Koncem 30. let vydal Josef Peterka alias Bob Hurikán jeden z mnoha dobrodružných románů. Nazval jej Pobožný střelec. Dnes, o osmdesát let později, je takovým pobožným střelcem nižší státní úředník, tiskový mluvčí prezidenta republiky a ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Jiří Ovčáček sice nestřílí z proklatě nízko zavěšených Smith & Wesson, ale v jakémsi rauši trousí moudra a podobenství, která tu vyčetl v Bibli, tu slyšel od katolických hodnostářů. Někdy tím zamotá hlavu nejednomu čtenáři či posluchači, kteří od tiskového mluvčí očekávají informace, a ne jurodivé blábolení z náboženské kazatelny.
Odhadovat, co chtěl tiskový mluvčí vlastně sdělit, se stalo „oblíbenou kratochvílí“ novinářů, kteří měli často oprávněný pocit, že si z nich Ovčáček prostě dělá jen dobrý den a pak se tomu spolu se svým šéfem, jenž je svojí náklonností k žurnalistům proslaven, smějí, až se za břicha popadají.
Ovčáček se už na twitteru, který používá jako oficiální komunikační kanál, ani nenamáhá rozlišovat, co je oficiální názor prezidentského mluvčího a co pouhý výkřik náboženského fanatika. Situace dokonce dospěla již tak daleko, že satirický parodický účet, který se na twitteru těšil tak velké oblibě, že dokonce získal ocenění Křišťálovou lupou, ukončil svoji činnost. Odůvodnil to tím, že si už prezident a jeho okolí včetně mluvčího nezaslouží žádnou pozornost. Ani tu parodickou. Zeman se „prostě propyžámkoval k zapomnění. Jeho superschopnost trefit kohokoliv jedovatou slinou se vyvinula ve smutnou tendenci poprskat si vývody hadiček na břiše. Hrad a jeho okolí už nepřináší svým oponentům výzvy, ale jen jakýsi podivný, nechtěný a neplánovaný soucit“.
Včera zase Ovčáček zaperlil: „Tyto dvě myšlenky vám zanechám. Ty, kdo jdeš, mysli na své kroky, na svůj poslední krok: ať je to v pokoji, v pokoji srdce, v pokoji všech. Druhá myšlenka: tyto hroby, které mluví, volají, volají samy ze sebe, volají: Mír!“ Samozvaný kazatel tak ke svým sledovatelům vyslal část promluvy papeže Františka, který ji pronesl na počátku loňského listopadu při mši na francouzském vojenském hřbitově v Římě.
Tyto dvě myšlenky vám zanechám. "Ty, kdo jdeš, mysli na své kroky, na svůj poslední krok": ať je to v pokoji, v pokoji srdce, v pokoji všech. Druhá myšlenka: tyto hroby, které mluví, volají, volají samy ze sebe, volají: "Mír!" https://t.co/BpkEHlg1B2
— Jiří Ovčáček (@exPREZIDENTCR) January 24, 2022
S ohledem na současnou situaci jak na Hradě, tak ve světě se hned objevily spekulace, „co tím chtěl básník říci?“ Je na tom snad prezident zdravotně zase tak dobře, že myslí na svůj poslední krok? Nebo se onen povzdech nad volajícími hroby vztahuje na, s obavami očekávanou, agresi Putinova Ruska vůči Ukrajině?
Na prezidentovo vyjádření k situaci na Ukrajině totiž stále marně čekáme a místo toho jsme zásobováni jen nevyžádanými podobenstvími a citováním žalmů. Na druhou stranu můžeme být rádi, že se nejvyšší velitel naší armády ještě nevyjádřil. Třeba by nás potom vyloučili z NATO.