Ačkoliv se říká, že na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí není v České republice tolik nakažených, v porovnání se zeměmi jihovýchodní Asie je to až přespříliš. Pro srovnání šestimilionový Singapur má pouze zhruba 422 nakažených. V počtu obyvatel dvojnásobný Tchaj-wan má nakažených 267. Náš počet nakažených přesahuje čísla v Japonsku, které však má 125 milionů obyvatel. Největším rozdílem není číslo, ale úroveň jeho dosažení.

My jsme k němu dospěli za cenu drastických zásahů do občanských práv a značného poškození ekonomiky celé země. Jak je tedy možné, že například Tchaj-wan omezil ekonomiku naprosto minimálně, a přesto se mu podařilo nákazu podchytit?

Celé kouzlo tkví v opatřeních, která jsou obdobná jako u nás, ale podpořená dalšími kroky ze strany státu. Ten například zabezpečil ochranné pomůcky nejen pro rizikové pracovníky, ale i další občany, zřídil podpůrné služby pro lidi v karanténě (strava, doprava k lékaři apod.), testuje každého s příznaky onemocnění a aktivně vyhledá ty, kteří mohou být zdrojem nákazy. Zároveň se dává velký důraz na zodpovědnost lidí a jejich edukaci (nošení roušek na veřejnosti, mytí rukou, dostupné dezinfekce ve veřejných prostorech, měření teploty u návštěvníků nemocnic, škol, atd.) a především monitorují se lidé, kteří se vrátili z rizikových oblastí, a také nakažení, kteří mají nařízenou karanténu.

Tímto směrem se v České republice vydáváme teprve teď, když chceme zavést takzvanou inteligentní karanténu. Nutno také podotknout, že tento projekt není, v porovnání s asijským typem, dostatečný. Není možné do systému přihlásit i další občany, kteří by chtěli obdržet informaci o tom, zda se s nakaženou osobou setkali. Hlavním faktorem, který bude rozhodovat o míře funkčnosti, je rychlost. Bohužel už není možné začít včas, tak jako tomu bylo na Tchaj-wanu, kdy počty nemocných byly na úrovni jednotek či desítek, ale smysl to stále má, a to obrovský. A samozřejmě že zásadní je, aby přístup do těchto systémů byl zcela dobrovolný.

Nakonec je nutné podotknout, že za úspěchem rychlé reakce je především připravenost. V případě asijských zemí je dána i tím, že se v minulosti potýkaly s infekci SARS. Měly by pro nás být inspirací, jak se s nákazou vypořádat, aniž by bylo ohrožené zdraví, ale i ekonomický vývoj země.

Autorka je poslankyní TOP 09.