Jak si lze vysvětlit, že Andrej Babiš zpochybní Šumanovu nahrávku slovem „pseudonahrávka“, pak řekne, že ji neslyšel, a nakonec obhajuje to, co na ní říká? Člověk si říká, jestli je ten muž tak geniální, anebo je naopak nositelem tak mdlého rozumu. Jediným vysvětlením je pozoruhodný mix obou vlastností.

Takoví lidé se rodí. Kupříkladu i geniální fotbalista Ujfaluši se neukázal být příliš bystrým, když podobně jako Babiš vyvracel svůj exces s lehkými ženami tak, že ho zároveň potvrdil. Ujfaluši si na oslavu svých narozenin pozval do hotelu prostitutky a pak velmi neobratně vyvracel informaci, že za ně zaplatil 40 tisíc korun. Řekl větu, která se stala hitem: „Nic jsem neplatil, a ta částka taky nesouhlasí.“

Pak je tu zřejmě ještě jeden podstatný aspekt, který Babišovi znemožňuje se hlídat. Z jeho vysvětlování, že firma FAU, kterou označuje na nahrávce za „zmrdy“, a proto na ni jeho lidé „klekli“, vyplývá, že on je opravdu upřímně přesvědčený, že jde o hanebnou firmu, která kromě toho, že má v jeho chemičce svou vlečku a svůj sklad („skandální! jak to, že ještě není moje?“), ještě navíc neplatí daně.

Babiš vůbec neví, že nemůže spojovat svou zlost na firmu FAU, že mu ještě neodevzdala svůj majetek, s tím, jestli tato firma platí nebo neplatí státu daně. A proto v Lidových novinách rozjíždí kampaň proti firmě FAU a ukazuje národu její zločinné pozadí. Přirozeně vyšetřovatel Lidových novin Ondřej Koutník, druhý nejslavnější novinář z Babišovy stáje – hned po Marku Přibilovi – se okamžitě pouští se svými estébáckými manýry do firmy FAU a snaží se ji představit v tom nejčernějším světle. Jako ostatně i jiné firmy, které ještě neodevzdaly šéfovi svůj majetek. A tak v Lidových novinách zase čteme infantilní věty, že se firma ocitla „v hledáčku“ specialistů a daňaři si na ni došlápli. Jenže pak si také soud došlápl na daňaře, protože firmu zdanili dvakrát, čímž ji zničili.

Koutník nemusí myslet. Myslí za něj Babiš. Zato Babiš, který chce vést národ ke světlým zítřkům bez zastupitelské demokracie, o čemž ten nestyda sní nahlas, by přece jen myslet měl. A mělo by mu dojít, že je zcela lhostejné, jestli firma FAU je spolkem andělů anebo lotrů. Nejspíš bude někde uprostřed, ale je to naprosto jedno. Babiš doložil, že když má na někoho pifku, tak si na něj jeho lidi „kleknou“ a pak se ukáže, že neplatí daně. On prostě neví, že ty dvě věci dohromady nepatří a patřit nesmějí, protože jde o propojování řízení státu se soukromým byznysem, což velmi smrdí zneužíváním státní moci k soukromým účelům. A ani neví, že o tom celém případu z daňového hlediska vůbec neměl podle zákona vědět, protože daňové řízení podléhá mlčenlivosti.

I z jiných příkladů je jasné, že Babiš neví, co se smí a co se nesmí. On kupříkladu nevěděl, že nesmí mít noviny a zároveň dělat vicepremiéra. Nejde o zákony, ale o respekt k pravidlům. Ukázal, že ho nemá, protože vůbec neví, že by ho měl mít. On ani nevěděl, že nesmí čerpat dotace a zároveň jako ministr hlídat férovost jejich rozdělování. A to sladké nevědění mu umožňuje dělat úplně cokoli.

Když naprostý barbar neví, že se v civilizované společnosti něco nesmí, tak se musí vždycky někdo zvednout a musí ho zastavit. Když je barbar příliš silný, což je tento případ, tak to odhodlání ho zastavit není jednoduché a přináší rizika. Ale je to nezbytné, protože jinak dojde k barbarizaci celé společnosti.

Otázku, nakolik je barbar odpovědný za své kulturní barbarství, rozřešit nyní nemusíme. Na převýchovu a jakési dosažení civilizačně vyššího stupně není skoro nikdy pozdě. Ale politická i kriminální odpovědnost je jasná. Politickou odpovědnost posuzujeme my všichni a je naší povinností takové chování nadále na politické scéně nepřipustit. Tu kriminální odpovědnost posuzují příslušné orgány státu. Pokud je ještě nemá v moci barbar.