Na podzim 1941 prožívali obyvatelé Moskvy nejobtížnější okamžiky. Koncem léta 1941 se Moskva stala městem ležícím poblíž fronty a Wehrmacht zabíral další a další města v blízkosti metropole.
Tísnivou atmosféru v hlavním městě SSSR na podzim jednačtyřicátého roku zhoršovaly pověsti o katastrofické situaci na frontě. Od začátku října mnoho Moskvanů po železnici i silnicích opouštělo město. Každý den proud automobilů, náklaďáků a koňských povozů sílil. V článku na serveru Russian7.ru popisuje zvláštní atmosféru v hlavním městě autor Taras Repin.
Podle vzpomínek četných očitých svědků dosáhla panika v Moskvě svého vrcholu 16. října. Téměř všechny instituce, továrny a městské služby přestaly fungovat. Zastavila se doprava a metro nejezdilo. Tisk a rádio mlčely. Obyvatelé se tak už připravovali na nejhorší. Začala rychlá evakuace všech, kteří nebyli schopni bránit město, a těm, kteří přestali pracovat, byla vyplacena peněžní náhrada.
„Říkalo se, že komunikace s frontou byla ztracena a vláda je připravena se kdykoli hlavního města vzdát a je připravena kdykoli zničit výbušninami asi 12 tisíc strategicky důležitých cílů. K nim patřily stanice metra. Tam mezitím probíhal vlastní život. Fungovala tam knihovna, středisko pro distribuci mléka, konaly se tam přednášky, lékaři a porodníci tam dokonce během náletů pomohli přivést na svět více než tucet dětí.“
Protože nikdo nevěděl, co bude, město na několik dní upadlo do chaosu. Ti nejméně uvědomělí občané vykrádali nehlídané obchody. Další se zase naopak pokoušeli nepravostem učinit přítrž. Dělníci v tkalcovské továrně tak například zbili ředitele, který se pokoušel ujet v autě naloženém státním majetkem. 17. října skupina pracovníků prolomila zábrany továrny „Údernice“, zmocnili se sudu alkoholu a uspořádali pitku.
Nouze o základní potřeby nahrávala spekulantům a podvodníkům. Jeden z podvedených Moskvanů si postěžoval sousedovi, že koupil od spekulanta 100 gramů machorky (tabáku) za 45 rublů. Doma zjistil, že uvnitř balíčku je seno.
Ve strachu z příchodu Němců se lidé zbavovali všeho, co by mohlo připomínat jejich sounáležitost se sovětským režimem. „Naděžda Rastjannikova, tehdy žačka první třídy, sledovala, jak jsou všechny skládky odpadků na Preobražence poseté Leninovými portréty. (Likvidovat obrazy Stalina se ale lidé báli.)“
Pozoruhodným jevem byla plná kadeřnictví. Pamětníci říkají, že se dámy rozhodly dát do pořádku, než přijde nová vláda. Mnozí upřímně věřili, že za okupačního režimu bude život pokračovat jako dříve.
Pořádek začal být nastolován 17. října, když zástupce moskevské městské rady Vasilij Pronin oslovil Moskvany a vyzval je, aby okamžitě začali pracovat a nevěřili dezinformacím. Brzy začala fungovat pozemní doprava, a metro a obchody, lékárny, nemocnice a komunální služby pokračovaly ve své práci.
Události, které se odehrály v Moskvě 16. října, byly označeny jako „hrubé porušení státní disciplíny“. Řád v hlavním městě byl rychle obnoven. Lidové soudy se zabývaly narušiteli a provokatéry a milicionáři stříleli provinilce a lupiče přímo na místě činu.
Situace ohledně jídla se však každý den zhoršovala. Hlavní potraviny se prodávaly pouze na lístky. Vznikaly fronty na chléb a brambory, kde stály až tisíce lidí.
Lidé neopouštěli fronty na jídlo ani během náletů, protože by přišli o pořadí. Desítky jich tak při náletech přicházely o život.
Na výročí bolševické revoluce 7. listopadu se na Rudém náměstí konala přehlídka, které se zúčastnilo několik stovek tanků. Tato událost Moskvany uklidnila. Lidé si na nálety zvykli dokonce tak, že když byl 19. listopadu během představení v Bolšom těatru vyhlášen letecký poplach, publikum odmítlo jít do krytu a dožadovalo se pokračování představení.
(Zdroj: Russian7.ru)
