Rusko se cítí ohroženo. Tvrdí to aspoň ruská vláda. NATO je prý agresivní a obklíčilo Rusko. I v Německu se tato argumentace setkala s pochopením: Die Linke (Levice, pohrobek východoněmecké komunistické SED), AfD (populistická Alternativa pro Německo) a nově také SPD (tradiční německá sociální demokracie) moskevské nesmysly ochotně papouškují. Viz heslo „řinčení zbraněmi“ (Säbelrasseln), kterým se v poslední době tak rád zaklíná sociálnědemokratický spolkový ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier. Je nejvyšší čas podívat se na fakta. Věnuje se jim komentář Christiana Kreutzera pro server t-online.de.
Jedním z faktů je, že od roku 1991 vstoupilo do NATO 12 bývalých komunistických zemí. Je ovšem třeba zdůraznit, že tak učinily na vlastní důrazné přání, ne pod nátlakem, jako to bylo v případě Varšavské smlouvy. Vstoupily do NATO, které Rusko považovalo za blízkého partnera, nikoli za protivníka, který má být obklíčen.
Dnes máme před sebou jiné Rusko:
■ Rusko, které označuje Západ za svého nepřítele.
■ Rusko, které v tomto století napadlo – ať už otevřeně, nebo skrytě – dva své sousedy: nejprve Gruzii a pak Ukrajinu. Přitom Moskva cíleně obchází všechny mírové dohody a má na svědomí tisíce obětí.
■ Rusko, které pomocí lží, štvavých kampaní, manipulací a propagandy v Kremlem řízených médiích a spoluprací s extremistickými stranami cíleně pracuje na destabilizaci Západu. Pro experty to představuje část hybridního (skrytého) vedení války. Tato válka rozhodně není neškodná. To bylo vidět například na hysterických reakcích části veřejnosti na cílenou lež o znásilnění německé dívky ruského původu Lisy syrskými uprchlíky.
■ Rusko, které při obřích vojenských manévrech několikrát ročně nezakrytě nacvičuje invazi do zemí NATO, na Baltu i jinde provádí klamné útoky nebo pro změnu cvičně prověřuje scénáře jaderného útoku proti Švédsku.
■ A konečně Rusko, které v Sýrii pomocí bombových útoků, namířených proti nemocnicím a civilnímu obyvatelstvu, pomáhá k vítězství a upevnění moci jednomu z nejkrutějších diktátorů světa.
A Západ? Pokud bychom věřili triu AfD, Die Linke a SPD, měl by mít Západ velmi špatné svědomí. Dovolil si totiž schválit vyslání 4000 vojáků do Polska a pobaltských zemí jako symbolickou ochranu členských zemí na svém východním křídle.
Koho zajímá, že NATO se tak rozhodlo jen v reakci na oznámení ruského ministerstva obrany, že přesune na opačnou stranu pomyslné fronty dalších několik desítek tisíc vojáků? Je jedno, že údajnému „řinčení zbraněmi“ NATO předchází dunění děl, vyhrůžky, propaganda a několikanásobně větší nahromadění ruských vojsk. Hlavně když se voličům naservíruje pacifismus.
Je to vlastně zbytečné zdůrazňovat, ale pro jistotu ještě jednou k zapsání: Ne, nesmíme upadnout do nových závodů ve zbrojení. Ano, je třeba posílit komunikační kanály s Moskvou tak, jak se to právě děje v rámci Rady NATO-Rusko. Otázkou je, jak se jednání povedou. Rozhovory jsou základem, zároveň však nesmí chybět tlak na Moskvu (Rusko zatím veškeré dohody, např. v otázce Ukrajiny, okamžitě porušilo – pozn. překl.).
V případě diplomatických vztahů s Ruskem má Německo se svými více než 70 lety zkušeností po druhé světové válce obzvlášť velkou zodpovědnost. Kdo ze sebe dělá hlásnou troubu demokracii nepřátelské Moskvy, zřejmě něco nepochopil.