KOMENTÁŘ / Zaskočila mne zpráva, že akademické senáty FF UK a FHS UK přijaly usnesení na podporu propalestinské petice nazvané Iniciativa za kritickou akademii. Obě fakulty napadají jmenovitě mě jako organizátora oponentské petice Proti akademickému antisemitismu, neboť jsem se prý dopustil „dehonestace“. Aktivisté z Iniciativy se oběma usneseními začali okamžitě chlubit, a to dříve, než ji Akademický senát FF UK stihl zveřejnit. Je naprosto nutné si klást některé otázky a vyžadovat na ně v zájmu bezpečnosti České republiky i odpovědi.

Podle mého názoru je ofenzíva propalestinských skupin na našich vysokých školách podobný případ hybridní války proti naší zemi, o jakou se pokouší Rusko. Avšak v případě palestinského Hamásu je náš stát očividně méně ve střehu. Bylo by snad myslitelné, aby byl do činnosti bezpečnostních expertů týmu STRAT:FORS zapojen proruský dezinformátor, anebo že by se revize výuky dějepisu svěřila signatářům nějaké proruské dezinformační petice? Ne, to by neprošlo, ale v případě palestinských aktivistů se obojí děje.

Iniciativa není nové uskupení

Současná „iniciativa“ antiizraelských akademiků není žádným novým uskupením, jak se nám snaží namluvit. Ve skutečnosti začaly první deklarace proti Izraeli v akademickém prostředí vznikat již v roce 2018, v souvislosti se 70. výročím vzniku Státu Izrael. Předtím vznikala antiizraelská prohlášení spíše v kruzích českých muslimů, k nimž se od války z roku 2008/2009 začal přidávat politolog Pavel Barša a několik dalších akademiků mladší generace. Spojoval je především Drulákův Ústav mezinárodních vztahů, přičemž ohniskem „nemuslimských deklarací“ se stala česká sekce International Solidarity Movement, za niž začal mluvit jistý Zdeněk Jehlička.

Vedle toho však 5. června 2018 vzniklo prohlášení zvané „Židé za spravedlivý mír“, které vydala malá skupinka akademiků, mezi nimiž se objevil Joseph Grim Feinberg z Filozofického ústavu AV ČR, Matěj Spurný z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a historik Vít Strobach, jenž však obor brzo opustil. I pan Jehlička začal už v roce 2012 podepisovat některá prohlášení, jako třeba „Ne naším jménem – iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“.

Tyto hrátky s měnícími se jmény a přesouvajícími se podpisy trvaly několik let. Nejsem si jistý, zda byla některá z těchto „iniciativ“ či „platforem“ někdy oficiálně registrovaná. Dlouho také platilo, že tato „sdružení“ se sice překrývala s vědeckými institucemi, ale své spojení s nimi vyjadřovala jen občas. Již tenkrát však zaráželo, že uskupení kolem pana Jehličky se s železnou pravidelností ozvalo pokaždé, když hrozila vzájemná návštěva politiků z Izraele a Česka nebo podpis smlouvy mezi oběma státy. Z jejich požadavků vysvítal jeden hlavní cíl: dosáhnout přerušení vztahů mezi Českem a Izraelem.

Akcelerace po 7. říjnu 2023

Skutečná exploze propalestinských „iniciativ“ však nastala po genocidním útoku Hamásu 7. října 2023. Budeme-li tato prohlášení sledovat chronologicky, zjistíme, že jako úplně první se ozvali právě akademici, a to ještě v říjnu, tentokrát přejmenovaní na Židovský hlas solidarity. Chyběl mezi nimi akademik Spurný, což jsem si vykládal jako projev rafinované zdrženlivosti. Domníval jsem se, že genocidní útok Hamásu změnil jeho názor. Mýlil jsem se.

Hned po akademicích se ozvali umělci. Dne 4. listopadu 2023 vydali prohlášení s poetickým názvem „Kulturní pracovníci a pracovnice vyzývají vládu k veřejnému odsouzení válečných zločinů Izraele“. Toto prohlášení zaujme tím, že umělci s takovou jistotou hovoří o právních pojmech a vůbec jim nedochází, že válečných zločinů se svým vedením války dopouští Hamás.

Mezi signatáři se nově objevuje Andrea Průchová Hrůzová, vizuální teoretička, která dostala grant na výzkum dekolonizace a od té doby podporuje každou antiizraelskou petici. Současně s nimi se ozval advokát Pavel Čižinský, jenž nejprve podal trestní oznámení na neznámého pachatele „pro trestný čin útoku proti lidskosti a perzekuci obyvatelstva Pásma Gazy“ a poté se zástupci několika neziskových organizací sepsal výzvu vládě, aby začala bojkotovat Izrael.

Tyto proudy se spojily do mediálně známé Výzvy osobností ze 6. února 2024, která šokovala i podporou od známých disidentů z doby sametové revoluce. Byli v ní však zastoupeni i umělci, včetně loutkoherců, kteří dělají představení pro děti, a také humanitní vědci, a konečně i staří harcovníci a harcovnice kolem Jehličkovy české sekce ISM. Mezi vědci se začali pravidelně objevovat lidé z Ústavu politologie FF UK, zejména Pavel Barša a Zora Hesová. Novinkou bylo zapojení Katedry Blízkého východu FF UK do antiizraelského tábora. Myslím, že není náhodou, že nejagilnější postavou se stal Jakub Koláček, jenž je íránista.

Vznik iniciativy lovící české akademiky

Soustředěný lov na české akademiky začal až v říjnu 2024, při prvním výročí genocidního útoku, kdy skupina akademiků vydala prohlášení zvané Iniciativa za kritickou akademii. Už formulář, kam měli signatáři přidávat svá jména, obsahoval povinnou kolonku, do níž měli zapsat, „na které vědecké instituci v ČR působí“.

Tím dali anonymní organizátoři najevo, že cílem je vytvořit skupinu propalestinských aktivistů vysloveně uvnitř veřejných vědeckých institucí. Prohlášení bylo zveřejněno tak, že pod ním od začátku bylo několik desítek podpisů, ale seřazených abecedně tak, aby nešlo zjistit, kdo jsou hlavní organizátoři. Příspěvky na webu zveřejňuje anonymní „administrátor“.

Co vlastně Iniciativa chce? V prohlášení šíří nepravdivé obvinění Izraele z genocidy, nepravdivé obvinění z vraždění dětí a porušování mezinárodního práva. Na základě těchto obvinění pak vznáší požadavek, aby univerzity ukončily spolupráci s izraelskými institucemi. Ohledně svých metod Iniciativa otevřeně říká, že chce „vytvářet nátlak“.

V tomto jediném mluví pravdu. Jinak je jejich prohlášení ozdobeno ujištěními o tom, že odmítají všechny formy rasové nenávisti a antisemitismus a trvají na tom, že jejich prohlášení není ani propalestinské, ani antiizraelské, nýbrž ve prospěch obecných hodnot lidských práv, jichž jsou oni neomylnými proroky.

Iniciativa tedy usiluje o stejné cíle jako palestinské hnutí BDS (Boycott, divestment, sanctions), jehož cílem je dosáhnout mezinárodní izolace Izraele. Jednání Iniciativy je v rozporu s rezolucí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z 22. října 2019, která vyzvala vládu, aby zakročila proti všem organizacím, které jsou zapojeny do hnutí BDS.

Podíváme-li se na jména signatářů, zjistíme, že je to několik konkrétních institucí, které si však berou jako rukojmí celé fakulty a větší ústavy. Vyhýbají se totiž přesnějšímu označení svých pracovišť. Mezi signatáři se opět objevil historik Matěj Spurný a společně s ním i řada dalších jmen z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a z Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK. Znovu nechyběl Ústav politologie FF UK a Katedra Blízkého východu FF UK. Novinkou bylo větší zastoupení pracovníků Centra medievistických studií AV ČR, kteří v tomto ohledu následují svého kolegu Martina Šorma.

Prohlášení Iniciativy podepisovali i historici, kteří se tématu Palestiny nikdy nevěnovali a ani je to osobně nezajímalo. To je případ děkana pardubické filozofické fakulty Jiřího Kubeše nebo děkana ostravské filozofické fakulty Roberta Antonína. Fakt, že jde o osoby zastávající významné funkce, svědčí o tom, že z kritiky Izraele (a z antisemitismu?) se stává ctnost, která bude možná dokonce nezbytným požadavkem pro úspěšnou kariéru v humanitních vědách.

Během krátké doby vzrostl počet signatářů na více než sto a k dnešnímu dni nám již pan Šorm posílá e-maily, kde se chlubí „více než 300 signatáři“. Z těchto čísel pochopíme, proč se propalestinští propagandisté zaměřili právě na vědecké instituce. Na ulici, ve volbách nebo kdekoliv jinde na veřejnosti by takové číslo mělo malou váhu. Na vědeckých institucích však většinou pracuje jen málo osob, takže cluster o velikosti 300 lidí bude v takovémto světě hrát výraznou úlohu.

K pražské Iniciativě patří od začátku odnože na univerzitách v Olomouci a Brně. V Olomouci začali být aktivní již během léta a říkají si Solidarita s Palestinou. V Brně si zase říkají kolektiv Proti dehumanizaci a též jejich seznam má asi 300 jmen. Obě „sdružení“ navázala kontakt s pražskou Iniciativou a sepsala vlastní prohlášení, v nichž kopírují požadavek přerušit vztahy s izraelskými univerzitami. V Brně vyústil tento požadavek v ostré střetnutí s vedením univerzity. Další oporou jsou umělecké školy – v Praze UMPRUM a v Brně Fakulta výtvarných umění VUT. V prostředí umělců vznikla 6. února 2025 velká petice za legalizaci v podstatě antisemitské propagandy v galeriích, jež má téměř 600 signatářů, opět z oblasti humanitních věd a uměleckých institucí.

Klademe-li si otázku po příčině takového úspěchu mezi vědci, musíme si uvědomit, že tento cluster levicově orientovaných vědců se v období od plagiátorské kauzy Martina Kováře roku 2019 až do roku 2023 profiloval na peticích, jejichž tématem byly prohřešky proti vědecké etice. Získali tak status soudců, kteří jsou nejvyšším morálním arbitrem, navíc jim šla na ruku média. Tehdy se ukázalo, že v levicových internetových médiích, jako je A2larm, Britské listy a Deník Referendum jim jejich petice vždy vydají. Z velkých médií jim vychází vstříc Deník N a veřejnoprávní Český rozhlas Plus. Tolik mediální dosah.

Tento cluster však ukázal, že má i mocenskou pozici, což se projevilo při důležité petici historiků za svržení nového vedení ÚSTR na jaře 2023. V čele tehdy stálo několik šéfů významných vědeckých institucí. Netřeba říkat, že i při této petici hrál klíčovou roli Matěj Spurný a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Od té chvíle bylo zřejmé, že téma či osoba, na kterou tato skupina ukáže, je pro historickou komunitu odepsaná. Na podzim 2024 ukázali mravní soudci na Izrael.

V čí prospěch pracují?

Často se mě lidé ptají, kdo tyto aktivisty platí. Na to je jednoduchá odpověď: oni peníze nepotřebují, platí je Česká republika. Vždyť seznam Iniciativy, který veřejně eviduje jejich zaměstnání, jasně ukazuje, že jde o akademické pracovníky českých veřejných vysokých škol, Akademie věd ČR a uměleckých institucí. Přesto tito lidé nepracují „pro nás“, tedy pro Českou republiku, ale ve prospěch cizí moci. My je jen platíme.

Upřesněme tedy svou odpověď a znovu se ptejme: v čí prospěch pracují? Mnohé napoví vizuální materiály šířené těmito skupinkami na sociálních sítích. Obsahují totiž často „stamp“ původce nebo lze s pomocí Google Lens zjistit zdroj obrázku. Velké procento obrázků nese značku dekolonizujtepalestinu. Na internetu zjistíme, že jde o stejnojmenný web, jehož tvůrci tyto materiály zřejmě distribuují spřízněným účtům. Web je anonymní. Obsahuje ale dlouhé výklady k dějinám palestinského terorismu, z nichž vyplývá, že je proti palestinské autonomii a za jediného skutečného „obránce palestinského lidu“ považuje Hamás. I jiné obrázky sdílené těmito skupinami vyznívají ve prospěch Hamásu. Pracují tedy ve prospěch Hamásu.

Otázka je, jestli je Hamás i původcem materiálů a organizátorem této kampaně. Myslím, že je reálná pravděpodobnost, že za tím může být Katar, na jehož území sídlí politické vedení Hamásu a jenž ho sponzoruje. Katar prý provozuje kampaně zaměřené na akademické prostředí na Západě. Domnívám se, že nám tady v Česku vznikly dvě nebo možná tři druhy propalestinských skupin. První jsou nejstarší dlouhodobě působící one-man shows, jako je česká sekce ISM a Přátelé Palestiny. V jejich čele nestojí akademičtí zaměstnanci, ale snaží se toto prostředí ovlivňovat. Mají kontakty na někoho v palestinských územích a na americkou levici, což dokázali třeba návštěvou Normana Finkelsteina v roce 2010 nebo „vědecké antisionistky“ Sary Kershnarové na Den lidských práv 2024.

Druhá skupina jsou organizace jako Iniciativa. Jde o seskupení akademických pracovníků, kteří jsou motivováni tím, že napodobují módní výstřelky americké levice. Pak existuje nový druh skupin vznikajících po 7. říjnu podle „jednotného modelu“. To jsou AAA a další, kteří sdílejí postery s hamásovskou propagandou šířenou z webu dekolonizujtepalestinu. I ti se však překrývají s akademickými skupinami druhé kategorie, protože olomoucká Solidarita s Palestinou i plzeňská Plzeň for Palestine přebírá jejich materiály a šíří je dál.

Palestinská dezinformační scéna

Jaké materiály tyto skupiny vlastně šíří? Jde o nechutné informační postery tvrdící, že izraelští vojáci znásilňují a mučí palestinské matky nebo že palestinským vězňům strkají mrkev do konečníku. Je to směs sexuálně znějících pomluv s velkou spoustou obvinění ze zabíjení dětí. V dnešní době ale nejde o „mluvící antisemitské karikatury“, jaké známe z 19. století. Jde o postery, kde pobouření má vyvolat doprovodný krátký text, zatímco obrázek – třeba mrtvé dítě – má hlavně dojmout.

Někdy jde o dezinformace zaměřené na aktuální událost. Třeba výměna rukojmích za vězně, jež začala nedávno, dala podnět ke snaze přesvědčit českou veřejnost, že ohledně rukojmích je všechno naopak. Hamás prý neunesl žádné rukojmí, ale vojačky, z čehož prý vyplývá, že Hamás mezinárodní právo neporušil, neboť jde prý o válečné zajatce. To Izrael prý unáší rukojmí, jelikož v jeho věznicích jsou civilisté.

Za tímto účelem vypustila palestinská dezinformační scéna třeba fotografii zuboženého muže, o němž tvrdí, že je to palestinský rukojmí mučený v izraelské věznici. Ve skutečnosti se jedná o muže, jehož jméno na seznamu propuštěných vůbec není a jeho zubožený stav byl způsoben snad rakovinou. Tyto neověřené informace a nesmysly šíří na svém Facebooku třeba hlavní editor Deníku N Libor Stejskal nebo paní Helena Shahaan, která před odchodem do penze působila jako učitelka na základní škole v Praze.

Je třeba si klást otázky

Akademičtí pracovníci, kteří se zapojili do této činnosti, představují riziko. Jednak se jejich činnost legalizuje v tichosti už tím, že jsou placeni státem na veřejných institucích. Stát přece nebude zasahovat proti činnosti, kterou sám financuje, nebo si ji dokonce objednal. Připadá vám to absurdní?

K tvrdému jádru výzkumníků s antiizraelskými postoji patří například Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů, který je řešitelem řady projektů, třeba pro Ministerstvo obrany ČR. Mě osobně motivovala k vlastní petici aktivita didaktiků dějepisu (Činátl, Pinkas, Mervart, Fapšó). Jde o skupinu doslova rudých edukátorů, kteří se podíleli na tvorbě proslulé učebnice dějepisu soudobých dějin – a MŠMT jim nyní svěřilo revizi výuky dějepisu.

V jejich učebnici je téma palestinsko-izraelského konfliktu vynecháno. Povážlivá je i skutečnost, že mezi signatáři antiizraelských petic jsou lidé, kteří o tématu Palestiny vyučují na vysokých školách. K tvrdému jádru patří Jakub Záhora, politolog, který nyní působí na Katedře Blízkého východu FF UK, kde přednáší právě o dějinách palestinsko-izraelského konfliktu. Zároveň je jako postdoc výzkumníkem Pražského centra pro výzkum míru při FSV UK.

Centrum v grantové soutěži Operační program Jana Amose Komenského získalo nejvyšší hodnocení a nejvíce finančních prostředků – a hlavními řešiteli jsou skutečně renomovaní odborníci, jako Michal Smetana či Irena Kalhousová. A zaměření projektu? „Zahraniční vměšování cizích mocností v kontextu současných geopolitických a technologických změn (INTERFER).“

Jde o téma opravdu aktuální i přes z mého pohledu paradoxní participaci Jakuba Záhory. Důvodně se domnívám, že v Česku, stejně jako jinde v Evropě, nečelíme jen hybridní válce ze strany Ruska a Číny, ale též (pro)palestinských skupin a jejich podporovatelů a sponzorů.