KOMENTÁŘ / Není třeba dlouze popisovat, v jaké situaci se dnes Izrael nachází. Česká republika zůstává jedním z mála blízkých přátel, kteří za židovským státem stojí i v těchto nelehkých dobách. Jako místopředseda poslanecké sněmovny, ale také jako předseda meziparlamentní skupiny přátel Izrael – Česká republika jsem se minulý týden na půdě sněmovny setkal s předsedou izraelského parlamentu, Knesetu, Amirem Ohanou. Jakkoli byla návštěva krátká, o to více byla významná.
Přátelský vztah našich států má hluboké kořeny v historických paralelách, blízké mentalitě a společných hodnotách pramenících ze zásad křesťansko-židovské civilizace. A pokud by to nestačilo, můžeme si srovnat dvě mapy z roku 1948 – Středního východu a střední Evropy. V obou najdeme malé státy, obklopené velkými a často agresivními sousedy. Na rozdíl od historického Československa, Izrael si svoji svobodu a suverenitu za tři čtvrtiny století své existence dokázal vždy uhájit, a to i za cenu velkých obětí.
O nadstandardní úrovni spolupráce se naši a izraelští zákonodárci vzájemně ujistili. Vedle tradičních oblastí digitálních technologií a bezpečnosti jsme připraveni se výrazně angažovat i v dalších projektech. Ty se budou realizovat, až současná válka skončí, nejen rukojmí se vrátí zpět, ale i celá izraelská společnost se vrátí ke svému normálnímu životu. Všichni doufáme, že se tak stane co nejdříve.
V jednom aspektu návštěva z Izraele vyvolala emoce, na něž nejsme úplně zvyklí. Propalestinští aktivisté těsně před konáním návštěvy oslovili poslance a senátory s výzvou, aby se s předsedou Knesetu nesetkávali. Jejich arogantní text obsahoval tvrzení pocházející z palestinských zdrojů, která nikdy nebyla ověřena, a v mnoha případech byla dokonce i vyvrácena.
Pokud bychom považovali signatáře za naivní a situace neznalé, mohli bychom si vystačit s biblickým citátem: „Otče, odpusť jim, neb nevědí, co činí.“ (Lukáš 23: 34). Existují ale podobné případy odjinud ze světa, kde se takové výzvy objevují pravidelně a mají stejný rukopis. Například v USA se v mnohých případech ukázalo, že autoři nejsou motivováni dobrými úmysly, nýbrž se jedná především o profesionální a dobře placené provokatéry, kteří šíří novodobý antisemitismus.
Jakkoli jsou některá jména signatářů české výzvy známá, bude záležet na poctivém vyšetření, kdo za nimi ve skutečnosti stojí.
Je možné, že jsou někteří „mírotvorci“ přesvědčeni o správnosti své věci. Pravděpodobně si pak vůbec neuvědomují, jakou hru hrají a že se stali pěšáky na šachovnici hybridní války, která využívá antisemitismus jako osvědčenou zbraň k destabilizaci společnosti.
Jejich výzvu bych přiřadil ke stejnému svinstvu, jaké se objevilo nedávno na pražské Filozofické fakultě UK. Z okna místnosti, kde došlo k jedné z největších tragédií poslední doby, zavlála palestinská vlajka. To považuji za naprosto nehorázné a bude také důležité zjistit, kdo za tím stojí. Patologický vrah z Filozofické fakulty, jehož čin námi všemi hluboce otřásl, byl jeden. Ale stejných vrahů bylo v izraelských kibucech 7. října loňského roku tisíc.
Autorem je místopředseda poslanecké sněmovny a 1. místopředseda KDU-ČSL.