Mučení, znásilňování, vraždění, vypalování vesnic. Armáda a policie se dopouštějí etnických čistek a zločinů proti lidskosti, uvádí šokující zpráva Spojených národů o násilné kampani proti muslimské etnické menšině Rohingyů v Barmě. Kdo jsou tito lidé a proč vláda, do které patři i nositelka Nobelovy ceny Su Ťij, nic nedělá?
„Vyhlídnou si hezké ženy a požádají je o vodu. Potom si je vezmou do chatrče, kde je znásilní,“ popsala jedna z uprchlic postupy armádních jednotek během „čištění“ problematických oblastí na hranici s Bangladéšem, které obývá etnikum Rohingyů.
Útoky nově nabraly na intenzitě od října 2016 po armádním zátahu na ozbrojené radikály, kteří se v oblasti údajně pohybují. Spojené národy nedávno vyslechly stovky uprchlíků z pohraničí a rozsah napáchaných zvěrstev je šokoval. Barmské bezpečnostní složky v rámci „zabezpečení oblasti“ mučí, či dokonce zabíjejí muže, ženy i děti, a to často velmi brutálním způsobem. Chlapce nad deset let často údajně rovnou zabíjejí.
Vláda čelí rostoucí kritice muslimského obyvatelstva (nejen) své země, že je jí osud etnika lhostejný. Pod drobnohledem se ocitá i dlouholetá bojovnice za svobodu a držitelka Nobelovy ceny za mír Su Ťij, kterou kritici pranýřují za nečinnost.
Rohingyové obývají severní část Arakanského státu v Barmě, žije jich tam přes 700 tisíc. Žijí také v
Bangladéši, Malajsii či Saúdské Arábii. Právě v Barmě přitom čelí dlouhodobé perzekuci. Vláda je nebere jako legitimní obyvatele, ale jako bengálské imigranty, ačkoli jejich barmské kořeny již sahají několik generací nazpátek. Odmítá jim poskytnout občanství, tito lidé dokonce nemají ani identitu, natož nějakou autonomii, upozorňuje organizace Human Rights Watch.
Na konci loňského roku se objevily zprávy o tom, že násilí vůči etniku se stupňuje. Spojené národy hovoří o etnické čistce. Barma se tomu pochopitelně brání a veškerá obvinění považuje za nepodložená, své kroky hájí tím, že v oblasti působí nebezpeční ozbrojenci, kteří útočí na vojáky či pohraniční stráž. Šokujících svědectví o týrání civilistů během těchto „bezpečnostních operací“ ale přibývá. Podle lidsko-právních organizací bylo zabito nejméně sto lidí, ale podle jiných zdrojů může být obětí dokonce přes tisíc. Oblast je uzavřená a těžko přístupná.
Další desetitisíce Rohingyů proto začaly utíkat do sousedního Bangladéše, kde často žijí v zoufalých podmínkách primitivních uprchlických táborů. Samotný útěk je velmi nebezpečný. „Naši vesnici vypálili a trvalo nám čtyři dny, než jsme se dostali na hranici. Putovali jsme v noci, šli jsme džunglí,“ popsala jedna z uprchlic. Na začátku cesty jich bylo šest, ale do svého cíle došli jen tři. Žena po cestě přišla o svého muže i dva syny.
Bangladéš posílil svá opatření na hranici kvůli zvýšenému počtu utečenců z Barmy. S uprchlíky často jedná drsně a mnohdy je posílá zpátky přes hranice. To pro mnoho lidí znamená jistou smrt, neboť v nehostinných podmínkách hustých lesů nedokážou ženy s dětmi samy přežít. Nemají se přitom kam vrátit, protože armáda často vesnice během zásahů zničí, jak ukazují i satelitní snímky. „OSN, prosím, udělejte něco. Svět nemůže jen tak sedět a dívat se na to, jak probíhá genocida,“ vyzval už minulý rok malajský premiér Najib Razak.
Su ťij neposlouchá?
Stále ostřejší kritika spadá na hlavu Aun Schan Su Ťij, která byla do roku 2010 nucená žít v domácím vězení a od března 2016 je barmskou ministryní zahraničí. Žena, která v roce 1991 obdržela Nobelovu cenu za mír, problematice pronásledování Rohingyů nevěnuje přílišné úsilí. Sama je přitom dlouholetým symbolem boje za svobodu a odporu proti brutální vojenské juntě.
„Ráda bych upozornila, že to není jediný problém, který musíme řešit, ale mezinárodní komunita se na něj soustředí,“ řekla v listopadu v rozhovoru pro CNN a dodala, že neví, proč je její země tak netolerantní vůči muslimům z etnika Rohingya, když „buddhismus je tou nejtolerantnější ideologií, jako si lze vůbec představit“. Uvedla také, že záležitostí se zabývá vládní komise v čele s bývalým generálním tajemníkem OSN Kofim Annanem.
Ačkoli je Su Ťij v této otázce zdrženlivá, otázka je, zda vůbec může něco udělat. Vojenská junta ovládá podle staré ústavy čtvrtinu parlamentu a v zemi má velkou moc. Podle jiných hlasů je Su Ťij spíše symbolickou postavou, která nemá reálný vliv. Rozhodně ne takový, aby mohla zabránit perzekuci muslimů v pohraničí.
Vládní mluvčí nedávno uvedl, že „vláda zakročí všude tam, kde se objeví důkazy o jakýchkoli přečinech.“ Podle aktivistů jsou to ale planá vyjádření. Zásahy v problematické oblasti mají navíc v Barmě širokou podporu veřejnosti. „Muslimové jsou v Barmě vnímáni i ostatními etniky jako ohrožení národní bezpečnosti a identity,“ popsal David Ware z Deakinovy Univerzity v australské Victorii. Už před volbami v roce 2015 šířili silný protimuslimský sentiment ultranacionaliští mnichové. Mezi muslimy a místními obyvateli panují dlouholeté spory.
Ware také poukazuje, že armáda v oblasti nejspíš nepovolí působení žádných dalších elementů a při svých operacích se bude i nadále dopouštět zločinů za tichého souhlasu obyvatel, mlčení vládní většiny i nečinnosti mezinárodní komunity.
