Dámy a pánové,

všechny vás vítám na čtvrtém celostátním sněmu hnutí ANO.

Tento sněm určitě bude velmi sledován. Musíme si ale uvědomit, že tady nejsme kvůli televizním kamerám. Jsme tady kvůli našemu hnutí.

Každopádně je dobře, že se na nás lidi v televizi nebo na sociálních sítích dívají. Aspoň se o nás dozví víc než z médií.

Náš sněm čekají dva hlavní úkoly:

Domluvit se, s čím půjdeme do podzimních parlamentních voleb. A vybrat mezi námi ty, kdo hnutí povedou.

Rád bych vám nejdřív sdělil svůj názor na situaci v našem hnutí. Nejprve mi dovolte krátké ohlédnutí.

Letos to bude už šest let, kdy jsem nevydržel mlčet a přestal se bát a začal jsem hlasitě kritizovat naše polistopadové politiky. Hlavně ty, kteří se stali symbolem korupce.

Hnutí ANO vzniklo jako odpověď na korupci a nesnesitelný politický marasmus, ve kterém naše země roky byla. Vládly tu tradiční politické strany, které si 25 let dělaly z veřejných peněz koryto. Byly prolezlé korupcí, ovlivňovaly policii, státní zastupitelství i soudy. Místní bossové ovládali celé kraje.

Tohle všechno jsme chtěli změnit. Začínali jsme od nuly, bez politických zkušeností. Mnozí se nám smáli. Mnozí nás nebrali vážně.

Přesto naše hnutí v parlamentních volbách v roce 2013 uspělo. Sice jsme jen o pár procent nevyhráli, ale hlas nám už tehdy odevzdal téměř milión občanů.

Z malé skupiny nespokojených lidí se stalo velké hnutí, které v každých dalších volbách stále sílilo. Ať už to byly volby komunální, evropské, či ty poslední krajské. ANO vždy získalo nejvyšší počet hlasů.

To je určitě velký úspěch.

Musíme si ale přiznat, že i přes všechny dosavadní úspěchy se nám zatím nepodařilo prosadit tolik, kolik jsme chtěli. Příčin je celá řada.

Tou první příčinou jsem asi já. Dobře víte, že to se mnou není vždy lehké. Dobře víte, že se někdy až příliš snadno rozčílím a nechám se pak unést emocemi.

Pokud mi to někdo vyčítá, tak má pravdu. Vím, že na lidi to nepůsobí moc dobře. Ale slibuju – budu to trénovat.

Stejně tak ale víte, že nedělám věci napůl a že z boje neutíkám. Chci naši zemi zbavit prohnilého establishmentu, který ji vysává už 25 let, a postavit ji zase zpátky na nohy. A jsem tomu ochotný obětovat maximum. Maximum svého času a své energie.

Druhou příčinou, proč jsme nepokročili tak, jak bychom si přáli, je systém koaličního vládnutí. V roce 2013 jsme neměli dost zkušeností, jak se vyjednává koalice a koaliční smlouva a jak se v české politice hraje.

Vzpomínáte si, jak jsem okamžitě po volbách v roce 2013 podpořil Sobotku a nezačal jsem s Haškem hrát hru: „Tak, pane Hašku, co mi nabízíte? Chcete být premiér?“ I když mi to někteří doporučovali.

Chtěli jsme měnit věci k lepšímu a doufali jsme, že našim partnerům půjde o to samé – hlavně o práci, nikoliv o politikaření a podrazy. Byli jsme naivní.

Mysleli jsme, že programem máme blízko k lidovcům a že ve vládě budeme hlasovat spolu. A je to přesně naopak – máme tu harmonickou dvojkoalici a předsedové našich koaličních partnerů si dobře rozumí a hlasuji často proti nám.

I přesto ale můžeme s hrdostí prohlásit, že jsme z našeho volebního programu prosadili hodně. Kdybychom ale vládli jako nejsilnější vládní strana mohli jsme být ještě o kus dál.

Třetím důvodem, proč se nám toho nepodařilo změnit dost, jsou bohužel někteří naši lidé. V roce 2013 jsme dělali kandidátky doslova na koleně a není žádné tajemství, že od té doby schopné lidi pořád hledáme. Řadu skvělých lidí jsme našli a ti teď působí v nejrůznějších pozicích, od obecních zastupitelů až po primátory, hejtmany nebo ministry.

Ano, taky se někdy seknu. Dobře víte, že se občas pro někoho rychle nadchnu, aniž dotyčného člověka dobře znám. Nejsem neomylný. Nejsem superman.

Neměl jsem možná vždycky šťastnou ruku také na některé ministry, ale ani oni nerostou na stromech. Jen tím chci říct – nebyly to stranické nominace, abych měl podporu krajů, ale odborné.

Poučím se z toho. Poučme se všichni z našich chyb.

Musím taky přiznat, že nejsem spokojený ani s tím, jak pracují někteří členové našeho vedení. Bohužel se někteří z nich práci v hnutí příliš nevěnovali, což bylo vidět. Být členem předsednictva je celkem intenzivní a vyčerpávající práce, tedy měla by být.

Řeknu to natvrdo: potřebujeme změnu.

A pokud na tomto sněmu zvolíte stejné lidi, tak alespoň potřebujeme jejich zásadní probuzení. Musí zařadit dvojku, jak já říkám.

Potřebujeme ve vedení lidi, kteří budou tvrdě pracovat a věnovat se hnutí.

A hlavně lidem.

Není nouze o lidi, kteří by byli rádi v předsednictvu. Nouze je o lidi, kteří jsou v něm ochotni něco reálně odpracovat. Přesto musíme právě takové najít, když budeme volit nové orgány našeho hnutí.

Vedením hnutí to samozřejmě nekončí. Brzy nás čeká možná ještě důležitější úkol: sestavování kandidátek do podzimních sněmovních voleb. V každém kraji musíme vybrat silný tým lidí, kteří nás budou reprezentovat. Nejdřív si ale musíme vyhodnotit, jak jsme pracovali.

Jsou mezi námi takoví, kteří odváděli poctivou práci, stavěli na nohy naše hnutí a jezdili mezi lidi. Pak jsou tu ale takoví, kteří se uzavřeli ve sněmovně v Praze, udělali si z ní cestovní kancelář a na nejrůznějších místech planety řešili světový mír. Místo toho, aby se zajímali, co trápí naše lidi doma, a jezdili za nimi.

Je jasné, koho potřebujeme a koho ne. Musíme se zamyslet nad tím, jestli to, že někdo dělal čtyři roky poslance nebo ministra, nebo že je hejtmanem, primátorem či starostou, automaticky znamená, že bude na prvním místě na kandidátce. Nebo že vůbec na té kandidátce bude.

Existuje jednoduchý způsob, jak si otestovat důvěru našich voličů a jak svěřit svůj osud do jejich rukou. Napadlo mě to poměrně nedávno, když jsem přemýšlel, kde bych mohl kandidovat – jestli v Praze, kde pracuji, nebo ve středních Čechách, kde žiju. A pak mi to došlo…

Proč bych vůbec měl kandidovat z prvního místa! Proč ne z posledního!

Vždyť přece chceme přímou demokracii a přímou volbu prezidenta, starostů a primátorů a možná tohle je způsob, jak se k tomu přiblížit.

Proč vlastně o tom, jestli budu ve sněmovně, má rozhodovat pořadí na kandidátce, a ne preferenční hlasy našich voličů? Proto jsem se rozhodl, že pokud mi dáte důvěru, budu ve Středočeském kraji kandidovat jako úplně poslední. Ať lidi sami rozhodnou, jestli mě budou chtít v parlamentu.

Stejně tak by si důvěru mohli otestovat i další naši poslanci, kteří by také mohli kandidovat z posledních míst. Pojďme o tom diskutovat.

Jestli se osvědčili a lidé jim věří, tak je na kandidátkách zakroužkují. Na předních místech kandidátek bych rád viděl buď respektované starosty, nebo některé významné osobnosti z jednotlivých krajů ,které se zatím do politiky nezapojovaly.

Možná jsem vás překvapil.

Ale proč bychom se něčeho takového měli bát? Někoho si lidi zvolí, protože ho znají a věří mu. A jiného třeba ne, protože je zklamal. Potřebujeme skutečné lídry a lídři se přece nebojí.

Situace ve společnosti

Nejdůležitější je, abychom si stále připomínali, proč tady jsme. Hnutí ANO je tady kvůli lidem, kvůli občanům této země. Na našem sněmu budeme diskutovat o tom, co lidem nabídneme a kam chceme naši zemi vést.

Pojďme si říct, co je nejdůležitější věcí v politice, ale i v životě. Je to kontakt s lidmi. Právě kontakt s lidmi je naše hlavní výhoda. Pan premiér Sobotka o mně říká, že nemůžu rozumět lidem. On, který nikdy nedělal nic jiného než politiku. Dobrý vtip!

Kdybych nerozuměl lidem, kdybych jim s pokorou nenaslouchal, tak bych nikdy nevybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě a zaměstnává 35 tisíc lidí!

A nejen to. Já jsem od roku 2011 potkal tisíce lidí.

Co o problémech obyčejných lidí vědí politici, kteří sedí ve sněmovně 20 let? Copak mohou něco vědět o problémech běžných rodin, když se od školy nikdy neživili ničím jiným než politikou?

Kdepak, oni už dávno ztratili kontakt s realitou. Na lidi si vzpomenou jen před volbami.

Jaká náhoda, že zrovna teď pan premiér začal řešit rychlovlaky a daně. A dokonce si vzpomněl na poplatky za služby mobilních operátorů.

Vždyť je to lidem jenom pro smích.

Tradiční politici začnou před volbami slibovat hory doly a hlavně rozhazovat peníze daňových poplatníků. Žene je touha po teplých místech pro sebe a své spolustraníky. Ale ještě větší motivací je pro ně strach.

Bojí se, že by se najednou ocitli v normálním světě normálních lidí, ve kterém většina z nás žije. Museli by se začít o sebe starat a vydělávat peníze normální prací. To si mnozí z nich nedovedou ani v nejhorším snu představit.

Tím neříkám, že všichni členové tradičních politických stran jsou špatní lidé. Naopak, jsem přesvědčen o tom, že mnozí z nich jsou slušní a čestní a jde jim skutečně o dobro naší země.

Znám starosty, lidovce, sociální demokraty i odéesáky, se kterými bych se rád ve sněmovně potkával a třeba i dohadoval na základě argumentů, ale bez demagogie, kterou občas jejich kolegové předvádějí.

Ta brzda nejsou členové tradičních stran, ale ti, kteří už dlouho tyto politické strany řídí. Před kamerami si hrají na levici a pravici, ale jakmile světla zhasnou, pracují společně jen na tom, jak dál a dál udržovat svůj prohnilý systém, na který jsou navázaní jejich kámoši. Mají tam svůj svět ve sněmovně. Lidi ani nepotřebují, vystačí si sami. Mluví proti sobě v televizi, ale pak jdou společně do hospody a dělají spolu kšefty. A na nás proto permanentně útočí.

Už totiž pochopili, že nás si nekoupí, že s nimi nepojedeme v jejich kšeftech. Lžou o nás, denně vymýšlejí nějaké pseudokauzy, okopávají nám kotníky, jen aby nás v očích voličů poškodili.

Naše tradiční strany si na veřejnosti hrají na levici a na pravici, ale historicky měly stejný program – prachy a moc. Dnes ten program změnily na program antibabiš.

Domlouvají se nám za zády, například když chtějí prosadit nižší zdanění hazardu. Rozdíl mezi nimi a hnutím ANO je v tom, že my žádné zákulisní hry nehrajeme. Říkáme otevřeně, co chceme dělat pro lidi, pro tuto zemi, a také se o to krok za krokem snažíme. Na to, že jsme jen menší koaliční partner, jsme toho dokázali změnit celkem dost.

Pomohli jsme nastartovat ekonomiku a využít příležitostí, které dává ekonomický růst. Dali jsme do pořádku finance naší země.

Navzdory rozhazovačným nápadům ČSSD jsme dosáhli nejlepšího rozpočtu v historii naší země a snížili jsme absolutně statní dluh o 70 miliard korun. Od nástupu naší vlády rekordně vybíráme daně, které zároveň snižujeme.

Výrazně jsme také pomohli čerpání evropských fondů a získali peníze, které se už zdály ztracené.

Po více než 30 letech jsme dokázali dokončit dálnici D8 a poprvé jsme přispěli krajům na opravu silnic 2. a 3. tříd ve výši 7,5 miliardy korun. A tento rok navrhujeme další 4 miliardy korun navíc. Nechápu, proč se tomu pan premiér a jeho hejtmani brání. Asi proto, že jsme navrhli víc než on a hlavně našli na to peníze.

Navyšujeme investice do dopravní infrastruktury, intenzivně opravujeme dálnice a silnice 1. třídy, rozhýbali jsme přípravu výstavby dálnic, výkup pozemků a umožnili jsme občanům používat dálniční obchvaty měst bez dálniční známky. Vyřešili jsme také zapeklitou smlouvu s firmou Kapsch na výběr mýta, na které jsme ušetřili poplatek 500 milionů korun ročně.

Prosazujeme rozumnou ochranu životního prostředí. Rozjeli jsme revoluční projekt kotlíkových dotací, kdy vyměníme 100 tisíc nejstarších domácích kotlů. Podporujeme zateplování domů a úspory pitné vody. Snížili jsme kriminalitu v oblasti výkupu kovů o 50 procent.

Armáda má konečně dost peněz. Od nástupu naší koaliční vlády každoročně navyšujeme rozpočet o 10 procent. Přispíváme k tomu, aby se armáda postavila na nohy a stala se rovnocenným partnerem v NATO. Nabíráme vojáky – loni to byl přírůstek 1300 vojáků.

Bojujeme o transparentní a rychlejší fungování soudů i státních zastupitelství.

Posílili jsme dlouhodobě přetížené soudy. Zlevnili jsme dluhy a omezili obchod exekutorů s chudobou. Dali jsme práci vězňům a nastartovali reformu vězeňství.

Na místním rozvoji jsme se postarali o lepší regiony. Poskytli jsme 3,2 miliardy korun na místní komunikace, dětská hřiště, bydlení pro seniory, pro matky samoživitelky a sociálně slabé. Připravili jsme zjednodušené stavební řízení a transparentnější prostředí u veřejných zakázek.

To jsou ve stručnosti některé výsledky našeho hnutí za tři roky v koaliční vládě. Detailně o tom určitě budou mluvit naši ministři.

Teď si zkuste vzpomenout na některé věci, které před námi za posledních 25 let předváděly tradiční politické strany.

Privatizace OKD, která zdevastovala celý Moravskoslezský kraj a na které Bakala a spol. vydělal víc než 110 miliard korun a získal 44 tisíc bytů téměř zdarma.

Předražené náhrady za církevní restituce o 54 miliard. Solární tunel za téměř tisíc miliard. Ukradené miliardy na ROP Severozápad.

Dva současní předsedové politických stran, když byli ministry financí, společně nasekali dluh ve výši 1060 miliard, to jsou téměř dvě třetiny celého našeho státního dluhu.

A tak bych mohl pokračovat dlouhé hodiny. Ale pojďme se raději podívat do budoucnosti.

Vize, naše sny

Nechceme v politice zůstat kvůli sobě, ale proto, abychom jednou našim dětem a vnoučatům předali naši zemi v lepším stavu, než v jakém je dnes. Něco se nám za ty tři roky podařilo spravit, ale ani zdaleka to nestačí.

Máme jasnou vizi, jasné sny o budoucnosti naší země. Pracujeme na tom už dva roky a naše sny lidem představíme už brzy. Inspirací pro mě byla knížka stará 80 let. Jan Antonín Baťa ji napsal ve Zlíně v roce 1937 a jmenuje se Budujme stát pro 40 milionů.

Od revoluce nikdo takovou knížku nenapsal.

Dovolte, abych vám teď představil některé naše programové priority do říjnových sněmovních voleb.

·Chceme dlouhodobě předvídatelné stabilní daňové prostředí.

·Nechceme navyšovat daně, ale některé chceme stabilizovat a některé snižovat.

·Zaměstnancům s příjmy do 113 tisíc měsíčně by se daně měly snižovat, daně u lidí s platem vyšším by měly zůstat stejné jako dosud.

·Vidíme prostor pro snížení snížené sazby DPH, ale důležité je, aby se toto snížení promítlo v cenách pro lidi a nezůstalo v kapsách obchodníků.

·Platí, co říkám od počátku − chceme daně vybírat, chceme, aby je platili všichni, a nechceme je navyšovat.

·Prověříme možnost snížení sociálního pojištění živnostníkům a firmám tak, aby tyto ušetřené peníze promítly ve mzdách svých zaměstnanců.

·Chceme navyšovat platy zaměstnanců a navyšovat důchody, které jsou stále nízké.

·Nechceme sektorové daně ani navýšení daní podnikům a firmám, které by logicky dopadlo na občany a zaměstnance. Zároveň bychom se stali v konkurenci s Polskem a Slovenskem neatraktivní zemí pro investory.

·Chceme, aby peníze zahraničních investorů zůstávaly u nás doma v podobě investic, navýšení platů zaměstnanců a společenské odpovědnosti firem, namísto odlivu ve formě dividend.

·Chceme přísnou regulaci ceny vody, plynu a dalších sektorů, kde je přímý dopad na životní úroveň našich občanů.

·Potřebujeme investice – dálnice, obchvaty, rychlovlaky, školy, školky, domovy důchodců, centra sociální péče, sportoviště, věznice…

·Potřebujeme inventuru všech investic naší země a jejich realizaci. Tím sami zabezpečíme hospodářský růst a nebudeme čekat na okolní země.

·Potřebujeme ve školství duální systém. Větší propojení s praxí.

·Potřebujeme perspektivně vyrovnaný rozpočet a držet nízké zadlužení.

·Potřebujeme urychleně novelu zákona o státní službě, který teď paralyzuje svojí byrokracií státní správu. Potřebujeme změnu kompetenčního zákona, abychom mohli rychle stavět.

·Potřebujeme v Bruselu bojovat o naše české zájmy. Potřebujeme, aby o nás v Bruselu bylo více slyšet.

·Evropská unie potřebuje reformu. Hlavně po brexitu. Nechceme vstupovat do eurozóny za stávajících podmínek vstupu hlavně z titulu garancí.

·To jsou jen některé věci, které představíme v našem programu do příštích sněmovních voleb.

Občané

V našem programu ale v první řadě musíme myslet na lidi a ulehčit jim život. Je přeci hloupost muset si vyřizovat doklady jako občanku, pas, řidičák, živnostňák, techničák a tak dále na několika místech, když k tomu může stačit jen jedno místo. V jiných zemích to už mají. Proč už to taky nemáme?

Hnutí ANO chce, aby tahle země dávala šanci všem lidem, co mají talent a vůli, a aby jim neházela klacky pod nohy. Chceme žít v takové zemi, která se dobře stará o své občany, když to potřebují, ale nebere jim svobodu.

Chceme žít v takové zemi, kde si lidi můžou plnit svoje sny. Nechceme lidem slibovat nesmysly. Netvrdíme, že už naše generace bude mít stejnou životní úroveň, jakou známe z Německa nebo Rakouska. Uděláme ale všechno pro to, aby naše děti už něco takového mohly zažít.

Vždyť za první republiky jsme měli větší produktivitu práce než v Německu. Byli jsme průmyslovými lídry Evropy. A na tu špičku Evropy se musíme vrátit.

Udělejme Českou republiku znovu skvělou.

Naše hlavní hodnoty jsou jasné – svoboda, demokracie a solidarita.

Solidarita je podstatou každého dobrého státu. Chceme pomáhat potřebným – matkám samoživitelkám, důchodcům i méně majetným lidem.

Důchodce dneska vydá pomalu všechny peníze za nájem a léky, ačkoliv 40 let předtím poctivě pracoval a platil daně. A už vůbec nechápu to, že někteří hendikepovaní se musejí doprošovat o peníze na kompenzační pomůcky. Pokud tady stát nečinně přihlíží, musíme to změnit.

Pro nás solidarita znamená chránit všechny lidské životy, svobodu a důstojnost.

Chceme, aby se lidé nebáli budoucnosti, cítili se bezpečně, aby věděli, že je stát ochrání, pokud to bude nutné. Aby věděli, že jsou v bezpečí nejen oni, ale i jejich blízcí. Že se nemusí bát, co bude, až budou staří.

Nebo bát, jestli jejich děti budou mít dobré vzdělání, se kterým se rychle uplatní a najdou si dobře placenou práci.

Chceme také, aby se lidé nebáli podnikat. Poctivě podnikat. Naše ekonomika stojí také na živnostnících, drobných podnikatelích, malých a středních firmách. Ano, vím, že zavedením EET a kontrolním hlášením DPH jsme jim zvýšili administrativní zátěž, ale současně jsme jim dali možnost zbavit se nekalé konkurence.

Daně se prostě platit musí, i když já si na rozdíl od pana Sobotky nemyslím, že se jich má platit víc, než nám v danou chvíli zákony ukládají. Nevím, kdo z vás chce platit víc daní? Určitě nikdo!

Přesto ale potřebujeme peníze pro učitele, důchodce, školy, na opravu silnic a další výdaje. Stát prostě žije z daní.

Žádnou další administrativní zátěž v daních nechystáme. Naopak, máme projekt Moje daně, v rámci kterého jsme už trochu zjednodušili daňový formulář. Místo čtyř má už jen dvě strany. Budeme v tom pokračovat. Chceme, aby stát vyplňoval daňové přiznání za podnikatele a aby živnostníci mohli komunikovat s úřadem elektronicky.

Obce

Velmi důležité jsou pro nás obce. Musíme je podpořit a vytvořit jim lepší podmínky. Posílit jejich rozpočty a dát jim větší pravomoci, aby si mohly své věci spravovat samy. Obce dobře vědí, na co potřebují peníze a na co ne.

Třeba starosta Němčovic na Plzeňsku, kde žije necelých dvě stě lidí, moc dobře ví, že potřebuje vodovod a že chce investovat do stavby bytovek. Z Prahy na to nedohlédneme a z Prahy také nemůžeme hospodaření obcí tak dobře kontrolovat. Občané si to nejlépe ohlídají sami.

Stát

Nejvíc je toho ale potřeba změnit na úrovni státu.

Chceme přímou volbu starostů a primátorů a zákon o referendu. Jako je to ve Švýcarsku, kde lidé o svých životech rozhodují sami namísto politiků.

Musíme zefektivnit zdravotnictví, zlepšit školství a bojovat proti byrokracii státní správy a úřadů.

Když dostaneme ve volbách dost hlasů, chtěli bychom změnit zákon o státní službě tak, aby mohla být otevřená i pro ostatní a nejen pro současné úředníky.

Chceme také změnit kompetenční zákon a výrazně snížit počet ministerstev.

Jak efektivně organizovat stát, se můžeme inspirovat v zahraničí. Všechno je už vymyšleno. Stačí si jen vybrat ty nejlepší příklady a prosadit je u nás.

Třeba superchytrou ekonomikou v Izraeli. Dokončené dálnice a rychlodráhu, v Německu nebo ve Francii. Bezpečnost ve Švýcarsku nebo úplnou digitalizaci státní správy v Estonsku. Nebo solidární sociální a důchodový systém, jaký má Kanada.

Příkladů je hodně, jen je potřeba, aby politici věnovali svoji energii do správných projektů, a nikoli péči o vlastní prospěch.

Abychom toho všeho dosáhli, musíme tady mít férové prostředí a právní stát. Teprve spuštěním EET skutečně skončila divoká devadesátá léta. Desetitisíce číšníků a kuchařů dostanou konečně férovou pracovní smlouvu. Konec zaměstnávání typu „něco ofiko, minimální mzda, a zbytek na ruku“.

Možná to dneska ještě neoceňují, ale vzpomenou si na nás, až jednou budou odcházet do důchodu. Tohle je důležité. EET ale znamená především narovnání podnikatelského prostředí, o kterém předchozí vlády pouze mluvily.

Pokusíme se také prosadit snížení počtu zákonodárců. Domnívám se, že země naší velikosti nepotřebuje 281 poslanců a senátorů. Kdyby jich bylo třeba jen 101, jako je tomu v řadě dalších zemí, určitě by to stačilo.

Proč také například neprosadit, aby délka trvání mandátu poslance mohla být pouze dvě volební období, tedy osm let.

Moji protivníci, hlavně ti, kdo si z poslaneckého nebo senátorského mandátu udělali snadnou obživu, budou určitě znovu vytahovat můj názor, že parlament je žvanírna.

Neřeknou ale lidem upřímně, že jsem tím nekritizoval podstatu a existenci parlamentní demokracie, ale způsob, jak právě náš parlament zatím funguje. A proč tak dlouho trvá přijímání zákonů.

Kdybychom převzali z Německa jednací řád Bundestagu, měli bychom asi méně vtipných či nudných záběrů v televizi, ale zato efektivnější tvorbu zákonů. A pravě o to by nám přeci mělo jít. Ne o právo nekonečně žvanit a mlátit prázdnou slámu v přímém přenosu nebo urážet kolegy.

Volby

Toho, co bychom měli vylepšit, je opravdu mnoho.A nechceme to dělat jen pro jedny a pro druhé ne – jako některé jiné politické strany. Chceme, aby tato země byla dobrým místem k životu pro všechny.

Pro mladé lidi, pro rodiny s dětmi i pro seniory. Pro podnikatele i pro zaměstnance. Pro zdravé i pro ty, kteří potřebují naši pomoc.

Do voleb budeme určitě dobře připraveni, pracujeme na podrobném programu a dáme si záležet, aby za nás kandidovali slušní a poctiví lidé, kteří neudělají ostudu a odvedou dobrou práci pro naši zemi.

Chci, aby naši zemi spravovali lidi, kteří v životě něco dokázali a nejdou do politiky kvůli penězům. Pro takové lidi je to samozřejmě oběť. Musí obětovat svoje dosavadní životy, svoje pohodlí, jako jsem to musel udělat já a my všichni.

Jestli se nám to povede, bude nakonec v rukou voličů. Cítím, že říjnové volby do Sněmovny budou zásadním rozcestím.

Ta volební rovnice pro podzimní volby je velmi jednoduchá. Buď voliči budou chtít pokračování hnutí ANO ve vládě, anebo si zvolí návrat k vládnutí tradičních politických stran.

Nemáme ale zdaleka vyhráno! Nepřeceňujme průzkumy! Do voleb je ještě daleko a leccos se může stát. Určitě přijdou další intenzivní pseudokampaně a pseudoaféry. Hlavně proti mojí osobě. Možná se objeví nějaká nová Kubiceho zpráva II.

Existuje taky reálná možnost, že dopadneme jako po krajských volbách v Královéhradeckém kraji, kde do dvou hodin od vyhlášení výsledků vznikla široká koalice všichni proti nám.

To samé hrozí i po sněmovních volbách.Tím by se ovšem Česká republika znovu vrátila do starého korupčního systému kmotrů a lobbistů.

A právě proto teď všichni musíme zabrat a přesvědčivě vyhrát ve sněmovních volbách.

V nadcházejících měsících musíme lidi přesvědčit, aby šli k volbám a dali nám tolik hlasů, abychom vyhráli takovým způsobem, abychom měli zásadní vliv v příští vládě.

Pokud se nám podaří uspět a dostaneme šanci sestavit vládní tým, který potáhne za jeden provaz, bude mít tah na branku, bude spolu normálně mluvit a bude řešit problémy za stolem a ne přes média, bude to velká věc pro naši zemi. A budou z toho mít prospěch všichni, kdo v téhle zemi žijí.

Pevně věřím, že se to našemu hnutí povede.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.