Kolega Jetmar je nekonečný optimista, když píše, že xenofobie v naší zemi končí a že se vracíme mezi civilizované národy. Já ten konec nějak nemohu dohlédnout. Zároveň si ale také myslím, že vedle xenofobie tu máme ještě problém s krajní polohou prouprchlické solidarity, které se rozšířeně říká sluníčkářství. Po naprostých gejzírech nenávisti, které v naší společnosti rozpumpovali amorální populisté typu Tomia Okamury a Miloše Zemana, se člověk, který by si rád zachoval jakousi integritu, chtě nechtě ocital na straně, která je vůči imigrantům vstřícná.
Na druhou stranu je stále jasnější, že imigrace ve větším rozsahu přináší celé Evropě značné problémy a nadšené vítání uprchlíků postrádá smysl pro realitu. Státy, které jsou krizí zasaženy nejvíce, prodělávají velmi těžkou zkoušku, která vůbec nemusí dopadnout dobře. Hlavním nebezpečím, které uprchlická krize může přinést, je nárůst polofašistických a populistických politických stran, které po vymetení uprchlíků zatočí i s naší svobodou a s občanskými právy. Hysterie a chaos jsou vodou na fašistický mlýn.
Když si podrobně prostudujeme vystupování ukázkového představitele extremistického populismu, kterým je u nás Tomio Okamura, tak si hned uvědomíme, že jeho rétorika je založená na záchraně národa nejen před imigranty, ale také před sluníčkáři. Tomio Okamura potřebuje sluníčkáře, protože jsou pro něj velmi jednoduchým a bezbranným nepřítelem. Je to chutné sousto, které si kdykoli namaže na chleba. Může na nich lidu demonstrovat naivitu a přitom se ani moc neplete.
Sluníčkářům se zejména podařilo vytvořit kýčovitý obrázek hodných uprchlíků a mají tendenci ho prosazovat agresivně a doslova vnucovat. Přitom imigranti, kteří přicházejí do Evropy, představují všechny myslitelné typy. Od žen a dětí, jež skutečně nesmírně strádají na cestách, až po lumpy, kteří hází kameny na auta před tunelem z Francie do Británie. Mezi uprchlíky jsou lidé zcela sekularizovaní a tolerantní i naopak nábožensky zcela netolerantní. Prostě každý si může vybrat obraz uprchlíka, který se mu hodí do jeho ideologického krámu.
Ohromná míra nenávisti, kterou uprchlický exodus vyvolává v méně civilizovaných částech Evropy, se nedá zastavit sluníčkářskou propagandou. Ta je naopak spíše olejem, který když se lije do ohně, může způsobit požár. Jedinou zbraní proti fašismu a xenofobii je realismus, který si nemaluje uprchlickou krizi narůžovo a snaží se hledat efektivní řešení, jak uprchlickou krizi řešit a příval lidí z Blízkého východu brzdit.
Člověk má nepochybně morální povinnost pomáhat trpícím. Civilizovaný a sebevědomý člověk nemá z uprchlíků žádný strach a necítí žádnou nenávist a solidarizuje se s těmi, kteří strádají. Ale není v lidských silách pomoci třeba sto tisícům lidí najednou. Když se o to pokusili Němci, kteří ve svém poválečném období v sobě vědomě posilují schopnost soucitu, začala jim situace přerůstat přes hlavu. A také si nelze myslet, že imigranti přinesou Evropě pouze nové pracovní síly a ekonomický vzestup, jak o tom sní někteří němečtí publicisté. Přinesou zcela jistě i vážné sociální problémy.
Realismus není v rozporu se slušností i se soucitem. Realismus je ale schopnost podívat se pravdě do očí bez ideologických brýlí. Imigrace vždy byla a vždy bude. V menším měřítku společnost může obohatit, ve velkém měřítku má ale potenciál ji rozvrátit. Pomáhat uprchlíkům, kteří utíkají před hrůzami války, je správné. Ale Evropa nemá žádnou povinnost přijímat všechny imigranty a musí mnohem lépe a efektivně střežit své hranice. Už to hlavně měla dělat dávno.
Na sluníčkářích je nebezpečná jedna základní věc: Naivita. Ta je roztomilá u dětí. Ale nikoli u dospělých lidí. Hlavní riziko, které přinášejí, je velmi průhledné falšování reality, které se nesmírně hodí populistům, xenofobům a fašistům, aby mohli jednoduše ukázat, kdo je nepřítel národa.
Xenofobové a fašisté jsou nebezpeční od podstaty. Protože jejich ideologie je založená rovněž na lžích, ale navíc na nenávisti a netoleranci, která ohrožuje demokratický duch.
Někdy mám pocit, že se tyto obě party navzájem potřebují a navzájem posilují, aby spolu mohly bojovat. Ale kdo vyhraje, když tento boj připustíme, je bohužel jasné.
Sluníčkáři to nebudou ani náhodou. v zásadě jde pouze o to, zda převáží populisté, nebo umírnění realisté. Ti mohou vyhrát jedině tedy, když se podaří davovou imigraci zabrzdit.
Jinak se děj vůle Boží..
