Martin Konvička se rozhodl ukončit spolupráci s Úsvitem a vyvolal tak bouřlivou reakci, která již vedla k vzpouře pražských členů Bloku proti islámu vůči jeho osobě. Byť tato kauza trvá již několik dní, její vývoj je tak překotný, že nemá ještě smysl předjímat závěry, jak dopadne a co je skutečným důvodem jejího vypuknutí.
Ze zpráv, jež unikly na veřejnost, se dá zatím rekonstruovat zhruba následující vývoj. Před několika dny na zasedání vedení Bloku proti islámu (BPI) vystoupil Petr Hampl a oznámil přítomným členům znepokojivé informace o aktivitách Jany Volfové. Ta mu měla vyhrožovat zveřejněním jeho soukromé e-mailové korespondence, a Hampl měl vyzvat k tomu, že buď půjde z vedení BPI ona, nebo on. Hampl měl před členy vedení BPI také Volfovou obvinit z praktického rozkrádání peněz tohoto spolku. Takto celou věc popisuje článek v MF DNES.
Hampl opravdu oznámil přípravu rezignace na pozici lídra krajské kandidátky a člena Výkonného výboru BPI, ale celá situace se změnila po zásahu Martina Konvičky, který se s nim dohodl na ukončení spolupráce s parlamentní stranou Úsvit.
V tiskovém prohlášení Konvička s Hamplem uvedli, že „závazky, ke kterým se Úsvit zavázal, od počátku neplnil a toto zjevně byl i jeho záměr. Peníze určené na volební kampaň byly pouze planým slibem a tyto prostředky zřejmě neexistují. Blok prohlašuje, že nebyl oprávněn rozhodovat o způsobu vedení volební kampaně ani o prostředcích vyčleněných na volební kampaň, a to ani těch, které měly financovat volební náklady Bloku.“
V reakci na toto rozhodnutí Konvičky a Hampla se na webu Parlamentní listy objevil anonymní hanopis na osoby Konvičky a Hampla, který je prakticky obviňuje z rozkrádání peněz od Úsvitu. Hampl na něj reagoval lakonicky, slovy „soudím, že pochází z blízkého okolí Jany Volfové“.
Jana Volfová je třetí postavou z vedení BPI, která je členkou triumvirátu Výkonného výboru BPI a podle všeho nebyla do rozhodnutí ukončit spolupráci s Úsvitem vůbec zasvěcená. Možná to souvisí s tím, že Volfová byla hlavní propagátorkou spojení BPI s Úsvitem, a to i přes nesouhlas značné části členů BPI.
A u Jany Volfové končí i celý kruh, který se tím uzavírá. Byť Volfová nebyla pravomocně odsouzená (to nebyl ani expremiér Gross známý podivnými transakcemi a zbohatnutím), tak z ČSSD odešla poté, co ji vedení strany odstranilo z kandidátky kvůli podivnému spravování financí na škole, kde byla ředitelkou. Byla to ona, která iniciovala Martina Konvičku k vzniku BPI, protože ji většina členů hnutí Islám v České republice neakceptovala jako řídící osobu a Konvička jí byl jako údajně zkušené političce v té době bezmezně oddán,.
Jeden novinář se mne zeptal, co si o kauze myslím a jestli nevím nebo aspoň nemám názor na to, jestli za ukončením spolupráce BPI a Úsvitu není snaha Konvičky přejít k jinému, bohatšímu sponzorovi. A já se to nedomnívám. Naopak si myslím, že se podobný vývoj se dal čekat. Jak jsem měl možnost poznat Martina Konvičku, je to impulzivní člověk řídící se emocemi, a ne logikou.
U Martina Konvičky je velice snadné stát se jeho přítelem, ale také se velice snadno stanete jeho úhlavním nepřítelem. Záleží na jeho emocích a na tom, jak moc ho podporujete nebo si dovolíte mu odporovat. A právě v tomto jeho emočním chování vidím motor celé této kauzy. Konvička nejspíše dospěl k přesvědčení, že se ho Úsvit pokouší jen využívat a že s ním nejspíše po volbách nepočítají. Tento jeho pocit mohlo umocnit i to, co o hlavním členovi Úsvitu v řadách BPI (Janě Volfové) zjistil a členům vedení BPI poskytl Hampl.
V takovýto moment přestala u Konvičky pracovat logika a nastoupily emoce a pocit zrady. A být u lidí typu Konvičky zařazen na seznam zrádců není nic dobrého. Jana Volfová a lidé z Úsvitu mohou být naštěstí klidní, Konvička s nimi ukončil pouze spolupráci, (zatím) je nechce zavřít do koncentračních táborů nebo rozemlít na masokostní moučku, což ovšem míním s černým humorem, protože oni pouze sklízejí, co zaseli – hněv svého vůdce.
