Po více než týdnu od ruské invaze na Ukrajinu ruské letectvo dosud nezahájilo rozsáhlé operace. Nečinnost v prvních dnech lze přičítat různým faktorům, ale pokračující absence velkých leteckých operací vyvolává otázky, jak na tom doopravdy Rusové jsou se svou bojovou schopností.

Odborník na bojové letecké síly Justin Bronk na webu Rusi.org píše: „Jedním z největších překvapení počáteční fáze ruské invaze na Ukrajinu byla neschopnost flotil stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů ruských vzdušných a kosmických sil (VKS) získat vzdušnou převahu nebo nasadit významnou bojovou sílu na podporu nedostatečně výkonných ruských pozemních sil. První den invaze se očekávaná série rozsáhlých ruských leteckých operací v návaznosti na počáteční údery křižujícími a balistickými raketami neuskutečnila.“

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Přinášíme portrét Zelenského. Lídra, který čelí brutální agresi Ruska

Ve čtvrtek vychází další číslo Týdeníku FORUM, které je z velké většiny věnováno agresivnímu napadení Ukrajiny Ruskou federací. Přinášíme unikátní…

Proč tomu tak bylo? Z počátku se soudilo, že za tím mohly být potíže s komunikací mezi pozemními bateriemi raket země-vzduch (SAM), nedostatek přesně naváděné munice a omezený počet pilotů s potřebnými zkušenostmi pro vedení přesných úderů na podporu počátečních pozemních operací. Mají nejspíš málo nalétaných hodin. To všechno je možná pravda, ale samo o sobě to k vysvětlení nestačí. Ruské letectvo nepodává žádné velké výkony ani nyní.

Ruské stíhačky létají v ukrajinském vzdušném prostoru málo, vždy v malých výškách a většinou v noci, aby minimalizovaly ztráty způsobené ukrajinskými ručními přenosnými systémy protivzdušné obrany a pozemní palbou.

Autor pak vypočítává, jak se pozornost analytiků zaměřovala často na „působivou modernizaci bojové letecké techniky, kterou Rusko provádí od roku 2010“. Rusko má nová letadla, modernizovalo ty starší.

Některá další vysvětlení považuje Justin Bronk za nedostatečná. „Jedním z možných argumentů je, že stíhací flotily ruských vzdušných sil (VKS) jsou drženy v záloze, potenciálně jako odstrašující prostředek proti přímému zásahu sil NATO. To je však nepravděpodobné. Pokud jsou VKS schopny rozsáhlých bojových operací k rychlému získání vzdušné převahy nad Ukrajinou, tím, že tak nečiní, ve skutečnosti spíše oslabují svou potenciální odstrašující hodnotu vůči silám NATO, než aby ji zachovávaly.“

Dále čtěte

Jak Jarek Nohavica zůstal „udavačem z Těšína“

Oblíbený písničkář Jaromír Nohavica oznámil, že si ponechá medaili, kterou obdržel od ruského prezidenta Vladimira Putina. Učiní tak i přesto,…

„Dalším argumentem bylo, že vzhledem k relativně nízkému podílu letky VKS s pevnými křídly, která může účinně používat přesně naváděnou munici, se vyhýbají rozsáhlým úderům neřízenými bombami a raketami z důvodu snahy vyhnout se poškození kritické infrastruktury, kterou Rusko doufá dobýt a využít, nebo z důvodu snahy minimalizovat ztráty na životech ukrajinských civilistů. To byl potenciálně oprávněný předpoklad v prvních dnech invaze, kdy ruské vedení plánovalo rychlé vojenské vítězství. Avšak vzhledem k tomu, že tato možnost rychle vyprchala a ruské síly se ustálily na schématu těžkého dělostřeleckého bombardování a bombardování řízenými střelami proti několika obklíčeným městům – především Charkovu a Mariupolu , tato teorie již nevysvětluje nedostatek rozsáhlých úderů ruských vzdušných sil.“

Pak je také možné, že ruští velitelé nechtějí riskovat těžké ztráty svých drahých a prestižních rychlých stíhaček a drží se raději zpátky. Ani to však nedává podle Bronka smysl. „Ruské pozemní síly přišly během týdne o stovky moderních tanků, obrněných transportérů, systémů protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu a tisíce vojáků včetně neúměrného počtu elitních výsadkářů a speciálních jednotek. Ruskou ekonomiku rychle dusí ochromující sankce a ruské vedení pohořelo na svých pečlivě budovaných vlivových sítích a spojenectvích v celé Evropě i širším světě. Kreml zkrátka riskuje vše – zadržovat letectvo, aby se vyhnulo ztrátám, nedává v tomto kontextu smysl.“

Takže co zbývá jako schůdné vysvětlení?

Za prvé, ruské vzdušné síly „postrádají institucionální kapacitu pro plánování, instruktáž a vedení složitých leteckých operací ve velkém měřítku“.

Dále čtěte

Ruský historik Andrej Zubov: Pokud Putina nezastavíme na Ukrajině, půjde dále do Evropy

Významný ruský historik Andrej Zubov hovoří v rozhovoru pro týdeník FORUM o tom, že většina ruských intelektuálů je válkou…

Kromě prestižních akcí, jako jsou přehlídkové lety ke Dni vítězství, provádí ruské vzdušné síly naprostou většinu svých cvičných letů v jednotlivcích nebo dvojicích. To znamená, že jeho operační velitelé mají jen velmi málo praktických zkušeností s plánováním, instruktáží a koordinací složitých leteckých operací zahrnujících desítky nebo stovky prostředků ve vzdušném prostředí s vysokým stupněm ohrožení.

Za druhé, většina ruských pilotů má ročně nalétáno přibližně 100 hodin (a v mnoha případech méně), což je zhruba polovina doby, kterou nalétá většina vzdušných sil NATO. Chybí jim také srovnatelné moderní simulátory pro výcvik a nácvik pokročilé taktiky ve složitém prostředí. Hodiny ostrého létání, které ruští stíhací piloti získají, jsou také podstatně méně hodnotné pro přípravu pilotů na složité letecké operace než ty, které létají síly NATO. V západních vzdušných silách, jako je RAF a americké letectvo, jsou piloti důkladně cvičeni k provádění složitých letů v hrozném počasí, v nízkých hladinách a proti živým i simulovaným pozemním a vzdušným hrozbám.

Za třetí, pokud by ruské letectvo bylo schopno vést komplexní letecké operace, mělo by pro ně být poměrně jednoduché dosáhnout vzdušné převahy nad Ukrajinou. „Malý počet zbývajících ukrajinských stíhačů, kteří nad vlastními městy vedou hrdinské úsilí o protivzdušnou obranu, je nucen operovat v malých výškách kvůli ruským systémům SAM s dlouhým dosahem a v důsledku toho mají poměrně omezené povědomí o situaci a vytrvalost. Měly by být relativně snadno překonatelné pro mnohem početnější, lépe vyzbrojené a vyspělejší ruské stíhačky rozmístěné kolem ukrajinských hranic…“ Rusko je toho teoreticky schopno, pokud se zapojí do bojových operací ve velkých smíšených formacích s cílem potlačit a pronásledovat ukrajinské stíhačky a systémy SAM. Jenže místo toho nadále operují pouze ve velmi malém počtu a na nízké úrovni, aby minimalizovaly hrozbu ze strany ukrajinských SAM. „Nízko nad zemí je jejich situační přehled a bojová účinnost omezená a jsou v dosahu MANPADS, jako jsou Igla a Stinger, kterými ukrajinské síly již disponují.“

Podle autora se i toto vysvětlení ještě může ukázat jako nepravdivé a Rusové mohou náhle začít podnikat rozsáhlé letecké operace srovnatelné s těmi, které běžně provádějí státy NATO. „Pokud se tak však nestane, bude to mít hluboké důsledky pro jeho potenciální bojovou sílu proti ukrajinským silám v nadcházejících týdnech a pro jeho hodnotu jako konvenčního nástroje odstrašení proti západním zemím.“