V letošních evropských volbách většinou posilují a vítězí strany pravicového spektra. Bruselské elity začínají bubnovat na poplach před nástupem nacionalismu, xenofobie a populismu místo toho, aby si zametly před vlastním prahem. V reálu se začínají projevovat dopady migrační krize.

Imigrace jedno z klíčových volebních témat

V britských volbách uspěli konzervativci i díky důrazu na zpřísnění přístupu k imigraci, čímž vyprázdnili téma Nigelu Farageovi (UKIP). Podle Davida Camerona by už Británie neměla být pro imigranty atraktivní. Do budoucna budou mít těžší přístup k sociálním dávkám a práci „načerno“ bude tvrdě postihovat zákon.

Dánské volby vyhrál opoziční pravicový blok, jehož součástí je dnes v zemi druhá nejsilnější Dánská lidová strana, podporující přísnou imigrační politiku. Dánská vláda následně snížila sociální dávky vyplácené imigrantům na polovinu.

Imigrační krize se projevila v podzimních rakouských volbách, považovaných za test celonárodních nálad, kde výrazně posílili Svobodní v Horních Rakousích a Vídni. Svobodní požadují, aby se proti nekontrolované migraci na rakouských hranicích vystavěl plot po maďarském vzoru. Dnes k výstavbě „zábran“ na hranicích přistupuje i rakouská vláda.

Doprava se posouvá i Švýcarsko. Parlamentní volby vyhrála Švýcarská lidová strana, která dosáhla svého rekordního výsledku. Chce omezit příliv cizinců do země a zabránit jejímu připojení k Evropské unii.

Volby v Polsku, důležité pro rozložení sil v celé Unii, přesvědčivě vyhrála konzervativní strana Právo a spravedlnost. Budoucí premiérka Beáta Szydlová odsoudila hlasování Polska pro povinné kvóty a slibuje změnu kurzu. Polsko přitvrdí nejen vůči bruselské byrokracii, ale i vůči Moskvě.

Úspěšné jsou i další pravicové strany, stavějící do popředí přistěhovaleckou otázku. Ve Francii vede průzkumy Národní fronta Marine Le Penové před Republikány Nicolase Sarkozyho, kteří se v přístupu v této věci příliš neliší. Ve vůči imigrantům nejvstřícnějším Švédsku jsou dnes nejsilnější opoziční Švédští demokraté. Součástí pravicové norské vlády je Strana pokroku. Posiluje i Alternativa pro Německo, zejména ve východních spolkových zemích.

Evropa dlouho zavírala oči před realitou

Bylo by velkou chybou všechny tyto strany označovat za xenofobní, nedemokratické nebo neofašistické, jak činí část evropských elit a komentátorů. Jejich lamentování nad takto projevovanou vůlí voličů je farizejské. Jednak nelze všechny házet do jednoho pytle, jednak chyby by měli hledat hlavně u sebe.

Veřejnost reaguje na přístup těch odpovědných činitelů, kteří ignorují většinové veřejné mínění. Téměř šedesát procent Evropanů vyslovuje obavu z vývoje současné migrační krize, nejmohutnější od druhé světové války. Neprojevuje se ani tak nevůle pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují, jako obava z chaosu, který se vymyká jakékoli kontrole.

Evropa dlouho zavírala oči před realitou. Jedná opožděně, selhaly její instituce. Je zjevné, že není na stotisícové či dokonce milionové přívaly uprchlíků připravena, ačkoli signály o situaci na Blízkém východě a v severní Africe jsou vysílány už několik let. Evropa navíc rezignovala na dodržování dohodnutých pravidel. Ochrana vnější schengenské hranice s výjimkou Maďarska dodnes nefunguje, stejně jako přijímací střediska hotspoty, kde mají být vyčleňováni ekonomičtí migranti.

Koho zajímají nekonečné summity a plány, které dosud nebyly uvedeny v život? Veřejnost očekává jasné kroky a činy, nikoli pouhé proklamace. Defétismus, že se s tím nedá nic dělat, je pro veřejnost nepoužitelný. Selhala především Junckerova Evropská komise, která se projevuje jako těžkopádné a málo efektivní těleso.

Do negativních nálad evropské veřejnosti se promítají i dosavadní zkušenosti s imigranty v řadě měst. Například v Dánsku si 37 procent obyvatel silné muslimské menšiny přeje zavést v zemi právo šaría a jen 52 procent bez výhrad akceptuje dánskou legislativu. Podobná situace je v Belgii a Nizozemsku. Radikálové z hnutí Šaría pro Belgii plánují, že po zavedení islámského práva budou všechny ženy na ulici chodit zahalené, a to i nevěřící.

O přistěhovaleckých ghettech s vysokou kriminalitou již bylo referováno mnohokrát. Klidu nepřidají rostoucí aktivity islámských radikálů na evropském území. V některých zemích roste antisemitismus. Najednou to však vypadá, že se o rizicích imigrace kvůli politické korektnosti ani nesmí veřejně hovořit. V některých státech je to dokonce zapovězeno, jinak by se kritik vystavil ocejchování, že je rasista a xenofob.

[ctete]23452[/ctete]

Vyhrožování do Evropy nepatří

Uprchlická krize znovu dělí Evropu na Západ a Východ. Východním zemí je vyhrožováno, že pokud nepřijmou povinné kvóty, přijdou o evropské dotace. Nejenže se takto k sobě partneři nechovají, ale protlačování zásadních rozhodnutí proti vůli některých členských států je sice legitimní, ovšem těžko přijatelné.

Nesmyslnost povinných kvót se navíc prokazuje už nyní. Není možné schvalovat trvalý mechanismus kvót, když dosud nefunguje ani přerozdělení již schválených 160 tisíc běženců. Evropským zemím se podařilo rozmístit jen několik stovek lidí, přičemž místa zatím nabídly jen pro 850 uprchlíků. Jak kvóty zajistí, že desítky či stovky tisíc uprchlíků budou žít třeba jen dočasně tam, kde nechtějí, je velkou záhadou.

Pozitivní diskriminace pro uprchlíky?

Jednou z příčin atraktivity některých evropských zemí pro uprchlíky je rozvinutý sociální systém. Bylo by však sebevražedné lákat na různé výhody miliony ekonomických běženců, a zejména ty, kteří se nechtějí integrovat do většinové společnosti. Jako z říše snů se jeví nápady, že by měly být dávky pro imigranty v Evropě harmonizovány. Vzhledem k rozdílné životní úrovni a výkonům ekonomik to je těžko akceptovatelné.

Jako červený hadr potom působí i návrhy, že by pro uprchlíky platila jiná pravidla než pro místní obyvatele. V Německu naráží na odpor nápad učinit výjimku z uplatňování minimální mzdy pro imigranty, kterou si odbory po dlouhých letech vydupaly. Podobná „pozitivní diskriminace“ je jen jízdenkou k sociálním nepokojům.

Už dnes je za kontroverzní považováno vystěhovávání rodilých Němců ze sociálních bytů, kde dostávají přednost uprchlíci, nebo zabavování soukromých nemovitostí pro účely jejich ubytování.

Kapacita středisek je přeplněna

Humanistické, ale málo promyšlené gesto Angely Merkelové je považováno za chybu už i v Německu. Kancléřka se dostává pod tlak ze všech stran. I uvnitř vlastní CDU se vůči ní formuje vlivná opozice. Podle ministra financí Wolfganga Schäubleho je nálada řadových členů CDU kvůli rostoucímu počtu přicházejících migrantů „dramaticky“ špatná. Dvě stě starostů poslalo Merkelové otevřený dopis, ve kterém velmi důrazně upozorňují na kritickou situaci ve svých městech a obcích.

Vážné problémy zažívají balkánské země. Švédsko varuje, že není schopno přijímat takové množství uprchlíků, jinak zkolabuje. Letos se ještě situace s vypětím všech sil zvládnout dá, ale příští rok je s velkým otazníkem.

Do toho přicházejí alarmující zprávy o situaci v některých uprchlických táborech zejména v Německu nebo Calais, kde podle aktivistů dochází k rozsáhlému znásilňování a sexuálnímu zneužívání. Německá policie navíc varuje, že v řadě středisek narůstají ozbrojené konflikty mezi jednotlivými etnickými skupinami. Stejně tak se množí xenofobní útoky na uprchlická střediska, které se počítají na stovky. Do idylického stavu má tento vývoj daleko.

Evropa potřebuje akci, ne přešlapování

Jestli něco může rozvrátit Evropu, tak neschopnost čelit krizovým situacím. Proto je nejvyšší čas chránit vnější evropskou hranici, likvidovat pašerácké mafie, masivně investovat do zlepšení životních podmínek v uprchlických táborech na území Blízkého východu a severní Afriky. Pomoc musí být věnována pouze těm, kdo ji skutečně potřebují. Nekompromisně vraceni zpět musí být ti, kdo neprojdou azylovým řízením, porušují zákony nebo podvádějí. Že je na tahu v první řadě Německo, které je cílovou zemí většiny uprchlíků, je zjevné.

Pokud se současné evropské vlády tohoto nesnadného úkolu nezhostí, nastoupí místo nich jiné kabinety, které budou reagovat pružněji a efektivněji. I za tu cenu, že budou konat na vlastní pěst, podobně jako Maďaři.

[ctete]22571[/ctete]