Měl jsem George W. Bushe jako prezidenta vždy rád. Kdo se o americkou politiku trochu více zajímá, ten ví, že to byl charizmatický a charakterní státník, který si s výzvami své doby většinou dost dobře poradil. Jeho projev po atentátech 11/9 považuji za jeden z nejlepších, které jsem osobně slyšel. A i to, co je mu nejvíce vyčítáno, údajné nenalezení zbraní hromadného ničení v Iráku, již bylo mnohokrát vyvráceno a uvedeno na pravou míru. Následující článek vychází z komentáře Hannese Steina zveřejněném 20. 12. 2015 na Die Welt.
George W. Bush: co vše mu už bylo vyčítáno? Že je prosťáček i nevzdělaný hlupák, lhář i válečný zločinec. Náboženský fanatik, který chce na svou zemi uvrhnout křesťanskou diktaturu. Fašista, ba dokonce, řekněme to otevřeně: samotné zosobnění Adolfa Hitlera v převleku strýčka Sama.
Když se po dvou volebních obdobích stáhl z veřejného života, nechtěl s ním již nikdo být spatřen na veřejnosti. Demokrati už vůbec, ale i jeho republikánští straničtí přátele si zachovávali odstup. Na politiku G. W. Bushe bylo nahlíženo jako na selhání. Nyní ale, než současná plíživá světová válka vstoupí do své další fáze, nastává správná chvíle k zamyšlení, v čem všem měl onen vysmívaný státník pravdu.
Úvodem to nejdůležitější: G. W. Bush zcela jasně rozpoznal, že jsou spolu arabské diktatury a islámský fundamentalizmus propojeny na principu spojených nádob. Na první pohled to nemusí být patrné, neboť diktátoři Arabského poloostrova – od Saddáma Husajna přes Háfize al-Asada po Husní Mubáraka – v minulosti vždy zdůrazňovali, jak smýšlejí pokrokově, moderně a sekulárně. Nezapomněli zdůrazňovat, jak náboženské menšiny stojí pod jejich ochranou, že jedinou alternativou k jejich diktaturám je převzetí moci fundamentalisty. Je pravdou, že islamistická uskupení často krvavě potlačovali, i to, že se křesťanům za jejich režimu dařilo relativně dobře. Nicméně tito diktátoři nepotlačovali jen fundamentalisty, ale jakýkoliv projev politické debaty, demokracie či svobody ve svých zemích.
Zničení tradičních společenství nenahradili ničím jiným než totalitní ideologií. A když začalo jít do tuhého, tak se arabští diktátoři – a to bez výjimky – spolehlivě uchýlili k repertoáru fundamentalistické ideologie. Co také mohli dělat jiného? Arabský nacionalizmus se ukázal jako bezobsažný. Poddaní diktátorů nedisponovali žádnou jinou svobodou než být ještě ztřeštěnější, ještě antisemitističtější, ještě protizápadnější než jejich vlastní režimy.
Co vše George W. Bush pochopil
Právě protože jsou spolu diktatury a fundamentalizmus propojeny, G. W. Bush chápal, že nemůže bojovat proti jednomu, aniž by bojoval s druhým. Chápal lépe než jeho předchůdci (a i lépe než jeho následovník), že to na Blízkém východě nemůže fungovat dalších 20 let stejně jako doposud, že se tamní status quo rozpadá a nečinnost není žádným řešením.
Za druhé: tomuto americkému prezidentu velmi rychle došlo, že trvalá válka mezi Izraelem a Palestinci není jediným konfliktem na Blízkém východě. Dokonce není ani tím nejdůležitějším. I kdyby nějakým zázrakem po boku Izraele přes noc vznikla mírumilovná a demokratická Palestina, ve které poroste blahobyt i střední třída, nijak by to nepřispělo k vyřešení jiných problémů Arabského poloostrova, o kterých mluví „Arab Human Development Report“ v r. 2002:
Součet hrubého národního produktu všech arabských zemí je menší než HDP Španělska, bývalého al-Andaluska. Celý arabský svět vydá společně přibližně tolik knih, jako spolková země Hesensko. S ženami je v arabských zemích zacházeno zhruba jako s černochy v Jihoafrické republice za dob apartheidu. A žádnému z arabských diktátorů se nepovedlo to, co se povedlo autoritářským vládcům v jiných částech světa: nikdo nepoložil základy fungujícímu hospodářství. Za těch 13 let, co Zpráva o vývoji v arabských zemích vyšla, se situace ještě více zhoršila. A ne vinou Izraele.
George W. Bush tedy pochopil, že problémy arabského světa nevyřešíte z Jeruzaléma nebo Ramalláhu. Spíš tomu bude opačně: teprve až se arabský svět dočká vzestupu, až bude hospodářsky, kulturně a politicky tak úspěšný, jako velká část Asie, pak se nám bude arabsko-izraelský konflikt jevit jako takový, jaký ve skutečnosti je – totiž jako okrajový problém. A okrajový problém má tu výhodu, že si můžeme představit jeho řešení.
Zahalené matky
Abychom si mohli představit třetí bod, je napřed třeba si nechat na jazyku rozplynout slova Baracka Obamy: „Islám je láska… Když máme na mysli islám, myslíme na náboženství, které poskytuje útěchu miliardě lidí ve světě… které udělalo z lidí všech ras bratry a sestry… miliony muslimů patří mezi americké občany… muslimové jsou lékaři, právníci, profesoři, vojáci, podnikatelé, majitelé obchodů, matky a otcové… ženy, které se v této zemi zahalují, se musí i venku cítit v bezpečí. Matky s pokrývkou hlavy nesmí být v Americe zastrašovány.“
Tento citát však nepochází od Obamy. Je to výňatek z řeči, kterou George W. Bush pronesl bezprostředně po atentátech 11. září 2001 při návštěvě jedné z mešit. S islamofoby a xenofoby dneška neměl tento prezident naprosto nic společného. Chtěl vést „válku proti teroru“, žádnou válku proti muslimům – z morálních i praktických důvodů: G. W. Bush porozuměl tomu, že diktátoři a teroristé mohou být poraženi pouze, pokud proti nim povstanou i muslimští Arabové.
Bushova nejlepší řeč a její analýza:
Chápal, že islámští fundamentalisté trpí megalomanií: sní o světu, sjednoceném v kalifátu. Bush věděl, že je třeba proti tomu postavit jinou, lepší vizi: svět, který díky svobodě zvítězí na všech frontách.
Má to znamenat, že byl G. W. Bush osvíceným? Určitě ne. Bylo hloupostí kriminálních rozměrů, že do Iráku nevyslal žádnou armádu, ale jen její předvoj, bylo od základů špatné, že považoval Putina za spojence v tažení proti teroru. Porušení lidských práv, ke kterým došlo v počáteční fázi této války, byla více než zločiny – byly to obrovské chyby. Ale jistých chyb by se George W. Bush nikdy nedopustil. Například by ihned viděl, že vražedný Asadův režim a Islámský stát jsou jen dvě strany téže falešné mince. A věděl by také, že kdo se spojí s Íránem, Putinem a Bašárem al-Asadem, žene miliony sunnitských Arabů fundamentalistům přímo do náruče.
