Prvním úkolem zásahu ruských sil v Sýrii je upevnit vojenské postavení režimu Bašára Asada a odstranit vyhlídky na rychlé vítězství islamistů, tvrdí ruský politolog Vasilij Kašin. „Intervence v Sýrii v nejhorším případě umožňuje o roky odložit rozsáhlou válku s ruskou účastí v postsovětské Střední Asii, v nejlepším ji může úplně odvrátit,“ napsal.
O operaci v Sýrii rozhodly dva důvody: neúspěch americké kampaně proti organizaci Islámský stát (IS) v Iráku a Sýrii a rychlé zhoršování situace ve Střední Asii.
Strategická porážka Američanů vyplynula z toho, že jim chybějí pozemní síly, o které by se mohli opřít. Americký projekt vybudování nového iráckého státu a nové irácké armády neuspěl: stát je slabý, armáda nebojeschopná. Bagdád za přežívání vděčí pomoci Íránu.
Pokusy Američanů najít si „umírněné“ spojence mezi syrskými povstalci také byly bezvýsledné. Spojené státy nemají šanci vybřednout z této situace bez velkých politických škod a možná i těžkých vojenských důsledků, napsal Kašin v listu Vedomosti.
Spojené státy čelí v Sýrii dilematu, že na jedné straně mají svrhnout Asada, ale na straně druhé musejí zabránit tomu, aby příliš neposílil Islámský stát a teroristická síť al-Káida. Podle Ruska je to problém neřešitelný, čili je záhodno opustit myšlenku svržení syrského režimu. To Spojené státy nemohou akceptovat, a proto Rusko muselo zasáhnout navzdory názoru USA.
Ačkoliv IS prudce posílil, hlavní vojenskou silou, které Asadova vláda čelí, není IS, ale směs islamistických skupin ve špatně koordinované koalici bez jednotného velení. Její armáda Džajš al-Fatah je slabší než IS, ale tyto síly ovládají strategické body na frontě s Asadovými silami.
Pro Rusko je to výhodné
Tato koalice, jejíž součástí je i místní odbočka al-Káidy An-Nusra, se těší podpoře Turecka a monarchií z Perského zálivu. Spojené státy se snaží vsadit na nejvíce umírněné prvky, podle zásady „menšího zla“. Z ruského hlediska představuje An-Nusra a někteří další členové armády Džajš al-Fatah legitimní cíle.
Rusko se domnívá, že v případě porážky Asadových sil by Islámský stát pohltil či rozprášil jiné islamistické skupiny v Sýrii. IS by natolik posílil, že by mohl vrhnout část sil a prostředků do dalších částí světa.
Pro Rusko je v prvé řadě důležitý vliv radikálů na Střední Asii. IS je už vojensky přítomen v Afghánistánu a také předvedl významný potenciál pro destabilizaci Tádžikistánu. Pokud by tu propukla regionální válka, Rusko se do ní zapojí.
[ctete]26006[/ctete]
Syrská operace se tak jeví vstupem do fakticky nevyhnutelné války za podmínek, které jsou pro Rusko výhodné – daleko od hranic bývalého Sovětského svazu a bez účasti ruských pozemních sil.
Na rozdíl od americké letecké kampaně jsou ruské nálety součástí vševojskové útočné operace. Hlavní roli v této ofenzivě nehraje Rusko, ale Ruskem a Íránem přezbrojené a vycvičené syrské jednotky, jakož i letecky přepravená íránská vojska. Úspěch této ofenzivy rozhodne také o úspěšnosti celé operace.
Prvním úkolem ruské intervence je upevnit Asadův režim. Až následným úkolem je vyvinout tlak na IS, aby se soustředil na obranu svého území.
Důsledkem ruského zásahu je dočasné zhoršení vztahů s Tureckem, Saúdskou Arábií, Katarem a USA, které mají v péči část skupin, napadaných ruskými letouny. Možnosti reagovat na ruské operace jsou omezené. Syrské bojiště je už dávno nasyceno moderními protiletadlovými a protitankovými zbraněmi. Poskytnutí ještě modernější výzbroje je z technických i politických důvodů obtížné. Protože nikdo nemá šanci rychle vyhrát, dá se čekat, že začnou jednání o poválečném uspořádání a o společných operacích proti IS.
Ruské síly v Sýrii představují smíšený letecký pluk, posílený bezpilotními letouny. I přes drahou leteckou dopravu jde v porovnání s válkami v Čečensku o skromnou operaci.
Největší hrozbou je nekontrolovatelné rozšíření účasti Ruska.
[ctete]26597[/ctete]
