Koalice SPOLU složená z občanských demokratů, lidovců a TOP 09 představila svůj program pro letošní volby do poslanecké sněmovny. Stojí zato z něj vyzdvihnout a okomentovat některé důležité body a u několika z nich se trochu zastavit. Klíčové jsou samozřejmě veřejné finance a neustále odkládaná důchodová reforma. Program jde očekávatelným směrem, mohl by být sice i odvážnější a v neposlední řadě také o něco konkrétnější, ale to lze dohnat při jeho další prezentaci v předvolební kampani.
Ve volebním programu ODS, KDU-ČSL a TOP 09 se uvádí: „Naše země se musí vrátit k tradici odpovědného hospodaření a vyrovnaných rozpočtů, proto výrazně zpřísníme fiskální pravidla. Zákon o rozpočtové odpovědnosti povýšíme na ústavní. Uděláme všechno pro to, aby schodek do konce volebního období klesl na 1,5 % HDP. Velké daňové změny ale provedeme jen jednou za celé volební období, aby se na ně všichni mohli dobře připravit a věděli, co je čeká.“
Zde samozřejmě vzniká zásadní otázka, kde konkrétně chce koalice SPOLU šetřit, případně jakým způsobem chce zvyšovat příjmy státního rozpočtu, tedy, co přesně chce udělat pro to, aby se rozpočtový schodek snížil, jak plánuje. V této souvislosti je velmi důležité ujištění, že koalice chce svoji politiku vždy stavět na principu nízkého zdanění práce.
Vytyčeného cíle se týká také to, že trojice uvedených stran chce zavést „výdajové pravidlo, aby politici nemohli vládní výdaje populisticky zvyšovat bez ohledu na naše rezervy a hospodářskou situaci“. Koalice hodlá rovněž vytvořit pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jde o to, že jakmile by jej složená daňová kvóta dosáhla, další zvyšování daní by bylo automaticky vyloučené.
To jsou jistě významné nástroje, které ke snížení rozpočtových schodků mohou napomoci, ale samy o sobě rychle se zvyšující státní zadlužování České republiky nevyřeší. Je třeba najít místa, kde je možné šetřit, případně identifikovat příjmy státního rozpočtu, které by mohly narůst.
Zeštíhlení státní správy
Program koalice SPOLU jde však spíše opačným směrem (snížení sociálního pojištění na straně zaměstnavatelů o 2 procentní body, snížení odvodů za částečné úvazky, snížení DPH na ekologické výrobky, snížení DPH u výstavby či rekonstrukce standardních bytů z 15 % na 10 %, zvýšení financování školství na 5,2 % HDP do roku 2030, do roku 2025 směřovat do vědy, výzkumu a inovací 2,5 % HDP, do konce volebního období zajistit finanční podporu kultury na úrovni 1 % výdajů státního rozpočtu, 2 % HDP na obranu do roku 2025).
Stěžejním bodem, který by měl naopak podle programu koaličního programu ODS, KDU-ČSL a TOP 09 státnímu rozpočtu finanční prostředky ušetřit, je zrušení zbytečných agend a úřadů. Koalice chce snížit počet státních úředníků o 13 % s tím, že stát má jít příkladem ve využívání flexibilních a zkrácených úvazků.
„Stejně důležitým cílem je zeštíhlení státní správy. Znamená to méně úředníků a byrokracie, rušení zbytečných zákonů a konec neodůvodněné centralizace. Všechny tyto kroky omezí nadbytečné úřední zásahy do života, protože stát je tu pro občany, ne naopak. Posílíme důvěru v transparentní rozhodování úřadů. Díky digitalizaci a jednoduššímu fungování státu bude veřejná správa odpovědnější, profesionálnější a hospodárnější než dnes a občan nad jejím fungováním bude mít mnohem větší kontrolu,“ stojí ve volebním programu občanských demokratů, lidovců a topky.
Právě snížení počtu úředníků a zeštíhlení státní správy se zdá být z celého programu koalice SPOLU tím hlavním, co by mělo přispět ke snížení rozpočtových schodků. Jiný podobně výrazný bod, který by šel tímto směrem, v programu nenajdeme. Důležité bude ovšem vyjasnit, kolik finančních prostředků zeštíhlení státní správy může přinést.
Zásadní je upřesnit, z čeho se oněch 13 % počítá. Státními úředníky se zřejmě nemyslí všichni státní zaměstnanci – tedy například i učitelé či policisté. Vychází se z počtu úředníků spadajících pod služební zákon, nebo je to myšleno ještě jinak? Tak nebo tak může jít o relativně velkou úsporu, když do toho započítáme i snížení nákladů na kanceláře a další výdaje spojené s těmito úřady. Bylo by však dobré vědět nějaké další podrobnosti o tom, jak by ono rušení úřadů vypadalo a jaké dopady do rozpočtu by mělo.
Více otázek, než odpovědí
Dalším podstatným tématem je samozřejmě důchodová reforma. V programu koalice se zdůrazňuje: „Největší výzvou pro naši zemi už dlouho zůstává penzijní reforma. Ta vyžaduje široký společenský konsensus: nesmí se stát, že jednou přijatá pravidla se za pár let úplně změní. Důchodový účet oddělíme od státního rozpočtu a odstraníme nespravedlnosti v penzijním systému. Garantujeme, že pro dnešní seniory a pro ty, kdo se do penze chystají, se nic nezmění. Vaše důchody ochráníme a budeme je pravidelně valorizovat.“
To vše je rozhodně důležité. V programu koalice se dále uvádí, že základem reformy bude zaručený důchod, navázaný na průměrnou mzdu. Koalice SPOLU chce zavést dobrovolný společný vyměřovací základ manželů. A každý by rovněž dostal možnost platit 1 procentní bod svého důchodového pojištění přímo svým rodičům nebo prarodičům. Za vyzdvižení stojí i tento bod: „Dáme lidem větší volnost v rozhodování, ale odměníme ty, kdo chtějí pracovat dál. Snížíme podmínky potřebné doby na 25 let.“
A neméně klíčové je pak i toto: „Nastavíme jasná pravidla pro odchod do důchodu u fyzicky náročných profesí. Ostatním postupně stanovíme novou věkovou hranici (do roku 2030). Odstraníme nespravedlnosti v penzijním systému: Do důchodu se budou promítat jak odvody, tak počet dětí. Bonus za vychované děti dostanou už dnešní důchodkyně. Zvýšíme nedůstojné vdovské důchody. Standardní doba studia se vrátí do náhradní doby.“ I v oblasti penzijní reformy tak volební program koalice obsahuje jen přibližný příslib, kterému bude třeba dát konkrétnější obsah.
Když to shrneme, koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 ve svém programu vytyčila jasný směr, kterým se chce ubírat, což lze rozhodně přivítat. Pokud ale má být přesvědčivý, bude ho muset před volbami ještě doplnit o další podrobnosti. Možná bude muset být i trochu odvážnější, protože zatím zveřejněný program je natolik opatrný, že vyvolává více otázek než odpovědí, což ho zbytečně shazuje a činí místy poněkud nedůvěryhodným; a to je jistě škoda.