Bohuslav Sobotka tvrdí, že „vláda schválením zákona o prokazování původu majetku plní jeden ze svých klíčových závazků. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších kroků v boji proti daňovým únikům a daňovým podvodníkům za poslední roky.“ Jeho očekávání však vyvrací samotný ministr financí, který přiznává, že finanční dopad do státní pokladny nebude „zázračný“.
Na první pohled vypadá zákon bohulibě. Počítá s tím, že daňová správa vytipuje poplatníky, u kterých má pochybnosti o jejich příjmech. A u nichž po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním přesahuje sedm milionů korun. Jakmile finanční úřady zacílí na potenciální daňové hříšníky, vyzvou je k předložení důkazů, které mají pochybnosti vyvrátit. Pokud se to věrohodně nepodaří, mohou být finančně sankcionováni.
Jakým způsobem budou úředníci tyto „hříšníky“ vyhledávat? Nemá nakonec paradoxně pravdu poslanec za hnutí ANO Ivan Pilný, který tvrdí: „Nemám nic proti postihu lidí, kteří kradou. U nich se ale podle mě tento zákon mine účinkem. Naopak tím spustíme štvanici na lidi, kteří si svojí prací na větší majetek vydělali. Na udávání jsme tady přece specialisté.“
Udavači mají znovu zelenou
Pilný určitě ví, o čem mluví. Atmosféra udávání, fízlování a zastrašování je znovu v módě. Podobnými zákony se rozšiřuje prostor pro „velkého bratra“, kam patří i systém elektronické evidence tržeb z dílny chorvatské socialistické vlády. Vytváří se prostor pro úřední šikanu těch, kdo se stanou terčem závisti a vyřizování osobních účtů. Je prolamována presumpce neviny, kdy bude každý „sprostý podezřelý“ nucen dokazovat, že není darebák.
Bude tato pozornost probíhat podobným selektivním způsobem, jako když správa sociálního zabezpečení pošle druhý den kontrolu na podnikatelku, která se odvážila v médiích kritizovat Babišův návrh elektronické evidence tržeb? Nebo když přišla finanční kontrola do Svazu měst a obcí několik dní poté, co byl ministr financí kvůli elementární neznalosti problematiky rozpočtového určení daní na setkání se starosty vypískán?
Státní úředníci mají dobrou motivaci. Koalice jim schválila benefity, o kterých se normálním zaměstnancům nezdá, včetně až ročního odstupného a většího počtu dnů volna. Zatímco za pravicové vlády se benefity omezovaly, dnes jejich výčet pro státní úředníky výrazně narostl. Vlivem nového služebního zákona budou ve svých pozicích zabetonováni a teď dostanou do rukou nové instrumenty, kterými mohou prokázat svoji loajalitu.
Proto by bylo mnohem věrohodnější, kdyby ti, kdo podobné normy prosazují, šli osobním příkladem. Pokud vyžadují transparentní chování po druhých, sami přece musí předvést čistý stůl.
Mynářovy nemovitosti
Prezident Miloš Zeman ve Sněmovně horoval pro retroaktivitu zákona. V první řadě by měl vyzvat svého kancléře Vratislava Mynáře, aby veřejně objasnil původ nabytí jeho majetku, zejména řady nemovitostí. Mynář byl do své funkce jmenován 14. března 2013. Od té doby uplynulo dva a čtvrt roku a dosud nemá bezpečnostní prověrku. Proč tak nebývale dlouhá doba na doložení podkladů, které Národní bezpečnostní úřad vyžaduje? Je poněkud zvláštní, že prezidenta původ Mynářova majetku nezajímá. Pokud mu jde skutečně o věc, měl by nejdříve zamést před hradním prahem.
Sobotkův byt
Totéž platí o vládě, počínaje premiérem. Donedávna nebylo možné, aby se člen vlády vyvlékl z nejasného financování svého bytu za sedm milionů korun příběhem, že na jeho nákup použil poslanecké náhrady. Stanislav Gross vymyslel horší příběh a musel odstoupit. Dodnes se jen spekuluje o tom, kdo byl tajemný strýček Vik. Bohuslav Sobotka v době, kdy se provalilo, že na svůj luxusní byt údajně ušetřil i z náhrad, tvrdil, že zákon neporušil. Například ve Velké Británii však platí jiná politická kultura.
V polovině roku 2009 otřásl ostrovním státem skandál se zneužívanými poslaneckými náhradami. Nebyl sice porušován zákon, ale tlak veřejného mínění si vynutil zemětřesení nejen v řadách tehdejší labouristické vlády. Rezignovat museli mimo jiné tři ministři. Například náměstek ministra zdravotnictví Phil Hope si nechal proplatit 37 tisíc liber za rekonstrukci a zařízení podle něj „skromného“ bytu v jižním Londýně. Ministři odstupovali i za to, že si nechali proplatit služby daňového poradce, fotoaparáty nebo kamery. Sobotka by měl aspoň doložit, z jakých poslaneckých náhrad byt financoval, když už jejich zneužívání pro jiné účely považuje za normální.
Mládkův byt
Do podobné kategorie patří aktuální informace serveru Hlidacipes.org, že ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek podle zjištění Centra nezávislé investigace v roce 2006 koupil byt 5+kk v Praze v ceně 7,9 milionů korun od neprůhledné firmy ovládané anonymně z britských Panenských ostrovů. Měla prý blízko k jiné offshorové společnosti, prostřednictvím níž ve své době obchodovali například libyjský diktátor Muammar Kaddáfí či zimbabwský prezident Robert Mugabe. Opravdu těžko říci, kolik běžných českých občanů nakupuje byty v podobné společnosti, a vysvětlení by jistě bylo na místě.
Babišův Agrofert
Prokázat původ svého kapitálu by měl ministr financí Andrej Babiš. Týdeník Respekt ještě v době, kdy se nebál psát o jeho minulosti („Nejbohatší Čech má tajemství, 13. 5. 2002), uvedl: „V industriální zóně na kraji švýcarského městečka Baar sídlí firma Ost Finanz und Investition (O.F.I.). V budově nemá vlastní kancelář, neúřadují tam majitelé ani zaměstnanci společnosti. Tato neviditelná společnost přitom až do října 2001 vlastnila většinový podíl v tuzemském chemickém impériu Agrofert. O.F.I. má sídlo spolu s dvacítkou dalších firem v malé kanceláři společnosti Contrevi. Budova vůbec neodpovídá parametrům, které laik klade na kanceláře společnosti, jež léta vlastnila v Česku firmy s ročním obratem skoro třiceti miliard korun.“ Jak dále psal Respekt: „Dodnes není objasněný původ Babišova kapitálu ani pozadí firmy O.F.I., která sedm let ovládala celý holding Agrofert.“
Pokud vláda nepůjde příkladem a ministři věrohodně neprokážou původ svého majetku, vyzní jejich zákon jen jako populistická a farizejská snaha zalíbit se veřejnému mínění.
