Měsíc uplynul jako voda, rok se s rokem sešel a na vás čeká zbrusu nové číslo měsíčníku FORUM 24+. Ani v novém roce tak na vás nezapomínáme a přinášíme vám přehled toho nejdůležitějšího, co se ve světě i u nás během posledního měsíce událo, nebo co nás v nejbližší době čeká.

V posledních dnech loňského roku se začalo hodně diskutovat o prodavačích strachu. A ačkoliv premiér ve svém vánočním projevu nikoho konkrétního nejmenoval, přihlásila se jich celá řada dobrovolně. Podívali jsme se jim tedy trochu blíže na zoubek. Johana Hovorková sepsala jejich nabídku, o kterou by normální lidé v roce 2025 neměli zavadit ani špičkou boty. Jsou to strach z neznáma, strach z války, strach ze solidarity, strach ze samostatnosti a strach z pravdy. Toho se samozřejmě bojí nejvíce. K jednotlivým strachům jsou jasně a srozumitelně přiřazeni jejich prodavači, a to včetně důvodů, proč tak činí.

Protože letošní rok je rokem parlamentních voleb, zkusili jsme nastínit, jak by hypoteticky mohla na podzim vypadat Česká republika. Výhledy nejsou příliš optimistické, zvláště pokud uspějí právě oni výše zmínění prodavači strachu. Katastrofická varianta počítá s úspěchem nejen ANO, ale i dalších antisystémových stran. Hnědá varianta vlády ve složení ANO, Motoristé a SPD by v takovém případě převálcovala opozici, jež by získala jen 83 mandátů. Špinavá varianta počítá s účastí jedné ze stran současné vládní koalice, kterou by vedlo ANO, a hypotetickou variantu jsme nazvali „malým zázrakem“, který by víceméně kopíroval současné rozložení parlamentu. Definitivní výsledky se však dozvíme až po volbách, do té doby naděje stále žije.

Jan Pánik se v analytickém textu podíval na osobu Petra Mlsny, předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a muže, „který má v rukou jaderný tendr“. Ten byl jmenován v roce 2020, tedy v době, kdy ve Strakově akademii seděl Andrej Babiš, a navíc měl Mlsna silnou podporu i na Pražském hradě. Kdo tehdy byl českým prezidentem, si snad ještě všichni pamatují. A Mlsna je postavou více než kontroverzní, o čemž svědčí i tento článek.

Jan Pánik se také zaměřil na české silnice a dálnice. A právem, vždyť se naše dálniční síť v loňském roce rozrostla jako nikdy v minulosti. Navíc by letošní rok měl na loňský úspěch navázat.

V tradiční anketě se oslovené osobnosti napříč politikou i kulturou zamýšlejí nad tím, jaké důležité události nadcházející rok přinese a co Českou republiku, nebo dokonce celý svět čeká.

Martin Skýpala si v rozhovoru povídal s ředitelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem. Jeho organizace pomáhá lidem už 32 let a za tu dobu se výrazně rozrostla. Sám Šimon Pánek říká, že pro něj osobně v posledních letech znamenalo značnou vzpruhu, jak se naše společnost zachovala při pomoci napadané Ukrajině.

Jiří Pondělíček se ohlédnul za končícím americkým prezidentem Joem Bidenem. Navzdory všem okolnostem, které se během jeho mandátu udály, jej bude historie posuzovat mírněji, než tak činí někteří současní komentátoři – a hlavně jeho nástupce Donald Trump.

Na to, kdo bude nejvýrazněji ovlivňovat chod Evropy v roce 2025, se zaměřil František Kalenda. Pětice lídrů by osud Evropy mohla (a měla) výrazně změnit. Nicméně na to, co Friedrich Merz, Giorgia Meloniová, Donald Tusk, Jordan Barella či Kemi Badenochová učiní, si ještě musíme počkat.

Přehlédnout jsme nemohli ani sestřelení dalšího civilního letounu Ruskem. Kreml chtěl celou věc s ázerbájdžánským letadlem ututlat, jak je ostatně jeho zvykem. Když se to nepodařilo a letadlo podle cynického plánu Moskvy nespadlo do moře, ale dokázalo nakonec nouzově přistát, snaží se to svést samozřejmě na Ukrajinu. Nicméně důkazy, jak ukazuje text Vojtěcha Laštůvky, hovoří jasně.

V rubrice O kom se mluví popsal Jiří Pondělíček život a dílo amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který krátce před koncem roku v úctyhodném věku 100 let zemřel. Jeho mediální obraz je výrazně horší, než by si za svoji činnost zasloužil.  

O fenoménu TikTok se rozepsala Dominika Machová. Jaká budoucnost tento nástroj na ovlivňování veřejného mínění, jímž se TikTok bezesporu stal, čeká? V mnoha zemích se uvažuje o jeho zákazu, protože představuje výrazné bezpečnostní riziko.

V „kulturním“ rozhovoru si Milan Tesař povídal o životě, práci i kultuře se sochařem Stefanem Milkovem, který má v DOXu životní výstavu. Rozhodně si toto povídání přečtěte, opravdu to stojí za to.

Na symbol naší nedávné doby a na dvojici, která dokázala změnit atmosféru v zemi, se mrknul náš spolupracovník Jan Lukavec. Asi u nás nežije nikdo, kdo by neznal aspoň jednu z písní dua Jiří Suchý – Jiří Šlitr, nebo nějakou hlášku z her, jejichž ústředními postavami oba pánové byli. Jan Lukavec zrecenzoval nejnovější knihu Pavla Klusáka, která je zatím nejkomplexnější knihou o divadle Semafor.

Naše redakce pro vás také připravila výběr deseti největších kulturních zážitků loňského roku. Od filmů přes televizi až po výstavy. Schválně se podívejte, kolik z našich tipů jste viděli, slyšeli či navštívili.

Rubrika Portrét je věnována slavnému fotografovi Josefu Koudelkovi, který se 10. ledna dožívá 87 let. V Uměleckoprůmyslovém muzeu můžete navštívit jeho výstavu.

V „Historii“ se nejprve Petr Hlaváček podíval na krvavou neděli v Sankt-Petěrburgu a na to, jak rusko-japonská válka ukázala světu slabost Ruska, a Pavel Šmejkal připomíná osmdesáté výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz, který je neprávem známější pod názvem polské obce jako Osvětim. Historická témata pak doplňuje text Petra Hlaváčka v Nové orientaci, kde se věnuje „slovanské politice“ Edvarda Beneše, a připomíná tak, kdo je zodpovědný za to, že tzv. třetí republika vyrazila ze Západu směrem na eurasijský Východ…

Nejen děti by mohlo potěšit seznámení s nejslavnějším kamelotem našich dějin. Karolína Němcová totiž připomíná šedesátiny Večerníčka.

Opomenout jsme nemohli již tradiční cestování, v němž vás Markéta Mitrofanovová zve k putování bílou stopou po místech, z nichž dýchá historie. Nechybí ani největší křížovka v České republice a množství dalších menších, ale neméně zajímavých textů, komentářů či poznámek.