Je-li v rámci EU něco symbolem regulací, evidencí a nepřiměřených zásahů do svobodného podnikání, pak je to její Společná zemědělská politika (SZP). Ta je masivně dotována z peněz evropských daňových poplatníků, přičemž výsledkem je situace, kdy se zemědělci při svém podnikání nechovají podle zdravého selského rozumu, a převažuje byznys na úkor přírody. Ideální zemědělská politika by proto měla být bez dotací. To bohužel zřejmě není možné, protože zemědělství dotuje celý svět. Rozhodující proto je, jak nastavit zemědělské podpory, aby co nejméně škodily a společnosti naopak nějak pomáhaly.
Samozřejmě, vzniklo to historicky a zejména pod vlivem Francie a jejich veskrze sobeckých zájmů urvat pro sebe co nejvíce. To je politika. V současné době se diskutuje o podobě SZP po roce 2020, která by měla být „spravedlivější, méně byrokratická a také reagující na klimatické změny“. I proto chce Brusel přistoupit ke krácení podpor velkým průmyslovým zemědělským podnikům, protože jejich hospodaření poškozuje životní prostředí a zemědělskou krajinu a napomáhá vylidňování venkova. Krácení dotací ale ostře odmítá naše ministerstvo zemědělství. Spolu se Slovenskem jako jediní v celé Evropské unii.
Podniky typu AGROFERT by tak totiž přišly o naprosto zásadní část finančních prostředků, což je pravý důvod postoje ministerstva. Podpora tohoto průmyslového zemědělství přináší růst rizik sucha a povodní a ztrátu úrodnosti půdy, protože krajina na „velkých, širých, rodných lánech“ nedokáže zadržovat vodu. Ta se na polích nemá kde zastavit a z polí každoročně splachuje desítky milionů tun ornice. Tím se snižuje potenciál úrodnosti zemědělských pozemků.
Pokud Evropská unie dokázala v něčem správně definovat problém a snaží se o nápravu, tak je to v tomto případě. Je na hlavu postavené, že se zrovna naši představitelé tomuto brání. Další důkaz toho, že se Andrej Babiš nikdy neměl dostat tam, kde je. Zastropování dotací má svou logiku a je v zájmu českého a moravského venkova, krajiny a poctivých zemědělců.
Autorka je poslankyní ODS.
