„Pokud vím, tak nikdo na světě – a to jsem roky pátral v záznamech a zaměstnával agenty, co mi pomáhali – ještě neprodělal peníze podceňováním inteligence velké masy obyčejných lidí. Nikdo tak ani neprohrál volby do veřejného úřadu. Chybné je vždycky dělat opak. Jelikož obyčejní lidé jsou schopni mluvit, vnímat a v mnoha případech číst a psát, tak se předpokládá, že mají v hlavách ideje a že baží po idejích. Takový předpoklad je pošetilý. Oni ideje nesnáší, protože jsou z idejí nesví,“ napsal H. L. Mencken (americký novinář a glosátor) v článku „Notes on Journalism“, který vyšel v Chicago Tribune 19. září 1926.

„Na rozhraní hospodářství a politiky je naprosto normální expandovat na úkor druhých, a to vždy s novými intrikami a úskoky,“ uvedl zase Milton Friedman (americký ekonom a nositel Nobelovy ceny).

Myslím, že oba citáty v mnohém odpovídají dnešní české realitě (osoby a obsazení si dosadí laskavý čtenář jistě sám). I proto bychom se měli naučit rozlišovat mezi lidmi schopnými a těmi všehoschopnými. Pokud si však mají lidé volit blahobyt (byť zadlužený) a pořádek (a tzv. klid na práci), nebo svobodu a demokracii, tak volí téměř vždy první variantu. V Čechách tomu říkáme klid a smrádeček, ale hlavně náš. Jak jinak si vysvětlit převahu oživlých symbolů normalizační éry a jejich odhodlaných pokračovatelů.

Proč zrovna my? No proto. Vzpomínáte na ta hesla „Nejsme jako oni!“ apod.? Jenže ti oni se tak nějak šikovně převtělili a stali se z nich my. Z těch jakoby poražených se vyloupli dnešní vítězové. Z hrdinů se šmahem stali antihrdinové a naopak. Je to vlastně pohodlné – nepřemýšlet, neklást si otázky, zařadit se a plout v davu, případně si zasurfovat na vítězné vlně. Staré návyky ožívají ve staronových kulisách. Blíží se kulaté výročí jejich vítězného února, tehdy taky skončila sranda a doba malin nezralých, i když si mnozí mysleli, že je to jen na chvíli, že to ti stateční demokrati nedopustí.

Slušnost je opět chápána jako slabost. A tak vítězí ti bez zábran, ti, kterým je každé naše moře po kotníky, ti, kteří umějí osvědčené modely chléb a hry, cukr a bič, ti, kteří dělí dav na své lokaje a na své nepřátele. „Lokajové všech koutů naší země, spojte se a bude lépe!“ Tak určitě. Některým určitě. Teď se začnou řešit black listy s kverulanty a záškodníky. Myslíte, že už to nemůže být horší? Omyl, může. Pokud se všichni přizpůsobivě začlení. To je zároveň odpověď na otázku, co se s tím dá dělat. Nenechat se zotročit za kus žvance. Nic jiného nám nepomůže, pokud si nepomůžeme sami, ale snadné to nebude, neboť to zašlo už dosti daleko. Proč? Proto.