Naše redakce vydala v předvánočním čase knižní rozhovor se senátorkou a výraznou političkou Občanské demokratické strany Miroslavou Němcovou. V době, kdy se část veřejnosti tak ráda upíná k novým politickým formacím a stále hledá jakéhosi mesiáše, chceme naopak ukázat, že sázka na prověřené hodnoty a doložitelné zkušenosti a výkony je pro zdravou demokracii mnohem lepší cesta. A také chceme ukázat, že demokratická politika nemusí být spojena se zklamáním z lidských selhání. Že člověk i po 25 letech v politice může mít čistý štít, jakkoli v této knize nezakrýváme ani chyby.

Když v letech 2018 a 2019 vystupovala Miroslava Němcová na demonstracích proti autoritářským praktikám miliardáře Andreje Babiše a proruského prezidenta Miloše Zemana, sklízela ohromný potlesk davů. Jakkoli se českou společností po pádu Nečasovy vlády roce 2013 znovu silně rozšířila antistranická mentalita a strany demokratické pravice byly i kvůli nevybíravé kampani Andreje Babiše považovány za zdroj problémů České republiky, tak si Miroslava Němcová získala ohromnou veřejnou podporu a stala se jedním ze symbolů polistopadové politiky v tom dobrém slova smyslu.

Knihu objednávejte ZDE

Kniha hlavní editorky deníku FORUM 24 Johany Hovorkové přibližuje momenty, které na politické cestě senátorky Němcové k této velké podpoře vedly. Provází čtenáře dobou polistopadové euforie i následných zklamání. Ukazuje, jak se proměňoval vztah Miroslavy Němcové k Václavu Klausovi a jak se dívala na pád jeho vlády v roce 1997. Pozoruhodnou kapitolou je volba druhého prezidenta republiky a neslavný útěk poraženého Miloše Zemana z Pražského hradu či okolnosti, jež vedly k ostudnému shození vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví v Evropské unii. Kniha také ukazuje, s jakými záměry i výsledky působila Němcová v čele poslanecké sněmovny.

Podporu veřejnosti si Němcová získala v konfrontaci s děsivým chováním Miloše Zemana. V rozhovoru popisuje, jak prožívala trapné setkání s opilým prezidentem u korunovačních klenotů českých králů v katedrále svatého Víta. A jak se vyrovnávala s prezidentovými útoky na média. Její postoje vůči Miloši Zemanovi i Andreji Babišovi byly jasně veřejně srozumitelné a přitom principiální.

Proč Miroslava Němcová doslova fyzicky trpěla, když se prezident Miloš Zeman dostavil opilý do katedrály? Viděla totiž v korunovačních klenotech i v celé příležitosti jejich vystavování zásadní symboliku české státnosti a její historické kontinuity. A náhle zjistila, že stojí vedle prezidenta, který se kvůli opilosti kymácí ze strany na stranu a je z něj cítit alkohol. Tato nedůstojná situace předznamenala nástup nových časů éry Zemana a Babiše, kdy došlo k nebývalému úpadku politické kultury a destrukci hodnot polistopadové demokracie.

U žádného politika, který působí v politice více jak čtvrt století, se nemůžeme vyhnout i kritickému posuzování. V případě Miroslavy Němcové to může být třeba to, že kdysi hlasovala jako loajální poslankyně za ODS pro vládu opoziční smlouvy, nebo že měla naivní důvěru v prozápadní orientaci Václava Klause. Nikdo, kdo hraje svoji roli na veřejné scéně, se nemůže vyhnout i kritickému hodnocení. Osobně bych se ale více pozastavoval nad tím, že Miroslava Němcová patří k těm politikům demokratické pravice, kteří zvedli ruku pro přímou volbu prezidenta, naroubovanou na náš parlamentní ústavní model násilně a neorganicky, což umožnilo predátorsky založenému Miloši Zemanovi posunout celý systém k autoritářskému pojetí, kde prezident v rozporu s ústavním pořádkem a s odkazem na údajně vyšší mandát z přímé volby rozhoduje nepatřičně o obsazení vlády a postaral se i o vlády, jež vládly bez parlamentního mandátu.

Miroslava Němcová o této chybě, jak ukazuje i tento rozhovor, dobře ví. Navíc ale i sama na sobě zakusila, jaké má zneužití přímé volby důsledky. Miloš Zeman totiž v roce 2013 odmítl jmenovat Miroslavu Němcovou předsedkyní vlády a neumožnil jí sestavit vládu, která odpovídala písemně potvrzené parlamentní většině. Místo toho si najmenoval vládu ze svých kamarádů bez mandátu parlamentu. Tím fakticky i symbolicky provedl hlubokou a systémovou mocenskou změnu, která odstavila strany demokratické pravice, vytvořila ještě před volbami dojem poražené síly a dovedla k moci falešného mesiáše a klientelistickými praktikami protřelého miliardáře, a to pod absurdním praporem boje s korupcí.

Co by se stalo, kdyby Miloš Zeman nezneužil údajně vyšší mandát z přímé volby a nebo by vůbec žádná přímá volba prezidenta v naší zemi nebyla zavedena? Je takřka jisté, že by se vývoj ubíral zcela jiným směrem.

Knihu „Miroslava Němcová – první dáma české politiky“ objednávejte ZDE