Teorie o tom, že kremelský vůdce Vladimir Putin má dvojníka, nebo několik dvojníků, jsou oblíbené. Kritičtější hlasy tomu nevěří, ale teoreticky je to možné a považuje se za prokázané, že diktátor Stalin dvojníka pro občasné použití měl. Za ještě méně pravděpodobné se považují historky o Putinově smrti letos v říjnu, která se údajně tají, a moc už si přebírá předem připravená klika lidí z úzkého kruhu v Kremlu.
Dmitrij Michailov, který začal svou novinářskou dráhu ještě za Brežněva a Gorbačova a od roku 1992 žije a podniká ve Spojených státech, tvrdí, že verzi o mrtvém Putinovi věří. Jeho článek na stránkách Kasparovru.com uvádí argumenty, které nelze momentálně nijak ověřit. Jsou ale ukázkou toho, jaká témata se v ruské opozici a exilu také probírají.
„V roce 1992 jsem se snažil domluvit si schůzku se starostou Petrohradu Anatolijem Sobčakem. Formálně – abych získal povolení k registraci amerického podniku na Něvském prospektu. Ve skutečnosti jsem chtěl jen vidět jasného politika, který by podle mého názoru mohl docela snadno nahradit prezidenta Gorbačova i Jelcina.
Moji partneři v Pitěru (přezdívka Sankt Petěrburgu, pozn. red.) mi vysvětlili, že pro povolení budu muset jít za místostarostou Putinem, který je podle nich ‚velmi seriózní člověk‘. V těch letech to v Rusku, zejména v Pitěru, znamenalo skutečný, obvykle zločinný vliv. Setkání i následný Putinův vzestup na vrchol moci tuto definici plně posílily,“ píše novinář.
Dále rozvádí, že když si okolí Borise Jelcina vybralo v roce 1999 tehdejšího ředitele FSB Putina za Jelcinova nástupce, tak Putin svěřil svůj klíčový post v čele rozvědky do bezpečných rukou Nikolaje Patruševa, „skutečného čekisty“. Tím bylo upevněno spojenectví mezi mafiánskými strukturami a bezpečnostními službami. „Tak vznikl a začal se vyvíjet neostalinistický Putinův-Patruševův režim.“ Tak to podle Dmitrije Michajlova bylo až do 26. října 2023, kdy Putin údajně ve své valdajské rezidenci zemřel, načež ho spiklenci strčili do mrazáku a hrají před veřejností komedii o živém vůdci.
Zpráva se objevila na kontroverzním telegramovém kanálu Generál SVR, kterému někteří lidé věří, další ho považují za směs báchorek, rafinovaný politický pamflet, byznys projekt, nebo dokonce nějaký počin tajné služby FSB. Kritici tvrdí, že se tam objevují tvrzení o událostech, o kterých je krajně nepravděpodobné, že by někdo měl nějaké znalosti.
Dmitrij Michajlov podle svých slov „Generálovi SVR“ věří a argumentuje tím, že „pouze tento kanál informoval s předstihem, s přesností na dva dny, o začátku plnohodnotné invaze Ruské federace na Ukrajinu“. Pro „moskevské opozičníky“ je podle Michajlova těžké přijmout verzi světa, ve kterém je místo „pro vysloužilé a aktivní příslušníky speciálních jednotek, kteří by byli proti morálním zrůdám, jako jsou Putin a Patrušev, kteří mají na svědomí smrt tisíců lidí na Ukrajině, v Rusku a dalších zemích“. Připomíná, že během puče v roce 1991 ne všichni čekisté podporovali puč svého šéfa Krjučkova, ale mnozí úspěšně pomohli Jelcinovi pučisty porazit.
(Nikolaj Patrušev je šéf Bezpečnostní rady Ruské federace, dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB.)
Michajlov zmiňuje, že po 26. říjnu Patrušev najednou začal pronášet politické projevy, a dokonce o Putinovi natočil něco jako nekrolog. Současně „Putin“ pronášel improvizované projevy s antisemitskými narážkami a o dobré Hordě. Pak je tu ještě vyjádření mluvčího Dmitrije Peskova, že příští ruský prezident po Putinovi by měl být „stejný nebo jiný, ale stejný“!
Podle novináře tedy všichni zasvěcení hrají komedii a teď se rozhoduje, jak to povedou dál. Buď fiktivně zvolí víceméně ovladatelného dvojníka, nebo bude Putinovým nástupcem ustanoven Patruševův syn Dmitrij, nebo všechno vyjde najevo a prezidentské pravomoci by přešly na poněkud záhadného a šedého premiéra Mišustina.
„Tato nejistota by měla být vyřešena před Putinovou tiskovou konferencí 14. prosince. Do té doby můžeme v Ruské federaci pozorovat protihomosexuální a protižidovské kampaně – plně v souladu s psychologickým portrétem Nikolaje Patruševa, který vykreslil ‚Generál SVR‘,“ uzavírá Dmitrij Michajlov.
Svérázné literární dílo autora (nebo více autorů) pod značkou „Generál SVR“ můžeme nechat stranou. Všechny spekulace a konspirační teorie mají ale jistý základ v tom, že Putin, který paranoidně tají své soukromí (včetně milenky Aliny Kabajevové), se poslední dobou chová podivně (antisemitské výroky) a že kolem takzvaných voleb panuje zvláštní nervozita. Putin svou kandidaturu ještě oficiálně neoznámil, zatímco v takových USA s tím lidé toužící po bytě v Bílém domě klidně vyjdou na světlo dva roky předem. Přijímají se zákony zpřísňující mediální pokrytí voleb.
Fanatičtí „vlastenci“ tvrdí, že volby jsou zbytečné, když národ jasně chce Putina. Putinův strnulý a oteklý obličej se přisuzuje buď „omlazujícímu“ nasazení botoxu, nebo účinkům léků, které Putin užívá. Že je Putin jednou nohou v hrobě, se říká už dlouho. Pořád ovšem jen jednou a mít jen jednu nohu není v Rusku nic zvláštního.
V každém případě se Rusko nenudí. Je to země příběhů a stačily by i ty skutečné. Které jsou ale skutečné, to možná vyjde najevo až časem, pokud vůbec někdy.