Vážím si názorů Jiřího Hlavenky a Patricka Zandla a velmi často jsem s nimi zajedno. V případě jejich pozitivní reakce na zvyšování daňové progrese si však dovoluji nesouhlasit. Protože si myslím, že argumenty, které včera předložil Patrick, jsou nedostatečné či zavádějící, nabízím svůj, poněkud širší pohled na celou věc. Zároveň se omlouvám, že už z podstaty nemůže být krátký.
Na úvod je třeba říci, že určitou formu „progresivního zdanění“ fyzických osob v ČR už máme. Není tvořena pásmy, ale slevami, bonusy a solidární sedmiprocentní daní nad 100 tisíc. A nyní k vlastnímu návrhu ČSSD, jeho dopadům v širších souvislostech.
1. Co má být cílem daňové progrese u fyzických osob? ČSSD a Patrick tvrdí, že jde o „mezitřídní solidaritu“, tedy že příjmově „bohatší“ mají být solidární s příjmově „chudšími“. Jinak řečeno: Když ses nenaučil lépe chytat ryby, tak ti, co je chytat umějí dobře, ti část svého úlovku přenechají. Už jen tento samotný princip je podle mého názoru mylný. Vysvětlovat to snad nemusím. Platí však, že naučit chytat ryby můžeme i příjmově chudší. A stát k tomu má velmi účinné nástroje, především v oblasti podpory vzdělávání, zejména toho kombinovaného a distančního. U nás jsou však příslušné programy velmi málo propagovány, navíc mohou být zatíženy poplatky. Co bude pro mnohé asi šokující, je skutečnost, že v době internetu a možností moderních e-learningových platforem čistě distanční formu studia nabízejí jen tři VŠ obory (!) v republice (více zde). Jak je vidět, rezervy ve vzdělávání dospělých máme gigantické. Kdyby do těchto míst směřovala své úsilí ČSSD, pak bych neřekl ani slovo. Ale to by samozřejmě nebylo před volbami tak populární a pro ty voliče zcela bezpracné.
[ctete]103017[/ctete]
2. Daňová progrese tak, jak je navržena ČSSD, vůbec neřeší problematiku příjmové chudoby v ČR. Stačí si vzít kalkulačku ČSSD a udělat pár propočtů. Vezmete-li jako modelový příklad rodinu se dvěma dospělými pobírajícími průměrnou mzdu, kteří mají dvě nezaopatřené děti, zjistíte, že jejich úspora po zavedení progrese by činila cca 13 tisíc ročně. To je částka velmi nízká, z celkového hrubého ročního příjmu dospělého člena domácnosti činí cca čtyři procenta. Tímto drobným příspěvkem se příjmová chudoba ve společnosti výrazněji nesníží a rozdíly v příjmech nijak nenarovnají. Ono totiž není skoro co narovnávat. Jak říkají statistiky OECD, Česká republika zůstává státem s jednou z největších rovností příjmů ve světě. Desetina nejbohatších Čechů si vydělá pouze 5,4krát více než desetina nejchudších obyvatel. Na stejné úrovni je pouze Slovinsko a rovnostářštější ze všech zemí sledovaných OECD je pouze a jen Dánsko. (více např. zde)
3. Hlavní problém v oblasti příjmů fyzických osob v ČR spočívá v tom, že téměř všichni obyvatelé mají ve srovnání s lidmi z vyspělých zemí velmi nízké příjmy. K vyšším příjmům se však dopracujeme jen změnou struktury ekonomiky s větším důrazem na realizaci produktů a služeb s vysokou přidanou hodnotou, rozvojem vzdělávacího systému a vyšší ekonomickou aktivitou obyvatel. Je to spojitá nádoba s ukazatelem HDP na hlavu podle parity kupní síly, který u nás dosahuje cca 85 % průměru EU (2016). Bez uvažování této hodnoty nelze seriózně tvrdit, že máme mít daňovou progresi např. jako v Německu, protože jsme ve srovnání s Němci ekonomicky nevyspělí. K větší vyspělosti se prostě nepropracujeme přes vysokou daňovou zátěž a přelévání relativně významných částek od menší skupiny příjmově bohatších, z nichž se u velké skupiny příjmově chudších stanou „drobné“. Spíše ty, kteří jsou tahouny v ekonomice, odradíme a znechutíme, a těm ostatním stejně nedáme to, co by jejich situaci výrazněji změnilo.
Mimochodem: O tom, že je naše HDP na hlavu PPP velmi nízké, nás právě včera přesvědčila investiční banka JP Morgan Chase, která vyřadí ČR ze segmentu vyspělých zemí a zařadí níže mezi emerging markets, a to z toho důvodu, že jsou naše příjmy na hlavu dlouhodobě pod úrovní vyspělých zemí. Bližší vysvětlení vztahů najdete zde.
Nechci teď spekulovat, jaký to může mít dopad na investice ze zahraničí. I když někteří hovoří o příznivém dopadu na dluhopisy, dobrá vizitka to pro ČR rozhodně není. (více zde)
4. Ti, co nás automaticky srovnávají s vyspělými zeměmi, se většinou neptají nejen na naši vyspělost, ale ani nezkoumají, jak na tom ve skutečnosti jsme z hlediska složené daňové kvóty a především rozložení daňové zátěže ve společnosti. OECD jasně říká, že naše složená daňová kvóta se nachází mírně nad průměrem zemí OECD. Složenou daňovou kvótou se přitom myslí podíl příjmů z přímých a nepřímých daní, cel, odvodů na sociálním a zdravotním pojištění na HDP. Celková zátěž tedy není ani neúměrně nízká, ani příliš vysoká. Při vyšším zatížení těch, kteří vydělávají více, je tedy třeba brát v úvahu, že budou jako fyzické osoby významným nositelem podílu daňové zátěže, což bude vytvářet tlak na jejich další rozhodování, co s kariérou, jestli neodejít do zahraničí, popřípadě jestli nevyvést část příjmů nějakou legální levnější cestou. Pokud by se to dělo ve větší míře, pak celý záměr nebude „rozpočtově neutrální“, jak chce ČSSD.
5. Co se týče rozložení daňové zátěže, paradoxní na tom všem je skutečnost, že i sama vláda, kterou Sobotka řídí, má k dispozici materiál (!), v němž se jasně říká, že výraznou daňovou zátěž nesou právě fyzické osoby, a ta je dokonce vyšší (!), než kolik činí průměr EU. Více najdete na grafu pod tímto textem, popř. v dokumentu Česká republika 2030, Příloha 2: Analýza rozvoje (http://www.vlada.cz). Takže vybrat segment fyzických osob, které bychom zatížili ještě více než nyní, považuji doslova za perverzní, a to i v mezinárodním srovnání. Někteří totiž hovoří o tom, že daňová progrese je výrazem vyspělosti země. Přitom nás porovnávají s Německem. Jenomže pouze v této jednotlivosti, ne v celém kontextu, jak už jsem psal výše, což považuji za nesmyslné a daný argument za zcela lichý.
6. Koho se tedy nejvíce dotkne progresivní daň? Nepostihl bych určitě všechny důležité profese, takže nejprve zmíním jen ty kritické v nekomerční sféře – zdravotnictví. Tato daň by zasáhla lékaře, kterých už nyní je u nás nedostatek v různých specializacích. Dotkla by se však také středního zdravotnického personálu. Když se podíváte na tabulkové platy zdravotních sester, pak snížení čistého příjmu se bude týkat těch nejkvalifikovanějších s nejdelší praxí, přičemž do tohoto segmentu spadnou i ty, které berou příplatky za vícesměnný provoz či přesčasy. Přitom dnes ve zdravotnictví panuje šílená praxe, při níž se množstvím přesčasů porušuje zákoník práce, a to právě proto, že „nejsou lidi“. Bližší informace k platům sester jsou např. zde.
Ohrožovat tyto lidi vyšším zdaněním znamená, že budou mít větší tendenci poohlédnout se po zaměstnání u nejbližších sousedů, což může mít dopad na kvalitu péče věnované právě těm nejchudším, kteří nebudou mít na to, aby si připlatili nebo vyhledávali lékaře v jiných městech či státech. Kromě zdravotnictví by progrese zasáhla také vysokoškolské učitele, kteří ještě nerezignovali na celkový mizerný stav resortu a pracují usilovně jak na sobě, tak i pro svou instituci. Týká se to rovněž hasičů, policistů a příslušníků dalších bezpečnostních sborů. Stačí si podrobněji pročíst platové tabulky s komentářem. (více např. zde)
V komerční sféře by pak progrese zasáhla například IT sektor, v němž už dnes chybějí desetitisíce odborníků, např. také v tolik důležité oblasti, jako je kybernetická bezpečnost. Většinou jde o vysoce mobilní pracovní sílu, která se domluví a nemá problém najít místo v zahraničí. A našli bychom asi celou řadu dalších příkladů. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Německo postrádá více než jeden milion kvalifikovaných zaměstnanců a dělá pro ně aktivní nábor především ve východní Evropě.
7. Pominu důležitost stability daňového systému, který se neustále mění, pominu další komplikování daňové legislativy, kterou je naopak třeba zjednodušovat, a přejdu k poslednímu bodu. Nikdo se neptá, co za naše v porovnání s EU a OECD „průměrné“ daně a odvody dostáváme. Politici, zvláště ti z ČSSD, nám dluží investice do školství, kvalitní personální zabezpečení ve zdravotnictví a především funkční a udržitelný důchodový systém. Takže se divím Patrikovi i Jirkovi, že přehlížejí v této souvislosti tu neskutečnou drzost politiků ČSSD chtít po určité části obyvatel vyšší daně. Ať laskavě nejdřív dodají služby, které jsme si předplatili a které nám oni dluží. Například v Polsku je nový důchodový systém před schválením. Je založený na dvou pilířích s tím, že zahrnuje vyšší podíl spoluúčasti zaměstnavatelů. U nás? Lidé s nízkými příjmy jsou odkázáni sami na sebe a všichni dobře víme, že si na slušný důchod nedokážou vydělat a našetřit a že těch pár tisíc na rodinu, které by získali progresivním zdaněním, celou situaci nezachrání. Zato jsou balamuceni věkovým stropem 65 let. Ano, z lidského hlediska je jasné, že lidé nemohou v mnoha profesím pracovat déle než do této hranice, ale taky je třeba říci, že za současných podmínek je tato věková hranice ekonomicky neudržitelná bez činění tvrdých opatření právě v daňové oblasti. Jak uvádí IDEA CERGE-EI, v roce 2050 se při tupém zachování stávajícího stavu dostaneme na pouhých 25 % důchodu vůči průměrné mzdě.
Závěrem snad jen jediná poznámka. ČSSD se chová zcela nezodpovědně k občanům, veřejným financím a budoucnosti celé země. Nedokáže nahlédnout dál než do konce svého volebního období. Umí však dobře rozeštvávat lidi tak, jak to činí i návrhem na daňovou progresi. Přitom cesta z bludného kruhu nízkých příjmů vede opačným směrem, (nejen, ale také) rozumným odbouráváním daňové zátěže zaměstnanců. Věřím, že nakonec většina voličů tuto předvolební sobeckou a účelovou lest ČSSD prohlédne a nedá socialistům možnost uskutečnit své nesmyslné záměry v praxi.
Vyšlo na facebookovém profilu autora.
