Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš a předseda STAN Vít Rakušan FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Koalice Pirátů a hnutí STAN v poslední době ztrácí a v některých průzkumech se propadá až na třetí místo za hnutí ANO a koalici SPOLU. Uskupení pod vedením předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše přitom mělo impozantní nástup a ještě před několika měsíci se zdálo být jasným favoritem voleb s nemalým náskokem před Babišovým hnutím i zmíněnou trojkoalicí. Co se stalo? A můžou Piráti se Starosty současný vývoj ještě zvrátit a s přehledem volby vyhrát?
Podle nejnovějšího volebního modelu agentury Median by se koalice Pirátů a hnutí STAN s 20 procenty umístila až na třetím místě za koalicí SPOLU s 21,5 procenta a hnutím ANO s 26 procenty. Není to ale poprvé, co koalice pod vedením šéfa Pirátské strany Bartoše skončila až třetí v pořadí. Stejný výsledek přinesl poslední průzkum CVVM, kde Piráti a Starostové sice zaostávali za koalicí SPOLU jen o půl procentního bodu (obdrželi 21 procenta hlasů), jejich propad je však dlouhodobý a posun na třetí místo ho jen podtrhuje.
Bronzovou pozici obsadili s 22,4 procenty i podle červnového šetření agentury Ipsos, byť je třeba dodat, že SPOLU a hnutí ANO neměly o mnoho více (23,1 a 23,5 procenta). V zatím posledním průzkumu Kantar CZ z června koalice Pirátské strany a Starostů a nezávislých ještě uhájila první místo, ale už tehdy koalice ODS, lidovců a TOP 09 získala jen o půl procentního bodu méně (23,5 procenta).
Trend je jasně klesající, stačí se podívat, kolik procent měla Bartošova koalice, když byla na vrcholu, a srovnat to s aktuálními čísly. Březnové šetření Kantar CZ jí přisuzovalo celých 34 procent hlasů, hnutí ANO pouze 22 procent a koalici SPOLU jen 17,5 procenta. Ještě podle květnového modelu Medianu měli Piráti a Starostové 27,5 procenta oproti hnutí ANO s 21 procenty a SPOLU se 17 procenty. Dnešní realita je ale někde úplně jinde a z někdejších 34 procent hlasů se pomalu stává třetí pozice.
Klíč k tomu, co koalici Ivana Bartoše a Víta Rakušana táhne dolů, lze hledat už v samotné preambuli koaliční smlouvy Pirátské strany a hnutí STAN, kde o sobě mimo jiné uvádějí: „Představujeme sílu spojující dynamiku a ‚mladou dravost‘ se zkušeností dobrých lokálních správců. Rozumíme dnešnímu světu a potřebám 21. století a zároveň chápeme i skutečné, neideologické obavy, problémy, radosti i potřeby dnešních občanů ČR.“
O něco níže pak k tomu dodávají: „Piráti a Starostové nabízejí propojení dvou pohledů na svět, které se užitečně doplňují. Nemáme ambici splynout v jeden názorový proud či dojít ke shodě na všech tématech. Představujeme vám společnou vizi pro Českou republiku. Piráti a Starostové se vám představují jako koalice pro budoucnost.“
Nevyhranění a bezbarví
Obě uskupení jsou zkrátka trochu z jiného těsta, což sami od začátku přiznávají. Také voliči, kteří inklinují ke Starostům, se liší od těch, kteří mají blíže k Pirátům. Pro Starosty a nezávislé je charakteristické to, že jejich zástupci ve sněmovních volbách v roce 2010 a 2013 nejprve kandidovali na kandidátních listinách TOP 09, v minulých volbách vytvořili koalici s křesťanskými demokraty, která se nakonec rozpadla, a v letošních volbách skončili v koaličním uskupení s Pirátskou stranou.
Tahle jejich nevyhraněnost, kdy během let vystřídali spolupráci hned se třemi různými partnery, je pro ně typická. Jenže Piráti takhle nevyhranění a bezbarví nejsou. Táhnou si sebou mnohé celkem vyhraněné výroky, postoje, případně činy svých představitelů (Ivan Bartoš tak například v referendu v roce 2003 hlasoval proti vstupu do Evropské unie) a rebelskou či místy trochu dryáčnickou pověst (Starostové by asi s volebním heslem „Pusťte nás na ně!“ nepřišli a stejně tak by do předvolební kampaně nešli s vězeňským autobusem jako Piráti před čtyřmi lety). A pak jsou tady ještě některá nová vyjádření sice jen řadových členů, která ale vyvolala docela velké reakce (třeba návrh na vysoké zdanění plochy vlastního bytu od určitého počtu metrů připadající na osobu).
Tam, kde voliči, kteří v rámci koalice sympatizují primárně se Starosty, hledají určitou umírněnost, střízlivost a nevyhraněnost, tak dostávají najednou navíc cizorodý prvek, který jim nemusí být vůbec příjemný a který je může vést k váhání, zda koaliční subjekt opravdu volit. Zároveň voliči Pirátů mohou být pro změnu nespokojeni s tím, že mladá odvážná strana s neotřelými nápady a s chutí do všeho říznout se jim před očima mění v opatrnou partu, která se snaží obrousit všechny hrany, jež by mohly odrazovat voliče preferující Starosty.
Řešení to úplně nemá a je otázka, nakolik se to dalo dopředu předpokládat. V době, kdy koalice vznikala, totiž byla úplně jiná atmosféra a okolnosti než dnes. Když se koaliční uskupení Pirátské strany a hnutí STAN stalo favoritem, zvýšil se tlak vůči Pirátům i všemožné útoky na ně a leccos se jim začalo předhazovat – ať už oprávněně, či zcela lživě. Také potenciální voliči této koalice zřejmě začali více přemýšlet o tom, co by znamenalo, kdyby tahle síla ve volbách zvítězila a vládla, protože dříve si takovou možnost nemuseli plně připouštět.
Absence společné identity
Před rozhodnutím vstoupit do koalice se Starosty si Piráti nechali zpracovat průzkum, ze kterého tehdy vyplynulo následující: „Spolupráce je kladně vnímána nejen jádrem, ale i potenciálními voliči Pirátů. 83 % z oslovených vyjádřilo v této souvislosti pozitivní emoci, 13 % spíše neutrální, 5 % negativní. Na přímý dotaz bylo jasně pro spolupráci 66 % dotázaných, 29 % by ji tolerovalo nebo jim to je jedno, 5 % respondentů se k ní stavělo negativně. U STAN byli dotazovaní o něco rezervovanější, i tak ale polovina z nich považuje možnou koalici za ‚dobrou volbu‘. Na přímý dotaz by ji odmítlo 19 % respondentů.“
Na tom je celkem dobře vidět, kde je zakopaný pes, a potvrzuje to, že problém je spíše u sympatizantů Starostů. Nakonec se ale ukázal být ještě o něco větší, než jak se mohlo jevit z onoho šetření. Souvisí to také s tím, že podle uvedeného průzkumu má hnutí STAN 35 % potenciálních voličů (tedy těch voličů, kteří mají k dané straně kladný vztah, chtějí jít volit, ale ještě si nejsou úplně jistí) a Piráti jen 26 %. Koalice tedy v prvních měsících musela nabírat voliče spadající právě spíše do potenciálu Starostů (jinak by ani nemohla v uvedeném březnovém průzkumu Kantar CZ získat oněch 34 procent hlasů), o které v současné době zase přichází.
Aby koalice současný propad vybrala, musela by voliče přitáhnout na společnou vizi pro Českou republiku, o které se Pirátská strana a Starostové zmiňují ve své koaliční smlouvě, a ne, aby Piráti lákali na sebe a Starostové a nezávislí pro změnu na hnutí STAN, protože výsledkem toho je pak jistá kolize. Těmto voličům totiž schází společná identita a snadno potom odpadávají ve chvíli, kdy jsou konfrontováni s tím, co je také součástí této koalice, ale jim se to příliš nelíbí. Ať už se jim to podaří, nebo ne, jedno je jisté – výsledek 34 % byl od začátku sci-fi.
