FOTO: FORUM 24
KOMENTÁŘ / Podle svých zastánců má Donald Trump „skvělé osobní vztahy s Putinem“. Zároveň je údajně natolik „nepředvídatelný“, že může „překvapit“ nejen západní kritiky, ale i ruského diktátora, a tak úspěšně ukončit válku na Ukrajině. Jak pravděpodobný je ale takový scénář?
Je pravda, že v řadě témat, která nepředstavují zrovna oblast osobního zájmu, Trump velmi rychle mění postoje, což může mást. Ale také platí, jak upozorňují bývalí spolupracovníci, že u ničeho, co ho zvlášť nezajímá, neudrží pozornost. Stejně jej ostatně hodnotí i Moskva.
Jak je tomu s Trumpovou „nepředvídatelností“, pokud jde o americký podíl na zajišťování bezpečnosti evropského kontinentu? Jeho izolacionismus sahá přinejmenším do roku 1987, kdy poprvé navštívil Moskvu. Víme tedy zcela spolehlivě, že negativní názor na NATO, nemluvě ani o Ukrajině, konzistentně zastává více jak tři dekády. Překvapit nemůže ničím. Ani nás, ani Putina.
V reakci na americké volby ruská státní televize v hlavním vysílacím čase ukázala nahé fotografie Melanie Trumpové z doby, kdy se staronová první dáma USA ve Slovinsku živila jako, řekněme, modelka. To jistě není gesto založené na úctě k americkému politikovi. A určitě nesignalizuje ochotu dospět s ním ke kompromisu. Ostatně Kreml popřel zprávy, že oba prezidenti spolu telefonicky hovořili a Trump žádal Putina, aby válku na Ukrajině „neeskaloval“.
Sovětské a později ruské zpravodajské služby kultivovaly amerického podnikatele téměř po polovinu jeho života. Jestliže teď Kreml vytáhl fotografie Melanie, nepochybně naznačuje, že může z archívů vytáhnout i jiné věci, které si tam na Trumpa uložil. A že tedy nějaké jednání rovného s rovným, natož pak z pozice americké převahy, naprosto nepřipadá v úvahu.
Bývalí spolupracovníci také vypovídají o psychické závislosti Trumpa na Putinovi. V této souvislosti připomeňme, že v minulosti si „tvrdého vyjednávače“ Trumpa namazal na chleba dokonce i severokorejský diktátor Kim Čong-un, který se nachází o mnoho váhových tříd níže než jeho ruský kolega.
Kreml je přesvědčen, že válku proti Ukrajině vyhrál
Dávné rozhodnutí KGB pozvat Trumpa do Moskvy a nabídnout mu podíl na hotelovém byznysu v SSSR představuje investici, která se po dekádách bohatě vyplatila. Putin proto výsledek amerických voleb považuje za vůbec největší vítězství své kariéry.
Zároveň je Kreml přesvědčen, že dosáhl rozložení „kolektivního Západu“, přinejmenším pokud jde o postoj k podpoře napadené Ukrajiny. A že mu Trump, který nesnáší Evropskou unii, pomůže tento rozklad ještě prohloubit.
Ruská protiofenziva vytlačila Ukrajince zhruba z poloviny území, které obsadili v Kurské oblasti, a připravena je další rozsáhlá útočná operace s účastí Severokorejců. Mezitím se zrychluje také ruský postup v Donbasu, třebaže za cenu rekordních ztrát.
Zároveň Putin ví, že ani celá Evropa nedokáže plnohodnotně nahradit vojenskou pomoc USA Ukrajině, až ji Trump omezí nebo úplně zastaví. Nesvede to v oblasti tak technologicky náročné, jako jsou dodávky systémů protivzdušné obrany, ale dokonce ani pokud jde o dodávky běžné munice.
Jaké má tedy Kreml důvody ustoupit z maximalistických požadavků a přijmout trumpisty vychvalované návrhy, o něž nestojí a považuje je za zbytečné?
Jediný takový důvod by mohl být opravdu napjatý stav ruské ekonomiky. Jenže pokud se kvůli Trumpovi a jeho spojencům v Evropě rozpadne systém západních sankcí, podaří se nejspíše Rusku vyhnout nejhoršímu. A dodatečné výdaje ruského státního rozpočtu oznámené v létě už zahrnují miliardové finanční prostředky blíže neurčeného původu – což vyvolává otázky, jak až daleko vlastně zašla tichá čínská podpora Moskvy.
Vojenský komentátor ruské státní propagandistické stanice RT Michail Chodarjonok v článku původně zveřejněném v Gazeta.ru napsal, že Trumpův mírový plán pro Ukrajinu je odsouzen k neúspěchu. Jestliže ale i (na ruské poměry) umírněný autor tvrdí, že žádný mír s Kyjevem nebude, měli bychom brát vážně, co tvrdí.
A nikoliv si naivně představovat mír na Ukrajině, jaký svět neviděl.
Proč Putin neustoupí
Ruský diktátor ještě nedosáhl na Ukrajině ani minimálních válečných cílů. Je zjevné, že do žádných oficiálních jednání nepůjde, dokud úplně nevytlačí Ukrajince z Kurské oblasti. A velmi pravděpodobně také odmítne jakékoliv uspořádání, které by mu nevydalo území čtyř ukrajinských oblastí, která sice teď plně vojensky nekontroluje, avšak přesto je vyhlásil za součást Ruské federace.
Jestliže Chodarjonok tlumočí oficiální linii Kremlu, což je zde velmi pravděpodobné, na stole leží také požadavek, aby se Trump před jakýmkoliv případným jednáním zbavil Zelenského, jehož administrativu autor v citovaném článku označil za „absolutně šílenou“. Ale v zásadě stejnými slovy odsoudil ruský komentátor i Zelenského politické konkurenty, jako je bývalý prezident Petro Porošenko. A Porošenko podle něj adekvátně vyjadřuje postoj celé ukrajinské politické třídy.
„Nejprve musíme v Kyjevě dostat k moci vedení schopné plnit smlouvy. A co je nejdůležitější, rozumné a vhodné lidi. Jen tak budou možná jednání a diskuse o jakýchkoli stanoviscích.“
Jinak řečeno, ruská válka bude pokračovat, dokud Moskva nedosáhne cíle v podobě změny režimu na Ukrajině. Nepůjde o žádné licitace ohledně toho, která okupovaná území si Moskva může ponechat a která ne, které mezinárodní záruky Ukrajina obdrží a kterých se „dobrovolně“ vzdá, aby získala „mír“.
„Úspěšný byznysmen“ Trump se šesti bankroty a možnou složkou kompromatu v Lubjance nevypadá jako člověk, který Kreml donutí zanechat dobyvačné války, po níž tak dlouho toužil.
