Inaugurační projev Donalda Trumpa opět dokázal, jak má dav rád plamenné projevy, při kterých sice zazní spousta lží, ale ty se v poslední době staly jakýmsi koloritem celosvětové politiky. U nás je v tomto oboru přeborníkem Andrej Babiš, jemuž sekunduje prezident republiky. Ten však výmysly často vyměňuje za sprostotu a aroganci. Přesto se části obyvatel takové vystupování líbí. Zřejmě pro ně je synonymem státnosti a nutnou dovedností dobrého politika. Zapomíná se na důležité argumenty a vítězí údernost.
Trump předvedl projev hodný prezidentů v katastrofických filmech z hollywoodské produkce. Hesla vzbuzující národní hrdost, podpořená skvělým načasováním pauz pro potlesk. Příznivci dostali, co čekali, a spokojeně se rozešli domů s pocitem dobré volby nové hlavy státu. PR zkrátka hraje téměř nejdůležitější roli v dnešním politickém klimatu.
U nás s touto kompetencí nejlépe nakládá Andrej Babiš. Oligarcha a ministr financí hned na začátku své politické kariéry pochopil, že je nutné ovládnout média. Při dostatku kritických narážek na předchozí vlády a jejich členy se k šíření deziluzí náramně hodil nákup vydavatelství Mafra i často zmiňované ovládání televize Prima, která jde vicepremiérovi na ruku a dělá z něj před svými diváky spasitele národa.
V kombinaci se skvělým ovládáním sociálních sítí se Babiš stal v oblasti dosahu na voliče nedostižným vedoucím pelotonu. Že si neustále vymýšlí, nebo dokonce vědomě lže, velkou část občanů nevzrušuje. Oligarcha se dokáže rychle vcítit do role ublíženého, kterého chtějí ti „zlí a zkorumpovaní“ dostat z politiky. Čapí hnízdo, EET nebo dluhopisy se tak podle Babiše stávají pouze jakýmsi startovačem útoků na jeho osobu. Přitom jde o problémy, které by v jiných zemích stály člena vlády místo a v některých kauzách by se aktivně museli zapojit i vyšetřovatelé a soudy.
Miloš Zeman sice proti Babišovi působí dojmem chudého příbuzného, ale i jeho mediální vliv je neoddiskutovatelný. Válka s Českou televizí sice jakoby vyústila v menší prostor pro hlavu státu na obrazovkách, ale zdání klame. Upřímně řečeno, nikdo nemůže ignorovat buranství, které šíří Zeman prostřednictvím svým i svého mluvčího Ovčáčka. Tomu také veřejnoprávní televize dává až neskutečný prostor při vysílání jeho tiskových konferencí.
Spřátelení Blesk a FTV Prima nabízejí rozhovory s prezidentem plné podlézání redaktorů a snahy dát Zemanovi prostor k šíření jeho demagogie a sprostoty. Cílení na potenciální voliče je tedy u hlavy státu naplánované skoro stejně dobře jako u Babiše.
Při pohledu na dva největší hráče působí pohled na mediální obraz Bohuslava Sobotky až směšně. Sociální sítě, televize ani deníky nejsou totiž místem, kde by se předseda ČSSD, který se snaží partaj vzkřísit poté, co ji dovedl k varujícímu propadu preferencí, měl jakoukoli šanci. Jako stébla se nyní chce chytit poradců Hillary Clintonové, kteří by měli sociální demokraty dovést k dobrému volebnímu výsledku.
Tam ovšem může být kámen úrazu. Právě bývalá první dáma je totiž poraženou v posledních důležitých volbách. Jestliže budeme akceptovat Trumpovo tvrzení, že tým Clintonové dokázal ovládnout americká média, která jí měla stranit, musíme zároveň uznat, že jí to nebylo nic platné. Jde totiž i o volbu důrazu při prezentaci stranických vizí. A v tomto oboru je současný premiér slaboučký.
Lidé v České republice očividně chtějí sebevědomé vůdce a ne pouze politiky, kteří se při jakémkoli problému snaží ho vysedět a počkat, až se vyřeší sám.
