Jednání o jaderném programu Íránu v klíčových oblastech podstatně pokročila, tvrdí ministři zahraničí Spojených států, Británie, Francie a Německa. Podle nich ale Írán musí udělat další důležité kroky. Řekl to po jednání v Londýně britský ministr zahraničí Philip Hammond. Zástupci Íránu a šesti mocností – pěti stálých členů Rady bezpečnosti a Německa – se tento týden v Ženevě snažili dojednat dohodu.
Západ chce vyloučit možnost, že Írán vyvine jadernou zbraň, takový záměr ale Teherán popírá. Málokdo mu to ale věří, protože proč by Írán, který je toho technicky zřejmě schopen, zbraň nevyrobil. Jak ukazuje poslední vývoj na mezinárodní scéně, když nemáte atomovku, nebere vás nikdo vážně, viz osud Ukrajiny. Když ji máte, všichni kolem vás chodí po špičkách a chtějí se skoro za každou cenu dohodnout. Není nutné takovou zbraň použít, úplně stačí, že ji máte. Na vydírání se hodí.
Západní vyjednavači chtějí, aby se Teherán vzdal technologií, které jsou k její výrobě potřebné. Pak bude možné zrušit mezinárodní sankce. Íránský prezident Hasan Rúhání podle íránských médií prohlásil, že díky pokroku v jednání se podaří dosáhnout konečné dohody.
Americký ministr John Kerry se se svými evropskými protějšky shodl na tom, že jakékoli řešení otázky íránského jaderného programu musí být „komplexní, trvalé a ověřitelné“. „Žádná z našich zemí se nepodepíše pod dohodu, která tyto podmínky nenaplní,“ uvedl Hammond.
Ukvapené sankce?
Proti dohodě ze západních mocností v poslední době vystupovala Francie. Paříž nechce ukvapené rušení sankcí a žádá, aby íránské jaderné aktivity byly omezeny na delší dobu, než návrh dohody předpokládá. Francie má zřejmě pocit, že Washington na dohodu naléhá z vnitropolitických důvodů a chce dojít k cíli do konce března. Podle Francie je to „špatná taktika“, „kontraproduktivní a nebezpečná“.
Jak upozorňují někteří komentátoři, bez ohledu na dohodu s Íránem se tu objevuje ještě větší nebezpečí, totiž nekontrolované šíření jaderných zbraní v celé oblasti. K té totiž může dojít v rozsahu, který zatím za celé roky nebyl zaznamenán. Pokud by Írán získal jadernou zbraň, může to inspirovat celou řadu dalších zemí, třeba Saúdskou Arábii, Egypt a další. Tento problém tu zůstane bez ohledu na to, jestli tato dohoda dopadne, nebo ne.
Nikdo nic neví
Nejbližším zdrojem potíží je Severní Korea, která může dle odhadů mít šest až deset jaderných bomb. Je pravděpodobné, že na svém programu spolupracuje s Íránem, a to jak sdílením technologií, tak vzájemnými návštěvami odborníků. Svůj arzenál jaderných zbraní a konvenčních zbraní rozšiřuje Čína. K závodům ve zbrojení se může připojit i Jižní Korea a Japonsko, které se možná nebudou chtít věčně spoléhat na ochranu Spojených států. Podle deníku The Jerusalem Post má Čína zatím „malý“ počet jaderných zbraní, asi kolem 250, zatímco Spojené státy jich mají asi mezi 4 500 až 7 000.
Jak říká komentátor The Jerusalem Post Yonah Jeremy Bob, soudný den může být blíže, než si myslíme. Hlavní problém je v komunikaci, která poslední dobou vázne, například jaderné plány Číny jsou dost neprůhledné. Pokud by se někdo utěšoval tím, že se do konce března uzavře nějaká dohoda s Íránem a Obama si zapíše konečně aspoň jeden úspěšný bod v zahraniční politice, když mu zatím nevyšlo vůbec nic, byl by dost naivní.
