Mimořádně významná a zajímavá řeč. Takové hodnocení si vysloužil projev generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga v kongresu USA u příležitosti 70. výročí vzniku této obranné aliance, do níž právě před dvaceti lety vstoupila i Česká republika. 

Tento Stoltenbergův projev provázel opakovaný potlesk amerických kongresmenů, a to často ve stoje. Norský politik, který vede NATO již od roku 2014, spojil svojí vizí Aliance drtivou většinu zástupců obou amerických stran.

Deník FORUM 24 přináší pro své čtenáře tuto řeč v nezkrácené podobě v překladu Jiřího Pondělíčka:

Paní předsedkyně,

pane viceprezidente,

vážení členové Kongresu Spojených států,

dámy a pánové,

je mi velikou ctí a jsem velice vděčný, že k vám mohu dnes promluvit a zastupovat zde 29 členů aliance NATO. Zítra tomu bude 70 let, kdy byla v tomto skvělém městě podepsána zakládající smlouva NATO. V ten den prezident Truman řekl: „Doufáme v to, že tímto vytvoříme štít proti agresi a proti strachu z agrese, pevnost, která nám dovolí věnovat našemu skutečnému úkolu, kterým je vláda a společnost, úkolu poskytnout plnější a spokojenější životy všem našim občanům.“

Naše aliance byla vytvořena lidmi, kteří prožili dvě ničivé světové války. Velice dobře znali hrůzy a utrpení války, jakož i lidské a materiální ztráty, jež přináší. Byli odhodláni nedopustit, aby se to ještě kdy opakovalo.

A také byli odhodláni postavit se rozpínání Sovětského svazu, který přebíral vládu nad svými sousedy, bořil demokratické státy a utlačoval jejich obyvatele. A tak založili NATO. S jasným cílem: zachovat mír a chránit svobodu pomocí ocelově pevného závazku všech členů aliance bránit jeden druhého. Učinili slavnostní slib; jeden za všechny a všichni za jednoho.

Tento závazek se nám vyplatil. Zachovali jsme mír a udrželi svobodu. Ano, členové aliance se zapojili do konfliktů v jiných částech světa a někteří trpěli teroristickými útoky, ale žádný ze členů NATO nebyl napaden jinou zemí. Studená válka skončila bez jediného výstřelu v Evropě a zažíváme bezpříkladné období míru. Aliance NATO je tak nejenom tou nejdéle fungující aliancí v dějinách, ale také tou nejúspěšnější.

Od založení naší aliance v roce 1949 byli Kongres, každý americký prezident, vaši muži i ženy v uniformách a i lid Spojených států rozhodnými zastánci NATO. Amerika byla vždy páteří naší aliance. Byla klíčová pro evropskou bezpečnost a také pro naši svobodu. Nevytvořili bychom mírovou a prosperující Evropu, jako známe dnes, nebýt obětí a závazku Spojených států. Za vaši neutuchající podporu vám všem dnes děkuji.

NATO bylo tedy vždy pro Evropu výhodné. A NATO bylo výhodné i pro Spojené státy. Síla národa se neměří jen velikostí jeho ekonomiky či počtem vojáků, ale také počtem přátel. A díky NATO mají Spojené státy více přátel a spojenců než jakákoliv jiná velmoc. Díky tomu jsou Spojené státy silnější, bezpečnější a jistější.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente, je dobré mít přátele.

Včera, když jsem letěl přes Atlantik, jsem se podíval z okénka na oceán pod sebou. Tento velký oceán se rozprostírá mezi našimi dvěma kontinenty. Atlantik nás ale nerozděluje. Spojuje nás. Váže nás k sobě. A pro Nory, jako jsem například já, je Atlantský oceán součástí naší identity. Vždyť to byl Nor, Leif Eriksen, kdo jako první z Evropanů stanul na pobřeží Ameriky před téměř tisícovkou let. Což je skutečnost, která by byla známá více lidem, kdyby byl býval tak rychle zase nezmizel. A nerozhodl se, že o tom nikomu neřekne.

Pro dobrodruhy jako Leif Eriksen nebyl Atlantský oceán nikdy překážkou. Byl to spíše velký modrý most k novým zemím a novým možnostem. Pro miliony Evropanů to byl most ke svobodě, bezpečnému útočišti a naději. Mezi ně patřili i moji prarodiče. Moje matka se narodila v Pattersonu v New Jersey a já jsem část svého dětství prožil v San Francisku. To mi dalo hluboký pocit sounáležitosti s touto úžasnou zemí. Sounáležitosti, kterou v životě pociťuji čím dál tím silněji.

[ctete postid=“242809″ title=“Američané v Kongresu nadšeně vítali odhodlání NATO bránit své členy. Tedy i nás“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/04/stolt-2-385×230.png“ excerpt=“Atmosféra kolem projevu generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga v americkém “ permalink=“https://forum24.cz/americane-v-kongresu-nadsene-vitali-odhodlani-nato-branit-sve-cleny-tedy-i-nas/“]242809[/ctete]

Dobře si pamatuji na studenou válku, kdy jsem byl mladým odvedencem v norské armádě. Naše síly byly cvičeny a vybaveny k tomu, aby bránily hranici. A Norsko v době studené války mělo se Sovětským svazem společnou hranici.  Věděli jsme, že proti síle Sovětského svazu mnoho sami nezmůžeme. Také jsme ale věděli, že nejsme sami. Věděli jsme, že kdyby bylo třeba, naši spojenci v NATO v čele se Spojenými státy brzy stanou po našem boku. Požívali jsme výhod bezpečnosti, kterou nám mohla poskytnout jen naše transatlantická aliance. A tak jsem se díky NATO jako mladý muž v době studené války cítil bezpečně. A to vypovídá o síle naší aliance hodně.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente, členové Kongresu,

u vstupu do ústředí NATO v Belgii jsou dva monumenty. Jedním je kus Berlínské zdi, která byla postavena, aby lidé nemohli ven a myšlenky dovnitř. Neuspěla. Neuspěla, protože myšlenky a hodnoty těch, kteří ji postavili, byly méně přesvědčivé a měly menší sílu než ty naše, protože my jsme jako NATO byli rozhodní. Stáli jsme jeden při druhém a nikdy neustoupili.

Tím druhým monumentem je pokroucený ocelový nosník ze severní věže budovy Světového obchodního centra. Památník obyčejných lidí, kteří prožívali své každodenní životy jednoho obyčejného dne, kdy došlo k nemyslitelnému. Památníku dvou tisíc devíti set sedmdesáti sedmi lidí, kteří přišli o život jedenáctého září. Připomínka toho, jak se spojenci v NATO postavili po bok Spojených států, když to bylo třeba.

Jeden monument je symbolem svobody. Ten druhý je symbolem solidarity. Oba jsou pak symbolem NATO, toho, kdo jsme a o co usilujeme. Pro co tolik našich odvážných mužů a žen bojovalo a někdy umíralo. Ale ne zbytečně a nikdy osamoceně. Muži a ženy našich ozbrojených sil sloužili v průběhu těch desítek let často spolu. To se týká i mnohých z vás, kdo jsou dnes v této místnosti, členů Kongresu a také mé delegace. Vzdávám čest vám a všem, kteří slouží při obraně svobody.

Není žádný vyšší cíl než svoboda a v těchto dvou monumentech se zračí překážky, které jsme jako aliance překonali. Odstrašili jsme Sovětský svaz v době studené války. Zastavili jsme války a zvěrstva na Balkáně. Bojovali jsme se terorismem od Afghánistánu po Blízký a Střední východ. Přivítali jsme mezi sebou nově svobodné národy střední a východní Evropy, čímž jsme pomohli rozšířit prostor demokracie, míru a prosperity.

A dveře v NATO jsou otevřené i nadále. Letos podepsala vstupní protokol Republika Severní Makedonie. A s vaší podporou se Severní Makedonie brzy stane třicátým členem naší aliance. To, co začalo v roce 1949 dvanácti státy, se tak ukázalo být mocnou mírovou silou, aliancí, do které usilují vstoupit ostatní, což ukazuje, že je NATO historicky úspěch. Jak ale víte, minulé úspěchy nejsou zárukou budoucích úspěchů.

Musíme k sobě být upřímní. Na obou stranách Atlantiku se ozývají otázky na sílu našeho partnerství. A ano, neshodneme se na všem. Jsme aliancí mnoha rozdílných národů, s rozdílnou polohou, dějinami a politickými stranami. Republikáni a demokraté, konzervativci a labouristé, nezávislí a zelení a mnoho dalších. Taková je demokracie. Otevřená diskuze a rozdílné názory nejsou známkou slabosti. Jsou známkou síly. A tak by nás nemělo překvapit, když se naše země na něčem neshodnou.

Dnes se neshodneme v otázkách, jako je obchod, energetika, změna klimatu a jaderná dohoda s Iránem. Jsou to závažné problémy a závažné neshody. Měli bychom si ale vzpomenout, že neshody mezi námi byly i v minulosti: Suezská krize z roku 1956, francouzské stažení z vojenských struktur NATO v roce 1966 a válka v Iráku v roce 2003, kterou někteří členové podporovali stejně silně, jako ji jiní členové odmítali.

Síla NATO tkví v tom, že navzdory našim neshodám jsme se vždy byli schopni shodnout na našem hlavním úkolu, bránit jeden druhého, chránit jeden druhého a našim lidem tak přinést bezpečí. Překonali jsme neshody v minulosti a musíme překonat své neshody i nyní, protože svou alianci budeme potřebovat v budoucnu ještě daleko víc.

Čelíme bezprecedentním problémům. Problémům, kterým se nemůže sám postavit žádný národ na světě. Globální rovnováha sil se posunuje. Boj proti terorismu je bojem na generace. Teprve jsme zlehka nahlédli, jak vypadají hrozby v kyberprostoru. Umělá inteligence, kvantové počítače a velká data mohou vést k daleko podstatnější proměně povahy konfliktů než průmyslová revoluce.

A také se budeme muset i nadále potýkat s daleko sebevědomějším Ruskem. V roce 2014 Rusko nelegálně anektovalo Krym. Bylo to poprvé od druhé světové války, kdy jedna země násilím zabrala území jiné. V ruském chování lze vystopovat vzorec. Jde o masivní posilování vojenské přítomnosti od Arktidy po Středozemí a od Černého moře k Baltu, použití vojenského nervového plynu ve Spojeném království, podporu Asadova vražedného režimu v Sýrii, neustálé kyberútoky na členy a partnery NATO mířící na vše od parlamentů po energetické sítě, sofistikované dezinformační kampaně a pokusy narušit základní demokratické procesy.

NATO odpovědělo největším posílením své kolektivní obrany v posledních desetiletí. Vůbec poprvé jsou na východní hranici naší aliance rozmístěny jednotky připravené k boji. Zvýšili jsme připravenost našich sil. Ztrojnásobili jsme velikost Sil rychlé reakce (NRF). Zmodernizovali struktury velení. Posílili jsme svou kyberochranu. A také jsme zintenzivnili podporu pro své blízké partnery, Gruzii a Ukrajinu, suverénní státy s právem zvolit si suverénně svou cestu.

Tohle všechno děláme nikoliv proto, abychom vyprovokovali konflikt, ale abychom mu zabránili a zachovali mír. Ne abychom bojovali, ale odstrašili. Ne abychom útočili, ale bránili. Odstrašení a obrana nijak nevylučují dialog. Nechceme Rusko izolovat. Usilujeme o lepší vztahy s Ruskem, ale i kdyby ke zlepšení nemělo dojít, musíme komplikované vztahy nějak zvládat. A tak spolu musíme mluvit. A také spolu mluvíme, abychom snížili rizika, vyhnuli se incidentům, nehodám a nepředloženostem.

Také potřebujeme dialog, abychom dosáhli omezení zbrojení. Má generace prožila formativní léta ve stínu tisícovek raket s jadernými hlavicemi, které v Evropě v 80. letech byly. Raket, které jsou schopné v okamžiku zničit naše města a zabít miliony lidí. Díky vizi a vedení prezidenta Reagana a premiéra Gorbačeva riziko těchto zbraní ukončila Smlouva o zákazu raket krátkého a středního doletu (INF).

Dnes jsou ale zpět. Rusko v Evropě rozmístilo nové rakety. Jsou mobilní, špatně zjistitelné, schopné nést atomové zbraně. Dobu varování snižují na deset minut a snižují tak práh pro použití jaderných zbraní v ozbrojeném střetu. Pozice NATO je jednotná a jasná. Rusko porušuje ustanovení smlouvy INF. V Evropě nejsou žádné nové americké rakety, ale jsou zde nové ruské rakety. I nadále volám Rusko k tomu, aby začalo opět plnit ustanovení smlouvy INF. Zatím ale Rusko nepodniklo žádné kroky tímto směrem a čas pomalu dochází.

Nechceme nové závody ve zbrojení. Nechceme novou studenou válku. Nesmíme být ale naivní. Dohoda, kterou dodržuje jen jedna strana, nám bezpečnost nezajistí. A tak se musíme připravit na svět po smlouvě INF. Naše odpověď bude uměřená a koordinovaná. Nebudeme dělat to, co dělá Rusko. NATO nemá vůbec v úmyslu v Evropě rozmísťovat ze země odpalované jaderné rakety. NATO ale také vždy provede všechny nezbytné kroky k vytvoření věrohodného a efektivního odstrašení.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente,

boj proti terorismu také vyžaduje naše společné úsilí. Útoky z jedenáctého září to ukázaly velice jasně. Reakce NATO na tyto útoky byla rychlá. Během čtyřiadvaceti hodin, poprvé a zatím naposledy ve svých dějinách, jsme aktivovali článek 5 Washingtonské smlouvy, ustanovení o kolektivní bezpečnosti, které praví: „Útok na jednoho bude považován za útok proti všem.“

Jedenácté září tak nebylo útokem jen proti Spojeným státům, ale proti všem spojencům v NATO. Během několika dní hlídala nebe nad Amerikou letadla NATO. A v důsledku jedenáctého září pak vojáci NATO vyrazili bok po boku bojovat do Afghánistánu, aby se tato země už nikdy nemohla stát bezpečným útočištěm teroristů, kteří by nás mohli napadnout zde, u nás doma.

Během těch let sloužily v Afghánistánu stovky tisíc vojáků z Evropy a Kanady. Více než tisíc z nich přinesl oběť nejvyšší a mnozí další byli vážně zranění. Vzdáváme hold jejich službě a jejich obětem. NATO je v Afghánistánu dodnes, aby bojovalo s terorismem a vycvičilo afghánské síly. Naším cílem není zůstat tam navěky. Neměli bychom tam být déle, než je nezbytné. Šli jsme do toho spolu. O budoucnosti svého zapojení se rozhodneme také spolu. A až pak nadejde čas, spolu také odejdeme.

NATO plně podporuje mírový proces. Musí vydláždit cestu k usmíření různých frakcí v Afghánistánu. Mír může nastat jen, pokud v Afghánistánu nebudou působit mezinárodní teroristé, a aby byl udržitelný, musí být mír založen na tom, co jsme tam dokázali. NATO vytvořilo podmínky pro společenský i ekonomický pokrok. Přinesli jsme vzdělání a lidská práva ženám a dívkám. Jejich práva musí zůstat zachována.

NATO nebojuje s terorismem jen v Afghánistánu. Jsme také součásti Globální koalice k poražení IS. Tato koalice dosáhla pozoruhodného pokroku. IS kdysi ovládal území zhruba velikosti Virginie a svou zvrácenou ideologii vnutil milionům lidí. Lidem sekal hlavy, upaloval je zaživa a k ženám se choval jako k sexuálním otrokyním. Na jeho brutalitu bychom nikdy neměli zapomínat. A díky americkému vedení a našemu kolektivnímu úsilí se nám podařilo tyto brutality zastavit a osvobodit miliony lidí.

Naše práce ale ještě nekončí. Proto NATO zintenzivňuje výcvik iráckých bezpečnostních sil, aby mohly lépe bránit svou zemi a zajistit, že se IS nikdy nevrátí. Proto také NATO podporuje své partnery na Blízkém a Středním východě a v severní Africe, pomáhá jim s vytvářením tajných služeb, ochranou hranic, kyberbezpečností a budováním zvláštních jednotek. Výcvik místních sil a budování jejich schopností je jednou z nejlepších zbraní, kterou v boji s terorismem máme.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente, někteří z vás, co tu dnes jste, jste byli terorismem osobně zasaženi. Možná jste ztratili přátele či své blízké. Víte, jaká je skutečná tvář terorismu. Já to vím také.

Byl jsem premiérem Norska 22. července 2011 a tento den bude navždy hluboce a tragicky zapsán v dějinách mé země. Toho dne odpálil terorista před mou kanceláří bombu, která osm lidí zabila a mnoho dalších zranila. Pak se vydal na ostrov Utøya, kde byl letní tábor pro mládež. Zabil tam dalších 69 lidí. Většina z nich byli náctiletí, kteří měli celý svůj život před sebou. Byl to nejtemnější den, co Norsko prožilo od dob druhé světové války. Byl to nejtemnější den mého života.

Terorismus na sebe bere mnohé tváře. Někteří pachatelé zneužívají náboženství. Jiní zneužívají politickou ideologii. Tvrdí, že se od sebe liší, že bojují za jiné věci, ale jsou všichni stejní. Věří v nenávist, násilí a zabíjení nevinných mužů, žen a dětí. Nejsou nic jiného než zbabělci. Teroristé útočí na naši svobodu, naše hodnoty a náš způsob života. Naší odpovědí musí být větší otevřenost a více demokracie. Naše hodnoty zvítězí. Svoboda zvítězí nad útlakem, tolerance nad nesnášenlivostí a láska vždy zvítězí na nenávistí. Vidím to v květinách, které lidé položili před mešity v Christchurch na Novém Zélandě. Vidím to v životech, které vedou mladí, kteří přežili útoky v Norsku. A vidím to v New Yorku a Washingtonu, dvou nezdolných městech. Městech, která se nenechala zastrašit, nenechala se porazit, ale která z hrůzy toho zářijového rána povstala silnější než kdy před tím.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente,

NATO je silná aliance. Aby ale zůstalo silnou aliancí, musí být také spolkem spravedlivým. V ideálním světě bychom na obranu nemuseli vydávat žádné peníze. My ale nežijeme v ideálním světě. Svoboda má nepřátele a ti musí být odstrašeni. A pokud odstrašení selže, musíme umět bojovat. Hitlera nemohly zastavit nenásilné protesty. Stalina nešlo odstrašit slovy. IS by nikdy nemohl být poražen dialogem.

Budoucí nepřátelé svobody mohou opět sáhnout k násilí. Naše touha po světě žijícím v míru prostě nestačí. Musíme konat a investovat, abychom takový vytvořili. Spojenci v NATO musí na obranu vydávat víc. To je již dlouho jasné poselství prezidenta Trumpa a toto poselství má i reálné dopady. Po letech škrtání v obranných rozpočtech s těmito škrty všichni spojenci přestali. A všichni také výdaje na obranu navýšili. Dříve se miliardy škrtaly. Teď se miliardy přidávají.

Jen v posledních dvou letech vydali evropští spojenci a Kanada na obranu navíc 41 miliard dolarů. Do konce příštího roku vzroste toto číslo na sto miliard. Díky tomu je NATO silnější. Tyto peníze nám umožňují investovat do nových schopností, které naše ozbrojené síly potřebují, a to včetně pokročilých stíhacích letounů, bojových vrtulníků, protiraketové obrany a průzkumných dronů. Je to výhodné pro Evropu a je to výhodné i pro Ameriku.

Američtí spojenci v NATO poskytují nezbytné schopnosti, a to včetně desítek tisíc pracovníků rozvědky a odborníků na kyberbezpečnost, čímž v podstatě slouží jako oči a uši Spojených států tam, kde je potřebují, od Severního ledového oceánu, kde sledují ponorky, po kybersítě IS. A Evropa poskytuje Spojeným státům platformu pro uplatňování jejich síly po celém světě.

Vloni jsem byl ve Fort Worth v Texasu. Viděl jsem tam, jak firmy z mnoha zemí NATO spolupracují na vývoji bojového letounu příští generace. NATO mělo vždycky náskok v technologiích. Abychom si jej uchovali, musíme inovovat a zúročit vynalézavost našich firem a našich nejlepších lidí na obou stranách Atlantiku. To nám zaručí i v budoucnu pokročilé technologie a vytvoří pracovní místa ve Spojených státech, Kanadě a v Evropě.

Naše transatlantické pouto tak není jen otázka bezpečnosti. Jde i o naši prosperitu. Není náhodou, že článek 2 Washingtonské smlouvy podporuje ekonomickou spolupráci mezi našimi národy. Evropa a Ameriky jsou nejdéle fungující a zdaleka největší obchodní partneři, což vytváří miliony pracovních míst na obou březích Atlantiky, obchodní výměnu dosahující hodnoty tří miliard dolarů denně a tím do našich ekonomik pumpuje biliony dolarů. Jsme bohatší, zdravější, lépe vzdělaní a šťastnější díky poutu mezi našimi dvěma světadíly.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente,

tím nejlepším důkazem sdílení nákladů je to, že stojíme bok po boku, bojujeme bok po boku a občas umíráme bok po boku. Navštívil jsem Arlingtonský národní hřbitov, abych zde uctil všechny ty americké vojáky, kteří obětovali své životy, mnozí při obraně Evropy. Dvě světové války a studená válka jasně ukázaly, jak je Amerika pro bezpečnost Evropy důležitá a stejně tak, že mír a stabilita v Evropě jsou důležité pro Spojené státy.

Naše aliance nevydržela 70 let jen z nějaké nostalgie či sentimentu. NATO funguje, protože je to v národním zájmu jednoho každého z našich národů. Společně zastupujeme téměř miliardu lidí. Představujeme polovinu světové ekonomické síly a polovinu světové vojenské síly. Když stojíme při sobě, jsme silnější než jakýkoliv potenciální vyzyvatel, ekonomicky, politicky a vojensky.

Potřebujeme tuhle kolektivní sílu, protože budeme čelit novým hrozbám a už jsme se mnohokrát přesvědčili, jak těžké je předvídat budoucnost. Nedokázali jsme předpovědět pád Berlínské zdi, útoky z 11. září či vzestup IS nebo nelegální připojením Krymu Ruskem. Jelikož neumíme předvídat budoucnost, musíme být připraveni na nepředvídané. Potřebujeme strategii, jak čelit nejistotě. Máme takovou. Tou strategií je NATO.

Silné a pružné NATO snižuje rizika a umožňuje nám vyrovnat se s překvapivými událostmi, když nastanou. A ony nastanou. NATO je neúspěšnějším spojeneckým svazkem dějin, protože jsme se vždycky dokázali proměnit s tím, jak se měnil svět okolo nás, a protože jsme navzdory svým neshodám jednotní v našem závazku jeden k druhému.

NATO je aliancí suverénních národů spojených demokracií, svobodou a vládou práva, právem člověka žít svůj život a hledat své štěstí bez útlaku. Hodnoty, které tvoří duši Spojených států, jsou i duší NATO. Jak řekl prezident Eisenhower, první vrchní velitel NATO: „Naším úkolem není jen ochrana území, ale ochrana způsobu života.“

Evropa a Severní Amerika nejsou rozdělené Atlantským oceánem. Jsou jím spojené. A stejně jako Atlantik, NATO spojuje naše světadíly, naše národy a naše lidi. Dělá to už sedmdesát let. A dnes musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom tuto jednotu uhájili pro příští generace, protože bez ohledu na to, co přijde, jsme silnější a bezpečnější, když stojíme při sobě.

Paní předsedkyně, pane viceprezidente, je dobré mít přátele.

Děkuji vám!