Vladimir Putin ve středu ráno vyhlásil částečnou mobilizaci v Rusku. O možnosti takového rozhodnutí se mluvilo již nějakou dobu, ale analytici upozorňují, že takový podnik přinese velké problémy a výsledek je pochybný.
Vojenský analytik Jan Matvejev vyjmenovává praktické potíže s takovým pokusem vtáhnout ruské občany do bojů. Kdyby se povedlo sebrat milion rekrutů, je nemožné, aby mohli bojovat hned. Kde vezme ruská armáda milion neprůstřelných vest? Stejně tak milion přileb, párů ponožek, kalhot a uniforem. To by znamenalo zdvojnásobení celé ruské armády najednou. Tahle výstroj teď chybí i na frontě. Ministr obrany Šojgu oznámil, že zatím se částečná mobilizace dotkne 300 tisíců ruských občanů. I tak ale platí, co uvádí Matvejev. Rusko není na tak rozsáhlou akci připravené.
„Druhým problémem je školení. I jen držení a nabíjení samopalu se naučíte za týden. Jen disciplína trvá nejméně měsíc. O nejrůznějších tricích a dalších věcech ani nemluvím. Dokonce i jen oficiální doba výcviku – rok, je stanovena ruskou armádou.“
Vojáka lze vycvičit i za 3 až 4 měsíce, ale i pak to bude záložník bez zkušeností a k boji by byli připraveni do ledna až února, a to není vhodná doba pro zahájení bojů. Rekruty nemá kdo učit, zkušení vojáci už jsou na frontě. Bylo by to jako za Velké vlastenecké války u Moskvy, kdy se šlo do boje ihned po mobilizaci – dobré je to jen na zacpání děr. Milion nových vojáků nebude mít jídlo. Až nastanou velké ztráty, hněv lidu se nepovede utišit, protože peníze už nebudou ani na pohřebné.
„A dostat milion hladových krků někam na vojenské základny a udržet je pod kontrolou na podzim a v zimě je pro ruskou armádu a vládu výbušné. Proto se mi zdá, že k masové mobilizaci nedojde,“ soudí Matvejev.
Že byla mobilizace očekávaná, ukazuje článek na serveru Meduza.io. Tak třeba 13. září na zasedání zasedání Státní dumy předseda ruských komunistů Gennadij Zjuganov prohlásil, že „speciální operace“ na Ukrajině se „změnila ve válku“ a vyžaduje „maximální mobilizaci sil a prostředků“. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov ještě téhož dne ujistil, že „v tuto chvíli se o tom (mobilizaci) nemluví“, a mluvčí komunistické strany Alexandr Juščenko upřesnil, že Zjuganov mluvil „především o mobilizaci ruské ekonomiky, politického systému a zdrojů“, nikoli o stanném právu a masových odvodech.
Následujícího dne, 14. září, čečenský vůdce Ramzan Kadyrov prohlásil, že „se to všechno už dávno změnilo ve vojenskou akci“ a „všichni bychom měli mobilizovat“, aniž by čekal, až „vedení státu vyhlásí mobilizaci“. Kadyrov tuto myšlenku o ještě jeden den později rozvinul: vyzval představitele všech 85 ruských regionů, aby „připravili, vycvičili a obsadili alespoň tisíc dobrovolníků“.
Co znamená mobilizace? Je to úplně jiný přístup k válce. Článek na Meduze připomíná, že takovou formu válku vymyslela revoluční Francie v letech 1792-1793. Už nejde jen o profesionální vojáky, ale všeobecným odvodem se účastníky války stává i obyvatelstvo.
V minulém století se masově mobilizovalo za obou světových válek. Erich Ludendorff (jeden z nejúspěšnějších německých generálů první světové války) zavedl koncept „totální války“ – mobilizace dovedené do absolutna: celá země je v týlu. Stejná myšlenka je obsažena v sovětském hesle z druhé světové války: „Vše pro frontu, vše pro vítězství.“
Mobilizaci lze v Rusku zavést pouze prezidentským dekretem. „Musí obsahovat seznam skupin osob, které mají být mobilizovány – podle věku, profese a vojenské hodnosti. Nejprve se mobilizace dotkne osob, které jsou trvale vycvičeny ve vojenských vzdělávacích zařízeních nebo vojenských útvarech, a poté budou následovat osoby, které podléhají vojenské službě a které byly v posledních dvou letech na vojenském výcvikovém táboře. Podle různých odhadů měla ruská armádní záloha na konci roku 2021 kolem dvou milionů příslušníků, což je poměrně velké číslo. Pro srovnání, v Číně jich je 1,2 milionu a v USA 845 000.“
Zajímavé je, že vyloučeny jsou osoby odsouzené a uvězněné. Právě takové ale dnes zkouší nabírat soukromá „Wagnerova armáda“. To ovšem oficiálně mobilizace není.
Zastánci mobilizace (Ramzan Kadyrov, Jevgenij Prigožin, Igor Strelkov a další političtí představitelé) se domnívají, že bez masového odvodu Rusů do armády nebude možné dosáhnout na Ukrajině vojenské převahy. Jenže za téměř sedm měsíců „speciální operace“ ruské úřady nedokázaly jasně definovat své cíle a sdělit je občanům. Putinovy deklarované cíle „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny jsou dost mlhavé. Kreml si navíc uvědomuje, že většina Rusů prostě nechce jít do války a zemřít. Panují obavy, že mobilizace vyvolá rozsáhlé protestní nálady a stane se hlavní příčinou nespokojenosti. A jak se s nimi vypořádat, je zcela nejasné.
Vyhlášení mobilizace by mohlo způsobit další eskalaci konfliktu se sousedními zeměmi a NATO. I kdyby se v Kremlu rozhodli riskovat a vyhlásit mobilizaci, do ruské armády vstoupí desítky, stovky tisíc lidí a nebude je kam nasadit. V Rusku neexistují kádrové brigády a divize, kde by důstojníci cvičili mobilizované a pak jim veleli. Důstojníci jsou v první linii a bez výcviku je šílené posílat do první linie lidi s minimálními armádními zkušenostmi.
A ještě je tu poslední problém. Narukovat by museli i odborníci, kteří jsou potřební pro ekonomiku, a daňoví poplatníci, kteří přestávají platit daně. Sankce uvalené za invazi jen podle ministerstva financí znamenaly přímé ztráty stovek miliard dolarů. Ekonomové předpovídají, že dopad zákazu ropy a ropných produktů teprve přijde a životní úroveň Rusů, jejichž reálný disponibilní příjem od roku 2013 klesá, se pravděpodobně ještě více sníží.
To všechno znamená velké dilema. Radikálové po mobilizaci volali, její provedení by moc nepřineslo a způsobilo spíše další pohromy. To všechno je důsledkem ambicí Vladimira Putina.