Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Ta otázka po pádu Kábulu a proniknutí Tálibánu do hlavního města se bude v další dny opakovat. „Jak se to všechno mohlo tak rychle rozpadnout?“ USA a jejich spojenci z NATO – včetně Spojeného království – strávily nejlepší část posledních 20 let výcvikem a vybavením afghánských bezpečnostních sil. Nespočet amerických a britských generálů tvrdilo, že vytvořili silnější a schopnější afghánskou armádu. Výsledek tomu vůbec nenasvědčuje.
Jonathan Beale, expert BBC na obranu, psal o prohnilosti afghánské obranné struktury ve svém článku už dva dny předtím, než Tálibán vtáhl do Kábulu a prezident uprchl ze země. Zmiňuje, jak se stále uvádělo, že teoreticky by afghánská vláda měla mít převahu, protože má k dispozici větší síly. Afghánské bezpečnostní síly měly (aspoň na papíře) více než 300 000 příslušníků. To zahrnovalo afghánskou armádu, letectvo a policii. Ve skutečnosti se ale země vždy potýkala s problémy při plnění náborových cílů. Afghánská armáda a policie měly za sebou problematickou historii – vysoký počet obětí, dezerce, korupci.
„Zvláštní generální inspektor pro Afghánistán (SIGAR) ve své poslední zprávě pro americký Kongres vyjádřil ‚vážné obavy z rozkladných účinků korupce… a z pochybné přesnosti údajů o skutečné síle vojska‘.
Jack Watling z Royal United Services Institute tvrdí, že ani afghánská armáda si nikdy nebyla jistá, kolik vojáků ve skutečnosti má. Podle něj se vyskytly problémy s udržováním vybavení a morálky. Vojáci byli často vysíláni do oblastí, kde nemají žádné kmenové nebo rodinné vazby. To mohl být jeden z důvodů, proč někteří z nich tak rychle opustili svá stanoviště, aniž by se postavili na odpor.“
Jak je silný Tálibán, je těžké odhadnout. Podle amerického Centra pro boj s terorismem ve West Pointu lze určit základní sílu na 60 000 bojovníků. Po přičtení dalších militantních skupin a příznivců by tento počet mohl přesáhnout 200 000. „Mike Martin, bývalý důstojník britské armády, však varuje před nebezpečím definovat Tálibán jako jedinou monolitickou skupinu. Místo toho říká, že ‚Tálibán má blíže ke koalici nezávislých držitelů koncesí, kteří jsou volně – a pravděpodobně dočasně – spojeni jeden s druhým‘. Poznamenává, že i afghánská vláda je stejně rozpolcená místními frakčními motivacemi. Historie Afghánistánu ukazuje, jak rodiny, kmeny a dokonce i vládní úředníci měnili strany. Často proto, aby si zajistili vlastní přežití.“
Afghánská vláda dostala miliardy dolarů na platy a vybavení vojáků – většinou od USA. Ve své zprávě z července 2021 SIGAR uvádí, že na bezpečnost Afghánistánu bylo vynaloženo více než 88 miliard dolarů.
Afghánské letectvo mělo stále problémy s údržbou a posádkami svých 211 letounů (Tálibán se záměrně zaměřuje na piloty).
Tálibán měl ale také své zdroje. Často se spoléhal na příjmy z obchodu s drogami, ale měl také podporu zvenčí, především z Pákistánu. Také se v poslední době zmocnil zbraní a vybavení afghánských bezpečnostních sil – část z nich poskytly USA – včetně vozidel Humvee, nočních zaměřovačů, kulometů, minometů a dělostřelectva. Afghánistán je navíc už od sovětské invaze zaplaven zbraněmi. Tálibán má také pod kontrolou hraniční přechody a kontrolní stanoviště, což vládě bralo potřebné celní příjmy. Hnutí se také intenzivně věnovalo zabíjení klíčových úředníků, aktivistů za lidská práva a novinářů.
Tahle kapitola tedy zřejmě už skončila a Tálibán bude moci své představy zase realizovat naplno.
