Poslední vydání týdeníku Týden z mediální divize Jaromíra Soukupa přineslo výraznou titulní stranu. Ve „warholovské“ grafice na ní jsou vyobrazeny portréty čtyř politiků, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Vojtěcha Filipa a Ivana Bartoše, se sugestivním titulkem: „Noví vůdcové. Zvykejte si!“ Proč si naopak na „nové vůdce“ nezvykat?

Majitel vydavatelství Empresa Media Jaromír Soukup, kam patří i časopis Týden a TV Barrandov, se letos rozhodl viditelně vstoupit do politiky a ovlivňovat veřejné mínění. Sám se ujal role moderátora nových diskusních pořadů, počínaje přátelskými rozmluvami s prezidentem Milošem Zemanem, konče předvolebními „duely“ s vysoce nadprůměrnou účastí Andreje Babiše a Tomia Okamury.

Angažmá Jaromíra Soukupa

Vzhledem k vizuálnímu aranžmá těchto pořadů má divák opakovaně dojem, že se přitom ocitá na mítincích Okamurovy Strany svobody a přímé demokracie (SPD). Hnutí ANO je až na naprosté výjimky zastoupeno ve všech „duelech“.

[ctete]160716[/ctete]

Tomuto klimatu napomáhají i průzkumy Soukupovy agentury Médea Research, signalizující výrazný úspěch protestních stran: hnutí ANO, komunistů, Okamury a Pirátů. Ale i výkony samotného Soukupa, který se sympatiemi k „novým vůdcům“ nijak netají.

Tyto průzkumy se prakticky neliší od agentury STEM a STEM/MARK Jana Hartla, kterého lze řadit mezi dvorní propagandisty ministerstva financí. Obě agentury prognózují úpadek „tradičních“ stran, výraznější než u jiných agentur, a nástup protestních antisystémových hnutí v čele s ANO, komunisty a SPD. Rovněž avizují závěrečný nástup Pirátů.

Nástup protestních stran

To platí i pro již zmíněné číslo Týdne. Poselství „zvykejte si na nové vůdce“ není bráno jako varování či nadsázka, ale jako konstatování faktu. Ostatně úvodník čísla se nese v podobném duchu. Autor připomíná Talebovu knížku Černá labuť, „připomínající starou pravdu: Když si něco neumíte představit, ještě to neznamená, že to tak není“. Význam českých voleb bagatelizuje v kontextu „úpadku tradičních stran v celé Evropě“.

Z mezinárodního hlediska jsou naše volby jistě méně zásadní než americké, německé či francouzské. Ale o to zásadnější jsou pro Českou republiku samotnou. Kumulace populistických „nových vůdců“, usilujících o změnu „prohnilého“ parlamentního systému, je u nás navíc vysoce nadprůměrná.

Na této proměně uvažování má nemalý vliv chování většiny mainstreamových médií, tlumících problémy kolem nastoupené babišistánské cesty s praktickými zkušenostmi, co to znamená, když je stát řízen jako (vlastní) firma.

Vláda silných zájmových skupin

Stále však existuje nemalá část veřejnosti, ale i média, která se s tímto stavem, pokud nastane, nesmíří. Nezvyknou si na „nové vůdce“, kteří mají ve větší či menší míře problém se současným pojetím (jistě nedokonalé) parlamentní demokracie, charakterizované v jejich očích „zlodějinami“, „blábolením“ a otravnou „žvanírnou“. Alternativy, které se nabízejí, vedou k jejímu oslabování a vládě silných zájmových skupin.

Pod těmito zjednodušenými hesly, v nichž nejde o program, ale o urvání co největšího koláče frustrované části veřejnosti, se skrývá další atak na omezování svobody a posilování vlivu státního aparátu. Ostatně v těchto přístupech mají Týdnem avizovaní „noví vůdcové“ leccos společného.

Babiš

Pokud skutečně výrazně vyhraje Andrej Babiš, jak ve větší či menší míře signalizují průzkumy, znamená to, že protestně naladěné části veřejnosti nevadí, že o řízení státu usilují trestně stíhání politici s podezřelou podnikatelskou minulostí. Že o post premiéra usiluje poprvé v polistopadové historii člověk bez čistého lustračního osvědčení, evidovaný jako agent komunistické tajné služby.

Nevadí jim umně navozená fízlovací atmosféra strachu, obracející se hlavně proti malému podnikání i Babišově konkurenci. Nevadí jim jeho gigantický střet politických, ekonomických a mediálních zájmů. Nevadí jim jeho napojení na miliardové státní penězovody, ačkoli by něco podobného v minulosti považovali u „tradičních“ politiků za zločin. Nevadí jim, že kategorii „lež“ povýšil za klíčovou součást komunikační strategie.

Filip

Pokud významně uspěje Vojtěch Filip, bude to znamenat další posun v relativizaci komunistického režimu, které bohorovně otvírají dveře i mnozí levicoví intelektuálové. Komunisté se přitom stále nevzdali myšlenky budovat socialismus, i když v nové, poučeně opravené podobě.  Současně v jejich řadách sílí křídlo stalinistů, kteří se nesmířili s cejchem, že byl jimi budovaný režim zločinný a zavrženíhodný. Ačkoli se dnes KSČM tváří jako standardní levice, rozhodně se této marketingové nálepce nedá věřit.

Okamura

Tomio Okamura, který ještě nedávno považoval komunistický režim za nejlepší možný, dnes vyluxoval všechna jednostranně antiimigračně laděná hnutí v čele s Martinem Konvičkou. Ve skutečnosti je extrémním levičákem, povyšujícím přímou demokracii referend a odvolatelnosti politiků do tak absurdní podoby, že by zcela zablokovala chod státu. Přímá demokracie v takto rozbujelé podobě, jakkoli zní bohulibě, je jen alibistickým přenášením odpovědnosti politiků na veřejnost, bez ohledu na ekonomické důsledky.

Bartoš

Relativně nejumírněnější jsou v této sestavě Piráti. Jsou však velkou neznámou, hrozí u nich vzhledem k minulým postojům nečitelnost a vnitřní nesourodost. Dnes se sami řadí k městským liberálům a posunuli svůj program mírně do středu, ovšem ještě donedávna (nebo i dnes?) podporovali násilné akce levicových extremistů v Berlíně či Hamburku, nezákonné obsazení Kliniky anarchisty nebo veřejné prokremelské či protiizraelské akce, jednostranně podporující propalestinskou propagandu.

Vytváření předpolí

Týden konstatuje: Smiřte se s tímto vývojem, aniž by jediným slovem zmínil vyplývající rizika a varování. Nelze se tak zbavit dojmu, že se už s tímto stavem sám dávno vnitřně smířil a nepřipadá mu nijak problematický.

[ctete]157482[/ctete]

Jistě přitom zatím nehrozí nástup totality, jako v dobách komunismu, spíš je na obzoru období chaosu a politické krize. Nevidět ale hrozbu zásadní proměny společnosti v autoritářsky řízený korporativistický stát může jen slepý a hluchý. Nebo ten, komu naopak vláda „nových vůdců“, kteří se postarají o pořádek (nikoli už právo a spravedlnost), vyhovuje.

Nelze vyloučit, že to nakonec tak dopadne. Hnutí mysli a motivace velké části voličů jsou nevyzpytatelné. Nicméně v Soukupově případě už nyní platí, že se snaží veřejné mínění spoluvytvářet, a poté ho ještě před volbami servíruje jako daný nevyhnutelný stav. Jeho pozice je od médií vlastněných Agrofertem nerozeznatelná. Naopak nástupu „nových vůdců“ dobrovolně, a možná i rád, vytváří předpolí.

Ti, kdo se s tímto vývojem smířit nechtějí, by naopak měli vzít podobný „nadhled“ velmi vážně.

Chcete číst i tištěnou verzi deníku FORUM 24? Nový magazín Revue FORUM si můžete předplatit prostřednictvím sbírky na portálu HitHit.cz.