Babiš to má v personální politice obtížné. A může si za to sám. Je to dáno již tím, že nevěří nikomu, a v poslední době se zdá, že občas ani sám sobě. Je schopen popřít svoje výroky ještě týž den. Ti, kteří o něm tvrdí, že je schopný (a dobře se o nás stará), zaměňují příčiny s následky. Babiš je bez nadsázky všehoschopný, a ze všeho nejvíce se stará sám o sebe. To dělá celý život a na nějaké oběti u toho nehledí. Včetně vlastního syna. Dnes již jen s velkou námahou hasí požáry, které sám způsobil. Nějakou morálkou a vyššími principy se nezatěžuje. O pokoře ani nemluvě.

Lidi si vybírá i podle toho, kolik na ně má informací, třeba mu pak mohou pomoci odklonit pozornost „mediálních hyen“ od jeho osobních kauz. Jeho kandidát musí být hlavně dostatečně flexibilní a loajální vůdci. Imponují mu lidé, kteří mají pořádně nadýmající ego. Vidí v nich totiž sám sebe. Kritici jsou pro něj jen dotěrným závistivým hmyzem.

Mnohé nám o něm může naznačit i jeho řeč těla, těkající oči, verbální agrese a psychická nestálost. Chlubení se střídá s výbuchy hněvu a lacině sehranou starostlivostí o seniory a lid v podhradí. „Takže sorry jako a čau lidi.“ Těžko si představit hlubší dno ubohosti a drzosti. Omylem to někteří nazývají geniálním marketingem, i když musí alespoň tušit, že jde o lacinou prolhanou propagandu, která útočí na první signální a štve lidi proti sobě navzájem.

Některé jeho výstupy jsou lepší než ty, které nám zdařile předvádí Petr Jablonský či Adam Vrbas. Je to však spíše k pláči než k smíchu, který má hořkokyselou příchuť. Podle sázkových kanceláří je Babiš dokonce horkým kandidátem na budoucího prezidenta republiky. Pokud by se tak stalo, tak už naší zemi není pomoci. Jenže zcela vyloučit se to nedá. Je chybou opozice a občanské společnosti, že ve výběru nástupců Babiše a Zemana nepostupuje jednotně a srozumitelně. Dílčí řevnivosti a osobní ambice by se teď měly upozadit a voličům by se měl vyslat jasný signál.

Čerstvá odhalení o ministru Arenbergerovi jsou jednoznačnou vizitkou Andreje Babiše, stejně tak i Faltýnek, Hnilička a další jeho vykukové, kteří „makají“ na svého bosse, až se jim u toho práší od nevymáchaných úst.