Najednou je to velké překvápko, že Babiš dělal podivné machinace s Čapím hnízdem. Proč tak pozdě, když se všechno vědělo včas, než tato vláda vznikla? Je to jednoduché jako vždycky. Všichni už hodně chtěli vládnout a teď to mají. Babiš jim přerostl přes hlavu. Jak jinak, když chtěl a měl na to prostředky. Predátor se chová, jak je naprogramován, respektive jak se naprogramoval.
Bohumil Pečinka má pravdu, když ve svém komentáři píše: „Čtenář může říct, že tady se hraje o něco jiného, vyššího – spravedlivý hněv kvůli zneužívání evropských dotací. Bylo by to hezké. Jen kdyby většina argumentů ve věci Babišova Čapího hnízda nebyla známa už před měsícem, rokem, nebo dokonce sněmovními volbami roku 2013. V čem je situace jiná?Když o těchto skutečnostech psalo před třemi lety nejdříve Euro a potom Reflex, byl Babiš hlavním reprezentantem toho, co politolog Bohumil Doležal označuje ironickými slovy ‚velká protikorupční revoluce‘. Babiš tehdy bojoval proti tomu, že „všichni kradnú“, a vyjadřoval mínění hlavního mediálního proudu, jenž ho tehdy dokonale pokryl.“
V Reflexu psal už 5. 12. Pavel Šafr: „Čapí hnízdo není nic jiného než polosoukromá hacienda, maskovaná jako hotel. V některých jeho částech si zájemce podle potřeby obratem zablokuje prostory výlučně pro sebe, což mimochodem odporuje dotačním pravidlům Evropské unie. Hlavním zájemcem ovšem bývá Agrofert, má tu dokonce trvale pronajatou jednu historickou budovu.
Když se před rekonstrukcí v roce 2008 žádalo o dotaci, žádný Andrej Babiš, velkopodnikatel a majitel Agrofertu, v projektu nefiguroval. Podmínky středočeského ROP jasně stanoví, že se dotuje, jen když žadatel není schopen stavět ze svého. Poté se ale z Babiše vyklubal ‚finanční partner‘“ Čapího hnízda.“
Jenže tehdy to nikoho nezajímalo.
Babiš je podivný tvor i bez Čapího hnízda. Původ peněz na jeho podnikání je stále zajímavá otázka. Jenže tu už mu nikdo neklade. Oligarcha postupoval ve své době logicky, když paralyzoval významnou část médií. Nežijeme ale v Turecku, všechno zakázat a umlčet nemůže. Novináři jednají jako každá jiná skupina, nelíbí se jim, když jim někdo šlape na krk. Máme tu opoziční média, nebo přinejmenším taková, která nejsou součástí mediální divize Agrofertu, tak jim může být jedno, co se Babišovi líbí a co co ne.
Teď nastalo mezi koaličními politiky osvícení. Jenže není jasné, jestli vědí, co budou dělat, až s trochou štěstí Babiše odsunou. On si něco ohledně svého vlastnictví – nevlastnictví Čapího hnízda vymyslí, z vlády odejde sám a počká si na volby. Pokud nebudou hned, voličský lid zapomene. Trochu to připomíná zpackaný postup oněch jakž takž demokratických ministrů v roce 1948. Ani ty hlasy si nespočítali, podali demisi a už v ní zůstali navždy.
Jediné pozitivní na všem je, že jak porcelán jednou praskne, už se nikdy dokonale neslepí. Babišovo jasné hrdé čelo utrpělo šrámy a už to na něm zůstane. Pokud ho každou vteřinu nebude za ruku držet nějaký poradce, pronese ještě nějaké hloupé a zapamatovatelné výroky, které ho učiní směšným, což je v politice smrtící a ani peníze to nezachrání. Pár hlasů mu to možná ubere a on také časem ztrácí punc novosti a dokonalého spasitelství. Je otázka, jestli těch pár procent bude stačit a kdyby náhodou skutečně zmizel, co bude poté.
A to ještě nemluvíme o tom, že tahle osoba na leckoho nejspíš něco ví a že na něm dost lidí existenčně visí, protože bez něj by nebyli skoro nic.
