Informace z policejního prezidia, že policisté by chtěli sdělit obvinění ministrovi financí, ale narážejí na odpor státních zástupců, jsou velmi znepokojující. Skutečností je, že kauz spojovaných s Andrejem Babišem je celá řada a vlečou se podezřele dlouho. Nabízí se otázka, zda někteří státní zástupci neprovádějí selektivní výběr kauz, kterým se přednostně věnují. Nehájí přitom i svoje zájmy?

Samozvaný bojovník proti „Palermu“ 

Andrej Babiš postavil své hnutí jako protest proti „prohnilým poměrům“. Zúčtoval s celým polistopadovým vývojem jako érou zlodějin a zmaru. Podmaněním nemalé části mediální scény se mu podařil husarský kousek. Tento marketingový bojovník proti korupci se tváří, jako by v tomto kriminálním „Palermu“ nikdy nežil a nezbohatl na obchodech se státem zásluhou svého vlivu ve státní správě.

Dlouho mu to procházelo přičiněním koaličních partnerů, kteří oligarchu instalovali ve vládě a svěřili mu citlivé ministerstvo financí. Časem se začala množit trestní oznámení, která sice může verbálně označovat za součást kampaně tradičních stran, ovšem na druhou stranu sám rád podává trestní oznámení na své oponenty v krajích v očekávání, že mu pomohou v politickém boji.

Kolem Babiše je najednou těsno. Proto potřebuje co nejvíce kontaktů v bezpečnostních složkách a státním zastupitelství. Proto tolik bojoval za Roberta Šlachtu, který se jeho případům nevěnoval, a o to vehementněji medializoval kauzy jeho oponentů. Proto se hnutí ANO postavilo po bok vrchních státních zástupců kritizujících policejní reformu, ovšem pod prahem i z důvodu hrozícího narušení vlastních úzkých vazeb na část policie zejména z bývalého Šlachtova protimafiánského útvaru.

Proto se z ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), původně největšího odpůrce zákona o státním zastupitelství z dílny Lenky Bradáčové, posilujícího moc úzké skupiny státních zástupců, stal jeho největší podporovatel. A ti žalobci, kteří na této změně mají zájem, to dobře registrují.

Stagnace kauz spojených s ANO 

Vějíř kauz spojených s Andrejem Babišem se rozrůstá. Podezřele působí prodlužování poměrně jednoduché kauzy Čapí hnízdo, kde se už podle otevřených zdrojů podařilo nashromáždit dostatek důkazů prokazujících spáchání dotačního podvodu. Vyšetřování se však procesně natahuje až za podzimní volby.

Jasno není ani v kauze Agrotec, v níž je stíháno celkem patnáct lidí kvůli manipulaci s veřejnými zakázkami. Stíhání firmy sice bylo sice po změně zákona zastaveno, ale pokud pražský vrchní státní zástupce tvrdí, že byl spáchán trestný čin, proč už nejsou u soudu dva obvinění Babišovi manažeři?

Stejně tak nikdo neví, v jaké fázi je šetření trestního oznámení na ministra financí, podle kterého měl sjednávat výhodnější podmínky u státu vybraným bankám, na oplátku zvýhodňujícím obchodní podmínky Agrofertu.

A v neposlední řadě přibylo trestní oznámení směřující na možné zneužití korunových dluhopisů. Tady bude vyšetřování jistě váznout i na slabé součinnosti finanční správy, zcela v područí nadřízeného ministra financí.

Masivní úniky ve vybraných kauzách

Zatímco ve výše uvedených případech je zjevná přinejmenším mediální zdrženlivost orgánů činných v trestním řízení, v jiných se to rozhodně říci nedá. Jsou to kauzy doprovázené masivními úniky zejména do titulů vlastněných Andrejem Babišem a do rukou Jiřího Hynka z České televize (spor o policejní reformu, Vidkun, Beretta, Oleo Chemical, Savov, razie na úřadu vlády aj.).

Lidové noviny nedávno poskytly pozoruhodný exkluzivní rozhovor pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. Dostala možnost znovu zpochybnit policejní reorganizaci a odmítnout usnesení sněmovny vyzývající vládu k legislativním změnám v reakci na nestandardní chování olomouckých žalobců. Tím se její hodnocení nápadně shoduje s postoji hnutí ANO, jako jediného parlamentního klubu.

Bradáčová zároveň vyslovila státním zástupcům pochvalu, že se jim daří. Pomohla si statistikou, která podle jejích slov „svědčí o kvalitní práci a dobré kondici státního zastupitelství“. Problém podobných statistik spočívá v tom, že žádná strohá čísla nezobrazí skutečnost, že především u mnoha populárních „politických“ kauz jsou výsledky velmi sporné. Osmdesát procent komunálních zastupitelů, obviněných kvůli nakládání s majetkem obce, bylo stíháno nezákonně.

A když se u soudu kvůli důkazní nouzi v exponovaných kauzách nedaří, jako Ištvanovým žalobcům v kauze Vojenského zpravodajství, požádají o výměnu „nevhodné“ soudkyně za jinou, která bude ochotna lépe naslouchat jejich argumentům.

Aktivismus státního zastupitelství 

Ústavní soud mezitím rozhodl, že státní zástupci často porušovali ústavní právo obviněných na zákonného soudce. Neúspěchem Lenky Bradáčové je i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, že odposlechy v kauze Davida Ratha byly pořízeny procesně nezákonným způsobem, a nelze je tudíž v soudním líčení použít.

Olomoučtí vrchní státní zástupci se zase příliš aktivisticky angažovali v bitvě o policejní reorganizaci. Její autory nepodloženě obviňovali ze sabotáže a spiknutí s mafiány, což následně v kampani používalo hnutí ANO. Samostatnou kapitolou byl nezákonný únik spisu GIBS od olomouckého žalobce Petra Šeredy do rukou bývalého Šlachtova spolupracovníka Jiřího Komárka, který lživě obvinil policejního prezidenta Tuhého z brutálního úniku informací. Ačkoli bylo v této věci parlamentní vyšetřovací komisí podáno trestní oznámení, dozorující pražské vrchní státní zastupitelství případ odložilo.

Poškozené životy obviněných 

Nezřídka se stává, že soudy byli léta vláčeni nevinní lidé, na nichž se vyšetřování a mediální dehonestace podepsala profesně i v osobním životě. Absurdním honem na politiky zavání obžaloba deseti pražských radních včetně dvou exprimátorů v kauze Opencard, a už pět let trvající vyšetřování exministryně obrany Vlasty Parkanové v kauze CASA, na které doplatila zdravotními problémy.

Jedním z nejokatějších příkladů poslední doby je soud s bývalým ředitelem magistrátního Odboru pražského investora Janem Beránkem, obžalovaným v souvislosti s pokračováním stavby tunelu Blanka. Po dvou letech vyšetřování byl zproštěn viny, a soudce dokonce vytkl dozorující žalobkyni z Městského státního zastupitelství v Praze Ivě Bicanové neprofesionalitu a neznalost věci.

Podivnou kauzou je i případ íránského podnikatele Shahrama Abdullaha Zadeha. Městský soud v Brně nedávno rozhodl o jeho propuštění z vazby, kde strávil téměř dva roky. Kolem této kauzy je od samého počátku mnoho nejasností a spolek Šalamoun podal na olomouckého vrchního státního zástupce Michala Galáta trestní oznámení kvůli podezření z protiprávního jednání. Najevo vyšel skandál, že byly odposlouchávány telefonické rozhovory Zadeha s jeho advokáty, což je v rozporu s právy obviněného. Tento případ je podle poslance Daniela Korteho (TOP 09) nejvážnějším porušením právního řádu od roku 1989.

Problém spočívá v tom, že nadřízené justiční orgány v řadě případů u nezákonných postupů státních zástupců osobní odpovědnost nevyvozují. Z části „vyvolených“ státních zástupců se tak stává vrstva „nedotknutelných“, kteří se potom chovají jako stát ve státě. A je to znát.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora