Nedostatečný počet zbraní a zpoždění v jejich dodávkách. Nasazení nezkušených nováčků namísto ostřílených válečných veteránů i neschopnost udržet jazyk za zuby a dosáhnout operačního překvapení stály mezi důvody, které vedly k neúspěchu loňské ukrajinské protiofenzivy. Nejdůležitější omyl však spočíval v jednom z mylných předpokladů, na který plánovači ukrajinské ofenzivy spoléhali. Ve chvíli, kdy se nenaplnil, byla celá operace odsouzena k nezdaru, píšou britští vojenští analytici.

Původní koncepce operací pro ukrajinskou ofenzivu byla dobrá, píšou experti z britského nezávislého think tanku The Royal United Services Institute, kteří na svých stránkách zveřejnili obsáhlou analýzu o příčinách nezdaru loňské ukrajinské protiofenzivy.

Jak uvedli, plán vyžadoval 12 obrněných a mechanizovaných brigád, aby Ukrajinci dosáhli průlomu fronty v šířce 30 kilometrů. Během sedmi dnů měli izolovat město Tokmak a vyrazit na jih, směrem na město Melitopol v okupované části Chersonské oblasti. „Tempo mělo zabránit Rusku v nasazení většiny jeho jednotek, takže útočící síly by musely překonat jen šest pluků obránců,“ napsali analytici.

Chybovali Ukrajinci i jejich spojenci

Jedním dechem ale dodali, že k naplnění tohoto plánu nedošlo, a to vinou operačních chyb, které udělali jak Ukrajinci, tak jejich zahraniční partneři. Ti v první řadě nedokázali (na rozdíl od Ruska) dostatečně rychle nastartovat průmysl a nebyli schopni včas a v odpovídajícím množství dodat Ukrajině potřebné množství techniky.

I ta, která přišla, dorazila příliš pozdě. „Ukrajinské brigády neměly dostatek času, aby s novým vybavením, které přišlo, trénovaly. Byly proto nedostatečně vycvičené, což je příčinou značné části taktických chyb během provádění operace,“ píšou Britové.

Také Ukrajina ale podle nich učinila řadu chyb. Své zkušené, ostřílené vojáky totiž ponechala na frontě, aby tam střežili linii, a hlavní sílu ofenzivních jednotek tvořili z velké části nováčci. Do přední linie tak poslala jednotky s nedostatkem bojových zkušeností, což vedlo k taktickým chybám během provádění operace.

Ukrajinci navíc přecenili útočnou sílu svých nových jednotek a vrhli je do útoku i na několika dalších místech, kde je museli zásobovat municí a dalšími potřebnými dodávkami, čímž snížili prostředky vyhrazené pro hlavní účel ofenzivy. „Kombinace těchto dvou chyb omezila operační schopnost jejich sil i schopnost zachovat tempo,“ myslí si Britové.

Hlavní chybou Ukrajiny při plánování byl podle nich předpoklad, že i po snížení sil mohou v hlavním směru uspět. Místo použití tempa a koncentrace k porážce šesti ruských pluků se doufalo, že šoková akce způsobí rozpad a stažení ruských jednotek, jako tomu bylo u Charkova v roce 2022. Namísto toho ale prvotní útok selhal, tempo bylo ztraceno a Rusko získalo čas poslat do oblasti na 105 tisíc vojáků, které pro tento sektor mělo k dispozici.

Rusové o všem předem věděli

„Lekcí pro Ukrajinu i její mezinárodní partnery je, že operační bezpečnost byla neadekvátní, takže Rusko přesně vědělo, kde a kdy přibližně se ofenziva uskuteční,“ píšou Britové.

Dosáhnout momentu operačního překvapení bylo podle nich nemožné už jen proto, že docházelo k únikům informací strategického významu na straně mezinárodních partnerů Ukrajiny (včetně analýz terénu v oblastech plánovaného útoku a podobně). Rusové díky nim získali přesný obrázek struktury ukrajinských útočných sil. Z veřejných vyjádření ukrajinských představitelů i jejich spojenců pak snadno mohli odvodit, kdy k útoku dojde.

Dále čtěte

Kyjev smí použít americké zbraně na obranu Charkova

Od začátku intenzivní fáze ruské agrese proti Ukrajině v únoru 2022 řešily Spojené státy, jak napadené zemi pomoci, ale zároveň se vyhnout…

Zásadní problém představovala i ruská schopnost sledovat pohyby jednotek vyčleněných na protiofenzivu (potřebné vybavení mělo jen několik brigád).

Rusku se navíc dařilo úspěšně napadat elektronické a komunikační systémy Ukrajinců, což vedlo ke zvýšenému riziku jejich útoků přesnou municí a zvyšovalo ztráty vybavení na nepřijatelnou míru. Komunikační kanály se navíc staly terčem intenzivního rušení, což vedlo k dalšímu zpomalení operace s tím, že právě neschopnost udržet tempo byla osudným prvkem, na němž celá protiofenziva ztroskotala.