Co patří k výrazným rysům slovenských voleb? Pokles tradičních stran a vzestup nových stran. Proč se to stalo?
Volby ovlivnila účast prvovoličů ze skupiny od 18 do 21 let, kteří dali podle exit pollu televize Markíza až 23 procent hlasů extremistickému Kotlebovi (strana Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko), zatímco SaS (Sloboda a Solidarita) 18 procent a OĽaNO 13 procent. Skoro 20 procent šlo novým stranám. Tou další takovou je strana Borise Kollára, milionáře známého svými výroky proti uprchlíkům. Ten použil již zaregistrovanou rusínskou stranu a nemusel tak sbírat deset tisíc podpisů. Přejmenoval ji na Sme rodina a ustanovil se v ní jako předseda. Ve volbách hlásal heslo: „Nejsem jako politik. Mně můžete věřit.“ Ve svém programu se obracel na lidi, kteří jsou v exekucích dluhové pasti. „Keď štát vedel oddlžiť banky alebo Váhostav, teraz musí prísť rad aj na ľudí.“ Takových lidí může být na Slovensku hodně, možná až statisíce. S nožem na krku budou chudí volit i milionáře.
Že se do parlamentu dostala Kotlebova strana, jejíž příslušníci sní o Slovenském státu z doby druhé světové války a chodí v černých uniformách, zřejmě ukazuje, že mnoho slovenských voličů si o tradičních stranách myslí, že zemi nevedou dobře. Kotleba navíc ukazuje, jak dovede být rázný, když jde o romskou problematiku, tedy v tom, jak s Romy coby „parazity“ zatočí. Dokázal tak zřejmě získat další procenta navíc v době, kdy o uprchlících mluvili všichni.
Robertu Ficovi a vládní straně Směr nevyšla sázka na antiuprchlické téma a jiná témata podcenil.
Kdysi významná strana KDH se vůbec nedostala do parlamentu, ale její propad se čekal, protože nebyla v poslední době moc aktivní.
Komentátoři se pokoušejí najít na výsledku voleb i něco pozitivního. Lukáš Fila v Denníku N píše: „Skončí mocenský monopol, který umožnil Směru zabetonovat se v úřadech a ochromit efektivní nezávislou kontrolu vládnutí… Volební výsledek nijak zjevně nesouvisí s objemem peněz investovaných do kampaně, délkou fungování na politické scéně, kontakty, přítomností v médiích či výsledkem průzkumů. Šanci být v parlamentu a podílet se na moci má (v dobrém i zlém) opravdu každý.“ Stejně tak je prý dobrou zprávou vysoká volební účast. „No a nakonec jako plus lze hodnotit, že ať už se stane cokoliv – Ficova vláda, Sulíkova vláda, úřednická vláda, Kiskou instalována vláda, předčasné volby – určitě skončí mocenský monopol, který umožnil Směru zabetonovat se v úřadech a ochromit efektivní nezávislou kontrolu vládnutí. I kdyby dále vládl Fico, potřebuje k tomu alespoň dvou dalších. A to už se vzájemné krytí zad stává poměrně náročným. Stačí se podívat na počet zveřejněných kauz mezi lety 2006 a 2010.“
Ale přes veškerá útěšná slova jsme zřejmě svědky další destabilizace politického života. Vyšší počet voličů neznamená vyšší kvalitu demokracie, pokud tito lidé volí antidemokratické strany. Stejně tak podíl více stran na vládě neznamená nějakou lepší vzájemnou kontrolu. Záda si může takové bratrstvo krýt navzájem i tak.
Největší problém je, že pokračuje „antiestablishmentová revoluce“, kdy jsou dosud vládnoucí označeni za veškeré zlo. Pak přicházejí mesiáši, kteří se tváří, že nejsou politici a že nejsou součástí systému a že zavedou pořádek. Na to lidé slyší. Co na tom, že tito mesiášové jsou samozřejmě součástí systému a že z něj dost dobře ve stylu Babiš tyjí.
Vnucuje se otázka, zda podobná roztříštěnost na politické scéně a její ovládnutí bohatým demagogickým predátorem není nakonec logický důsledek. Všelijaké pirátské strany a zelené strany budou jen taková doplňková kulisa. My už svého miliardáře z lidu, který údajně není politikem, máme. Ten teď už zjevně uvažuje o předčasných volbách, dokud je jeho strana v preferencích ještě na vrcholu. Jeho postavení sotva ohrozí různé nové bizarní subjekty s pirátskou nebo antiimigrantskou image.
Slovensko může být jen předobrazem toho, co se stane u nás.
