Pátek je velký den pro amerického proizraelského špiona Jonathana Pollarda, který po třiceti letech vyšel z vězení.
Stejně dlouho usilovaly všechny izraelské vlády o jeho propuštění. Ani po dnešku však Pollard ještě nebude úplně svobodný.
Za svůj čin zaplatil draze – přestože vyzrazoval vojenská tajemství, která se netýkala bezpečnosti Spojených států, dostal doživotí a po celých třicet let projevovali američtí představitelé pozoruhodně nulovou ochotu ke shovívavosti.
Pollard o práci špiona pro Izrael sám velmi stál, a když získal místo analytika námořnictva Spojených států, naverbovala ho v roce 1984 izraelská zpravodajská jednotka Lakam, která shromažďuje vědecké a technické informace.
Jeho řídícím důstojníkem byl Rafi Eitan, který se v roce 1960 podílel na únosu Adolfa Eichmanna z Argentiny. Pollard za osmnáct měsíců své činnosti předal Izraeli statisíce cenných dokumentů. Američtí představitelé však tvrdí, že nakonec začal sbírat i informace, které Izrael nepožadoval, s úmyslem prodat je dalším zemím jako Jižní Afrika, Austrálie nebo Tchaj-wan.
Když byl v listopadu 1985 odhalen, nedodržel smluvený plán útěku a byl zatčen. Eitan ho hodil přes palubu a Izrael všechno popřel. Až v roce 1998 připustil, že špiona platil. Pollard se po dohodě s obžalobou přiznal, aby byl rozsudek mírnější, ale soudce dohodu nerespektoval a udělil mu maximální trest.
Izraelské vládní úsilí o jeho propuštění bylo marné. Zasloužil se o to mimo jiné tehdejší ministr obrany Caspar Weinberger, ale i poradce George Bushe ml. Dennis Ross, který Pollardovo osvobození nedoporučil, protože podle něj se dal vězněný špion využít k vynucení izraelských ústupků.
O jeho osvobození se spekulovalo vloni v souvislosti s možným propuštěním palestinského strůjce teroristických útoků Marwána Barghutího, odsouzeného na doživotí, nebo jako o „odměně“ za nerealizované osvobození palestinských teroristů z izraelských věznic, které bylo bezprostřední příčinou krachu mírového procesu.
Letos v létě se zase objevily náznaky, že by mohl vyjít na svobodu výměnou za izraelský souhlas s mezinárodní dohodou o omezení íránského jaderného programu. Nakonec však ochotu k jeho podmínečnému propuštění Spojené státy projevily teprve nyní.
Pollard jim přitom nezpůsobil žádnou zpravodajskou škodu. Izraeli předával pouze informace týkající se jeho bezpečnosti, například o Organizaci pro osvobození Palestiny, výzbroji arabských armád, chemickém a biologickém zbrojním programu Iráku, Libye a Sýrie, sovětských dodávkách zbraní Damašku nebo vývoji atomové bomby v Pákistánu – to vše v době ohrožení země.
Přesto byl vůbec jediný, kdo byl za špionáž pro amerického spojence odsouzen na doživotí. Ministr Caspar Weinberger tehdy řekl soudci, že Pollardova činnost Spojené státy bezprecedentně poškodila, a později Pollardovi přitížila halasná izraelská kampaň za jeho propuštění doprovázená častými návštěvami izraelských politiků v americké věznici.
Američané se zatvrdili a jeho žádost o milost zamítlo sedm ministrů obrany. I když řada amerických představitelů dodnes tvrdí, že Pollard Spojené státy poškodil a část zcizených dokumentů skončila v Sovětském svazu, nemálo jich později přiznalo, že trest byl nepřiměřený, jako například někdejší ředitel CIA James Woolsey.
