Fanatičtí stoupenci Donalda Trumpa vpadli do budovy Kongresu. Ty scény už se rozletěly po celém světě. Že se něco takového bude odehrávat ve Spojených státech ve skutečnosti a ne v nějakém thrilleru z daleké budoucnosti, mnoho lidí nečekalo. Jenže nevnímali, nebo nechtěli vnímat, co je Donald Trump zač.

Timothy Snyder napsal ve své knize Tyranie, kde reagoval na nástup Donalda Trumpa k moci, už před třemi lety:

„Americká federální vláda užívá ve válkách služby žoldnéřů, vlády jednotlivých amerických států si zas platí firmy, které provozují věznice; aplikace násilí je proto ve Spojených státech už tak vysoce privatizovaná. Čímsi zcela novým je ale prezident odhodlaný ponechat si i ve funkčním období osobní bezpečnostní jednotku, která během kampaně využívala násilí proti protestním aktivistům.

Kandidát Trump této jednotce nařídil, aby z volebních akcí vyvedla oponenty, a současně k odstranění lidí vyjadřujících odlišné názory vyzýval i publikum. Protestující aktivista byl nejprve přehlušen bučením, pak frenetickým provoláváním ‚USA, USA‘ a nakonec byl donucen k odchodu. Na jedné volební akci kandidát Trump prohlásil: ‚Zůstal tu zbytek. Vyhoďte ten zbytek. Vyhoďte ho.‘ Dav pochopil, co se po něm chce, a za neustálého skandování ‚USA‘ se pokusil vypátrat všechny ostatní potenciální oponenty. Do toho se kandidát vložil se slovy: ‚Není to takhle zábavnější než normální nudná akce? Podle mě to je zábava.‘

Davové násilí tohoto druhu mělo změnit politickou atmosféru – a to se také stalo.“ (Český překlad vydaly PROSTOR a Paseka v roce 2017, přeložil Martin Pokorný.)

V březnu 2019 jsme na Foru 24 měli rozhovor s psychiatrem Radkinem Honzákem. Dostal otázku: „Velkým tématem jsou také psychopati ve vysokých funkcích. Jak takového psychopata poznat?“

Odpověděl: „Biblickým: Po ovoci poznáte je. Na první setkání rozhodně ne, protože jsou okouzlující, odvážní, šarmantní, charismatičtí, dvorní, šikovní, zdatní, úspěšní a co z toho nemají, to si vylžou, protože jsou prvotřídní lháři a skvělí manipulátoři. Jsou přesvědčiví a naletí jim i zkušení odborníci. Teprve spoušť, kterou za sebou nechávají, je usvědčujícím materiálem. Ale umějí ji také skvěle zametat a jsou schopni přesvědčit všechny, že zkrvavený obličej si jejich oběť způsobila sama, když ve snaze se poškodit mlátila tím hnusným ksichtem do zdi.“

Někomu nestačilo před volbami v roce 2016, co je Trump zač. Bankrotář, egomaniak, sériový lhář. Nestačilo jim, že se tak projevoval i během čtyř let v úřadě. Našli si vždycky dost vysvětlení, proč za ním stále stát: snížil daně, zlikvidoval íránského teroristu, brání prostého Američana, podporuje Izrael. Všechny ty položky by se daly realisticky rozebrat, něco by zůstalo, něco ne.

Především ale, když vynecháme některé pohromy, které za sebou nechal v mezinárodních vztazích, udělal jednu věc, vedle které všechno bledne. Zaútočil na americkou demokracii a Spojené státy zkompromitoval a zesměšnil. I kdyby vynalezl lék proti všem druhům rakoviny a k tomu funkční perpetuum mobile, co by to bylo Americe a Západu platné, když za sebou vlastní zemi nechává v tak bídném stavu? Statisíce mrtvých na koronavirus je jednak tragická realita, ke které přispěl svým popíráním, jednak symbol zavirování celé společnosti. Kam paměť sahá, Trump lhal a lhal. Obviňoval druhé bez důkazů, útočil na vyšetřování ruského zasahování do voleb, zmateně měnil nejvyšší státní činitele, kteří u něj nějak upadli v nemilost. A nakonec do poslední chvíle aktivizoval své fanatické stoupence, aby ho udrželi u moci. Když dali na jeho slova a vpadli do Kapitolu, muselo ho okolí přesvědčovat, aby je uklidnil. Udělal to tak, že jim na videu sdělil, že je miluje, ať jdou domů a že volby byly ukradeny.

Ještě po tom všem se v hodinách po útoku našli i u nás lidé, kteří věří v Trumpovo vítězství a ukradené volby a varují před „komunistou Bidenem“. Chce to mít v hlavě hodně velké vakuum, aby toho byl ještě někdo chopen. Je prakticky jisté, že mozkové závity takových osob už se změnily tak, že se jim nedá pomoci. Musíme je jen brát v úvahu, protože délka terapie by u nich nejspíš přesáhla délku běžného lidského života. U nás taky ještě máme skalní zemanovce a babišovce, s kterými nehne nic. Pak se nemůžeme divit, že demokracie visí tak často na vlásku.

Přetrhnout se ten vlásek ale nemusí.