Prohlášení autorů knihy Žlutý baron k rozhodnutí Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí zahájit řízení o přestupku, který má spočívat v organizaci turné, na němž se kniha propagovala. Text byl publikován v Deníku Referendum.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí nás obvinil, že jsme se dopustili přestupku, který má spočívat v tom, že jsme zorganizovali turné, na němž jsme propagovali výsledek naší mnohaleté práce: knihu Žlutý baron. Domníváme se, že pokud si Úřad takto představuje své poslání, bylo by lépe jej zrušit.

Jako autoři reportáží a analýz, z nichž sestává kniha Žlutý baron, jsme věděli, že máme v rukou zcela unikátní materiál. A hledali jsme způsob, jak jej dostat k co největšímu množství lidí – mimo běžný čtenářský okruh Deníku Referendum. Inspirovali jsme se u kolegů-novinářů v západním světě, kteří své zásadní práce vydávají knižně, a potom s nimi objíždějí po svých zemích, aby se dostali do přímého kontaktu se čtenáři a mohli své dílo co nejlépe propagovat.

Za účelem organizace našeho turné jsme založili spolek Svoboda projevu – tedy nikoli politickou stranu či politické hnutí, jež má podle svého názvu kontrolovat Úřad vinící nás z přestupku. Členy spolku jsme my dva a naše kolegyně Monika Šatavová, která se starala o produkci a propagaci celého turné. Finance jsme shromáždili z darů fyzických osob, přátel, z nichž mnozí dlouhodobě podporují i vydávání Deníku Referendum. A také z darů návštěvníků našich vystoupení. Celkový objem darů překonal naše nejsmělejší očekávání.

Představa Úřadu, že nám lze upřít právo propagovat naši práci, jak nejlépe a nejúčinněji dovedeme, je fatálním nepochopením podstaty nezávislé žurnalistiky a jejího významu pro existenci demokratické společnosti. Stejnou logikou bychom mohli argumentovat my, že samým zahájením řízení o přestupku s námi Úřad přistoupil na účelovou a absurdní argumentaci Agrofertu – a fakticky tak vstoupil do volební kampaně na jeho straně.

Naše kniha je výsledkem svobodné novinářské práce, nikdy bychom jako novináři nepracovali pro nikoho na zakázku. Náš projekt mimo jiné podpořil grantem Nadační fond pro podporu nezávislé žurnalistiky. Podmínkou udělení grantu byla nadstranickost a nezaujatost našich novin.

Práce na knize Žlutý baron započala před třemi lety z jednoho jediného důvodu, a tím je veřejný zájem. Malá redakce špatně financového internetového deníku zkrátka usoudila, že v situaci, kdy se Andrej Babiš stal nejen dominantním vydavatelem na tuzemské mediální scéně, ale i mocným politikem, je souvislost jeho podnikání a jeho politického působení jedním z nejdůležitějších novinářských témat.

Tříletá práce vyústila v knihu, která se během tří týdnů po vydání zařadila mezi bestsellery. Avšak ani to se svým dosahem nevyrovná tomu, kolik lidí si může přečíst článek v Mladé frontě Dnes či v Lidových novinách. Proto jsme se už před vydáním knihy rozhodli naši práci propagovat na turné. Tříměsíčním úsilím jsme jako novináři přímo oslovili asi čtyři tisíce návštěvníků našich akcí – což je pořád méně, než by vydal jeden rozhovor o knize Žlutý baron v televizi.

Obviňoval by Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí náš spolek z přestupku, pokud by o naši práci masivně psala mainstreamová média? Nikoli. Proč tak dělá za výše popsaných okolností? Propagovali jsme snad nějakou politickou stranu? Ať se to úřad pokusí dokázat. Neuspěje. Nic takového se nedělo. Propagovali jsme pouze naši vlastní – z našeho hlediska zásadní – práci a značku našich novin.

Je daleko za hranicí špatného vtipu klást novinářům meze v propagaci jejich vlastní práce, zvláště v kontextu toho, že u nás současně vrcholový politik může vydávat celostátní deníky a provozovat celostátní rozhlasovou stanici i televizi, kde jeho zaměstnanci mohou jakkoliv propagovat jeho práci a jakkoli napadat práci politických oponentů. A také to svědomitě činí: pojednává o tom jedna z kapitol naší knihy.

V demokratické zemi, která ctí svobodu projevu a chrání nezávislá média by něco takového, s čím úřad přichází, vůbec nemělo být možné položit na stůl. Považujeme to za šikanu a zastrašování ohrožující prostor svobody projevu. Proto jsme nakonec našemu spolku dali takové jméno.

Prohlašujeme, že samo zahájení řízení o přestupku s námi považujeme za vážné institucionální selhání České republiky. Situaci bereme tak, že nás náš stát šikanuje za naši práci. Případný verdikt rozhodující o našem údajném přestupku nebudeme respektovat. Budeme se hájit všemi právními prostředky a dovolávat se mezinárodní solidarity. Pokládáme za skandální, že v České republice působí úřad, který může takto zasahovat do svobodné novinářské práce.

JAKUB PATOČKA a ZUZANA VLASATÁ