doprava tankery umožňuje reagovat na regionální výkyvy v poptávce. Avšak v tomto segmentu Gazprom zatím nehraje žádnou významnou roli.

Rusko tak vlastně stojí před rozhodnutím o radikální modernizaci svého plynového byznysu, která by však vyžadovala značné investice. A my můžeme poněkud jízlivě konstatovat, že kvůli Putinově vojensko-politickému avanturismu na takové projekty ruským (polo)státním podnikům již nezbývají finanční prostředky.