Učitelka Petra Štěpánová z Brna vystoupila v pořadu České televize „Máte slovo“ a stala se kvůli tomu terčem nadávek, slovník útoků i výhrůžek fyzickou likvidací. Kdo je komunistický poslanec Ondráček, kterému vadí zmínka o tom, že Evropu osvobodili také Američané? Před listopadem 1989 byl mlátičkou pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti. O co mu jde nyní?

Díl pořadu „Máte slovo“ vysílaný Českou televizí 25. února připadl na den výročí komunistického puče v roce 1948. Svým obsahem se stal patrně nechtěnou osou mezi událostmi spojenými s bojem za svobodu v roce 1989 a eskalujícím názorovým napětím v současné společnosti: Emotivní průběh odvysílaného dílu vyústil v pronásledování diskutující učitelky, která vyzdvihla podíl Spojených států na osvobození Evropy a odsoudila komunismus.

Česká televize místo osvěty pořad vyhrotila

Následná štvanice v podobě výhrůžných telefonátů a e-mailů, včetně petice proruské aktivistky Jeleny Vičanové, na niž reagovali zastánci svobodného projevu protipeticí vyjadřující podporu učitelce Štěpánové, ale odsouvá fakt, že spor vyhrotila už tematicky moderátorka pořadu Michaela Jílková, která díl nazvala Kam směřuje česká politika – k USA, nebo k Rusku? Vzhledem k tomu, že samo pojetí politiky vylučuje nebo by mělo vylučovat orientaci na jedinou mocnost a každý stát je nucen vytvářet mezinárodní vztahy po své vlastní ose, a to i vůči dalším, zejména sousedním státům, je takto položený dotaz divákovi sám o sobě demagogický.

[ctete]49020[/ctete]

Zavádějící je ale i v případě, že autorka a moderátorka pořadu chtěla ústy diváků dokázat, že se česká politika ubírá směrem podpory amerického, či ruského vlivu, který je v současném pojetí ostřejším synonymem pro vliv západní či východní. Není tak zřejmé, proč Česká televize, která má i ze zákona přispívat „k právnímu vědomí České republiky“ (§2 odst. 2 c) zákona 483/1991 Sb.), mate diváky dotazem na skutečnost, která je od převratu v roce 1989 zcela zřejmá. A to nejen jako součást chování větší části politické reprezentace, ale především je součástí zákonů v čele s ústavou a ratifikovaných mezinárodních smluv, které vytvářejí právní systém a pořádek země.

Je naprosto legitimní a také žádoucí přiznat, že se naše země již preambulí ústavy zavázala být součástí rodiny „evropských a světových demokracií“ a mezinárodními závazky, včetně smlouvy s NATO, se stala spojencem zemí západního společenství. Zvolený prezident, poslanci a senátoři skládající slib, a jsou tedy zavázání dodržovat ústavu a jejich politika se logicky odvíjí západním směrem. Tedy pokud jakožto ústavní činitelé zákony nejvyšší právní síly a s nimi související mezinárodní smlouvy dodržují.

Veřejnoprávní médium by mělo divákům tyto skutečnosti osvětlovat a mapování názorů a postojů pozvaných hostů spíše směřovat ke zjištění, nakolik jsou s nimi pozvaní hosté ztotožněni a zda či do jaké míry by chtěli demokracii v naší zemi měnit. Tématicky položený dotaz, možnost, zda česká politika nesměřuje více ruským směrem, je dotaz spíše na zpravodajské služby, nikoli na hosta či diváka, který toto ani nemůže dostatečně posoudit a při svých vystoupeních deklaruje pouze svoje tužby po žádoucí orientaci země.

Učitelku obvinil z neznalosti historie, ale sám mění fakta

Učitelka Petra Štěpánová z Brna tak učinila slovy, že si její malí žáci už nepřejí v naší zemi komunismus a tážou se, kdy skončí, a ocenila oběť Američanů při osvobození Evropy. Její slova byla překroucena kremelskou propagandou, která je interpretuje jako zostouzení sovětských vojáků, o nichž se Štěpánová vůbec nezmínila, a jako její údajnou neznalost režimu, v němž žijeme. Autorka petice Jelena Vičanová a signatáři petice (a rovněž pisatelé sprostých nadávek a výhrůžek, soudě podle komentářů připojených u tohoto dokumentu) ale záměrně opomíjejí fakt, že pokud nebyla v České republice komunistická strana postavena mimo zákon, tak tu prostě komunismus prokazatelně přítomen je.

Živě to dokázal už v průběhu přímého vysílání host pořadu, komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, který se od pultíku na divačku Štěpánovou namísto odpovědi na otázku osopil křikem, že by neměla učit, protože prý nemluví pravdu. On sám je ale dlouholetým mistrem jak ve zkresleném podání zásahů proti demonstrantům v roce 1989, tak v účelovém upravování vlastního životopisu, kdy na obvinění a dotaz z publika, že byl jako příslušník pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti „komunistickou mlátičkou“, odvětil, že se zásahů na Národní třídě 17. 11. 1989 neúčastnil. Opomněl ale uvést, že se jako bijec pohotovostního pluku VB účastnil předcházejících a rovněž brutálních zásahů v roce 1989. V té době ostatně svoji aktivní účast na kamery socialistické televize hrdě potvrdil.

Podívejte se na videozáznam z tehdejších zpráv Československé televize:

Učinil tak v uniformě příslušníka Veřejné bezpečnosti. Mimo jiné barvitě popsal údajné chování, hesla a podle jeho tvrzení i zbraně jakýchsi „pankáčů“, kteří protestovali proti socialistickému zřízení (nikdy nebylo prokázáno, že by protestující v roce 1989 chodili vybaveni boxery, pletacími jehlicemi či řetězy, jak tvrdí Ondráček na kameru socialistické televize) a k jejichž zatčení se plurálem „zadrželi jsme“ v tehdejší televizi hlásil.

Česká demokracie se mu nelíbí, ale doněckým povstalcům tleská

Do hledáčku kamer se Zdeněk Ondráček (tehdy pedagog – zástupce ředitele Městského gymnázia a střední odborné školy v Úpici) dostal i jako kandidát za KSČM v Královohradeckém kraji před parlamentními volbami v roce 2013, kdy projevil přání napravit „věci, které byly rozbity“ po roce 1989 a litoval některých zpřetrhaných zahraničních vazeb. Zřejmě proto nyní neváhá navazovat vazby zcela nové. Letos v lednu navštívil i přes protesty ukrajinské vlády se svým stranickým kolegou a poslancem Stanislavem Mackovíkem coby ústavní činitel doněckou oblast kontrolovanou proruskými povstalci.

Ani tady Ondráček neodolal kouzlu kamer a spolu s Mackovíkem přijali pozvání k vystoupení v doněcké televizi, kde debatovali s Alexandrem Igorjevičem Kofmanem, který se prezentuje jako ministr zahraničí samozvané Doněcké republiky. Ten hned na začátku pořadu neopomenul zdůraznit, že Ondráček i Mackovík jsou poslanci České republiky, tudíž nikoli běžní hosté, ale oficiální představitelé našeho státu, kteří svojí návštěvou potvrzují legitimitu samozvané doněcké vlády.

[ctete]47465[/ctete]

Kofman neopomněl zmínit a citovat protestní nótu, kterou vydala ukrajinská vláda, ale spolu s tím se zasmál, že Ukrajina už neexistuje – tedy existuje pouze na papíře. Proti tomu volení zástupci našich občanů nikterak neprotestovali, naopak ubezpečili přítomné o svojí přízni, pokud bude otázka Ukrajiny projednávána v českém parlamentu, a souhlasili i s tím, když Kofman označil českého prezidenta Miloše Zemana za velkého příznivce Vladimira Putina a velebil jej za vstřícný přístup k řešení války na východní Ukrajině. Oba komunističtí poslanci pak přijali pozvání na místní oslavy vítězství 9. května a Zdeněk Ondráček se zeptal, zda si může svůj pobyt prodloužit až do oslav Dne republiky 11. 5. 2016.

Ondráček však bude muset do Doněcka letět přímou linkou, neboť na Ukrajině je nežádoucí osobou a byl by vyhoštěn, tak jako se mu to stalo loni v prosinci.

[ctete]38423[/ctete]

Podívejte se na celé vystoupení Zdeňka Ondráčka a Stanislava Mackovíka v doněcké televizi Oplot:

Učitelka vydaná napospas demagogii

Zatímco do Doněcké republiky se zjevně těší, o vlastní zemi poslanec Ondráček hned v úvodu pořadu „Máte slovo“ prohlásil, že „směřuje do pekla“. Poté, co učitelka Petra Štěpánová kritizovala ruského prezidenta Putina za to, že svoji invazivní politiku vůči druhým státům ospravedlňuje výrokem, že „hájí zájmy své země“, se Ondráček v roli tázaného demagogicky rozkřičel o zahraniční politice USA, o níž se ale Štěpánová ani jediným slovem nezmínila, a dodal, že „jestli tohle učí svoje děti, tak pěkně děkuje“.

Moderátorka Jílková nezasáhla ani ve chvíli, kdy Ondráček místo odpovědi na Putinovu invazivní politiku začal řešit USA, ani když vzápětí zaútočil na divačku, která vznesla dotaz. Teprve poté se Štěpánová na adresu Spojených států vyjádřila, že osvobodily Evropu.

Učinila tak tedy v reakci na Ondráčkův dehonestující výrok na adresu USA, aniž by jakkoli zmiňovala či popírala přítomnost či zásluhy armád jiných zemí na osvobození Evropy. Tedy nikoli pouze SSSR, ale třeba také Velké Británie či Francie, jejichž sympatizanti ale na rozdíl Jeleny Vičanové a jejích sympatizantů nepíšou petice žádající prověření odborných schopností paní učitelky Štěpánové, ani jí neposílají sprosté nadávky a vyhrůžky fyzickou likvidací. Stran komunismu se Štěpánová jasné vyjádřila ve spojitosti se zákazem komunistické strany, takže popisovat ji jako ženu neznalou režimu, v němž žije, je rovněž zcela pomýlené. 

Jako zavádějící se dají interpretovat spíše následující výroky Zdeňka Ondráčka, který licitoval s počtem vojenských základen a údajnou rozpínavostí USA a musel být druhou stranou upozorněn na to, že tyto základny byly na území všech států vybudovány na základě pozvání příslušných zemí. Na to komunistický poslanec reagoval výrokem „nečtěte tu propagandu“ a později z demagogie obvinil bývalého velvyslance ve Washingtonu i v Moskvě Petra Koláře s dovětkem, že „je vidět, kde je školenej“.

Kde byl školen poslanec Ondráček, je zjevné. Jeho zcela nepodložený výpad proti učitelce Štěpánové ve studiu České televize zažehl pronásledování dosud nebývalého rozměru, které nese znaky „honu na čarodějnice“.

Ničeho nelitujeme a chceme zpět staré pořádky

Zdeněk Ondráček a jeho sympatizanti tak zcela v duchu komunistických tradic, ke kterým se ostatně 25. února u příležitosti výročí komunistického puče KSČM přihlásila, zase či spíše znovu rozjíždějí štvavé kampaně založené na demagogii a dalších formách polopravd. Plně to odpovídá Vondráčkovu prohlášení „na Národní jsem nebyl“ (ale ani neřeknu, že jsem proti demonstrantům zasahoval dříve v roce 1989). To, že už tehdy Ondráček lhal, když tvrdil, že zásahy v době Palachova týdne nebyly brutální, je zjevné. Zjevné je i to, že on ani jeho stoupenci svého angažmá nelitují.

Jana Vlková, která byla hostem pořadu „Máte slovo“, jednomu z Ondráčkových stoupenců po vysílání v přítomnosti dalších lidí řekla, že zná ženu, která je po zásahu komunistických policistů dodnes na vozíku. Odpovědí jí byl výrok „No a co?“, načež jí stejný člověk po chvíli řekl „A co budete dělat, až to tady převezmeme?“.

Je zřejmé, že se uvedenými událostmi – od výpadu bývalého příslušníka pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti po pronásledování učitelky a snahu zbavit ji možnosti vyučovat – naplnila vize Karla Kryla a slova jeho písně Demokracie: „Ti co nás dříve týrali, nás vyhazují z práce“.

Pokud se poslanec Ondráček domnívá, že tato země „kráčí do pekla“, udělal by nejlíp, kdyby tam se svými soudruhy odkráčel sám a netahal do něj zbytek republiky. Vzhledem k tomu, že už v roce 1989 vyjádřil v uniformě komunistického fízla přesvědčení, že by bez zásahu pohotovostního pluku k „obnovení pořádku nedošlo“, bylo by žádoucí, aby tento svůj pokus on ani jeho stoupenci už nikdy neopakovali: Tato země už další pronásledované, bité a zmrzačené komunistickým režimem nepotřebuje.