Má-li se kdokoliv podílet na uskutečnění libovolného plánu, musí ten plán nejprve znát. Pakliže je ochoten účastnit se projektu, s nímž není obeznámen, je buď hlupák, anebo byl někým donucen či zmanipulován. Tomu pak logicky odpovídá míra odpovědnosti za případný nezdar projektu, i když ani vlažnou či nechtěnou účast na něm člověku v takovém případě nikdo neodpáře.

Šéfa euroskupiny Jeroena Dijsselbloema včera nenapadlo nic lepšího než zopakovat myšlenku, že členské státy EU jako Polsko, Slovensko či Česká republika, které se podle jeho slov nechtějí podílet na příjímání uprchlíků, by měly od Evropské unie dostávat méně peněz z rozvojových fondů. Dijsselbloem prohlásil, že od zemí jako Polsko, které dostávají miliardové unijní dotace, se očekávají také protislužby. „V opačném případě bychom možná měli část rozpočtu EU, který přes fondy proudí například do Polska, Česka a Maďarska, použít v Turecku k zaopatření žadatelů o azyl,“ cituje nizozemská agentura ANP.

Podobný názor před nedávnem vyjádřil například německý vicekancléř a šéf sociální demokracie Sigmar Gabriel či rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová. Naopak německá kancléřka Angela Merkelová podobný postup odmítla. Mluvčí Evropské komise přitom už dříve upozornil, že k takovému opatření chybí jakýkoli právní rámec.

Především není pravda, že se česká vláda odmítá podílet na přijímání uprchlíků. Pouze vyjádřila výhrady k nadiktovaným kvótám, ale nakonec přijala skutečnost, že byla přehlasována. A polský ministr vnitra hlasoval dokonce pro přijetí kvót.

Česká vláda od začátku deklaruje, že se chce podílet na společném evropském řešení uprchlické krize. Trvá však na tom, že řešení musí být postaveno na strategickém plánu a jeho součástí musí být zabezpečení vnějších hranic EU proti nekontrolovanému přílivu nelegálních migrantů. Tento postoj je zcela legitimní a logický.

A právě o to tu jde: V současné době již naštěstí takový strategický plán podle dostupných informací vzniká (podrobnosti zde) včetně koncepčního řešení situace na evropských hranicích. Problém je ovšem v tom, že vzniká podle všeho tajně. Jeho tvůrci sedí v Berlíně, Bruselu a možná také v Paříži, zatímco ostatní země mají být posléze přinuceny se mu bezvýhradně podřídit, tak jako tomu bylo při zářijovém hlasování o uprchlických kvótách.

Za této situace je Dijsselbloemovo prohlášení hloupá a nemístná drzost. Má pravděpodobně připravit středoevropské země na to, že budou opět postaveny před hotovou věc. Přitom tato hotová věc nemusí být vůbec špatná. Špatná bude ale pachuť z toho, že byla prosazena arogancí a vydíráním. A pan Dijsselbloem si patrně neuvědomuje, jak svými slovy nesmírně škodí demokracii a evropské myšlence v postkomunistických zemích střední Evropy, kde nyní čekají zástupy populistů včetně předních politiků na argumenty proti politice Evropské unie.

Nizozemský šéf státní kasy, který předsedá jednání ministrů financí zemí eurozóny (mezi něž Česko a Polsko nepatří), neměl ke svému vyjádření žádný jiný aktuální důvod než výsledky polských parlamentních voleb, v nichž zvítězila konzervativní euroskeptická strana Právo a spravedlnost. Ta se v předvolební kampani vymezovala proti přijímání imigrantů. K žádné jiné události v otázce uprchlické krize v posledních dnech ve střední Evropě nedošlo a nikdo se k ní ani zásadním způsobem nevyjádřil. Tedy až na výhrůžky pana Dijsselbloema.