Tento týden vstupuje do kin očekávaný snímek Bratři. Bezesporu půjde o filmovou událost sezony. Už jenom proto, že spolehlivě rozdělí společnost na ty, kteří mají za to, že dovyprávěním mašínovského příběhu konečně dojde k zaslouženému splacení dluhu, a ty, kteří snímek v jakékoli podobě budou vnímat jako obhajobu vrahů. Producent Petr Bílek této sedmdesát let trvající kontroverzi příliš nerozumí a jakkoli ví, že je to utopické přání, doufá v oddělení debaty o filmu a o Mašínech.

Dalo se to čekat. Ačkoli film prakticky ještě nikdo neviděl, veřejný prostor už je plný spekulací a předběžných hodnocení. Je taková nedočkavost pro producenta jenom výhodná?

Sám nevím. Asi je to dobře, film ze své podstaty potřebuje napětí mezi plátnem a divákem a to máme zjevně „předplacené“. Na druhou stranu všichni víme, že diskuse o Mašínech nemá konce a někoho už může unavovat. Jejich příběh fascinuje, rozděluje, každý rok se vrací před udělováním státních vyznamenání, a letos do toho navíc vstupuje hraný film, který, jakkoli se hovoří o krizi kin, nepřestává fascinovat a slibuje společenskou událost. A já se trochu bojím, že se může stát, že ona nekonečná diskuse upozadí i náš film, že jakékoli jeho hodnocení nebude ve skutečnosti o něm, ale o politickém pohledu na činy bratří Mašínů. Je to dvojí ostří. Z jedné strany čest a pocta, že nám bylo umožněno tak sledovaný příběh natočit, z druhé určitý tlak tlumený nadějí, že přispějeme k ukončení jedné dlouhé debaty.

Filmový příběh má tu obrovskou moc mít poslední slovo. Takhle to bylo! Vzpomeňme na Amadea, který ze Salieriho jednou provždy udělal průměrného skladatele hudby, jakkoli to není pravda. Cítíte zodpovědnost?

Člověk by ji asi mít měl, když pak ale jedu za Josefem Mašínem, jediným přímým svědkem té historie, pokaždé si uvědomím, jak přepjatě a rigidně k ní přistupují její vykladači. Jako by Mašíni už ani nebyli lidé, ale muzeál­ní exponáty, přitom Josef je žijící člověk, se kterým si volám několikrát týdně. Rozhodně se nechová jako historická postava z předepsané učebnice.

Když jsme si povídali v době, kdy…