Protikorupční hysterie a následné nastolení takzvaných Nových pořádků znamenalo mnoho velmi neblahých změn v naší společnosti. Boj s korupcí byl většinou hlavně bojem jednotlivých politických i byznysových konkurentů o moc a peníze. Udělat z někoho mediálně korupčníka je hrozně jednoduché a nepotřebujete k tomu ani žádné soudní rozhodnutí. Stačí tak někoho soustavně veřejně označovat a nálepka vznikne.

Podobně se to dělo i v českém zbrojařském prostředí. Výsledkem je, že některé firmy de facto skončily a nahradilo je konsorcium firem Jaroslava Strnada pojmenované příznačně Czechoslovak Group (CSG), ještě loni známé jako Excalibur Group.

V úvodu podotkněme, že před rokem 2013 ministerstvo obrany ani Armáda ČR od společností ovládaných tímto mužem nic významného nenakupovaly. Pouze jim odprodávaly nepotřebný majetek, a to zejména přes své státní podniky jako je VOP CZ, s. p. (vojenský opravárenský podnik), mimochodem zpravidla bez výběrového řízení.

Podívejme se tedy na zajímavý příběh, který byl vytvořen na pozadí boje proti korupci a dnes z něj profituje malá skupinka lidí s dobrými vazbami na ministerstvo obrany a současného prezidenta Miloše Zemana.

[ctete]55661[/ctete]

Bez prostředníků, nebo s nimi?

Jaroslav Strnad se i díky protikorupční hysterii dostal do své dnešní pozice největšího a téměř monopolního českého zbrojaře. Přitom nyní bude armáda shodou okolností pořizovat obrněné transportéry Pandur v hodnotě několika miliard korun přes prostředníka – Strnada.

Vzpomeňme na obvinění někdejšího ministra obrany Martina Bartáka a zbrojaře Michala Smrže, které skončilo osvobozujícím rozsudkem. Shodou okolností ho připravoval jistý plk. Šlachta. Proti postupu Roberta Šlachty dokonce u soudu svědčil bývalý ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, nicméně nálepka byla vytvořena.

Výsledkem tohoto boje bylo, že konkurence mezi známými českými zbrojaři v podstatě zmizela. Naopak Jaroslav Strnad a síť jeho firem ovládaných přes holandskou firmu (Czechoslovak Group, dříve Excalibur Group) se základním jměním jedno euro je nyní hlavním zbrojařským favoritem Nových pořádků. Shodou okolností řídí ministerstvo obrany Martin Stropnický z hnutí ANO.

Dobří známí: Zeman i Babiš

Pro svoji privilegovanou pozici má zbrojař Jaroslav Strnad pár základních atributů. Podobně jako náš oligarcha Andrej Babiš nepodceňuje sílu médií a pěstuje si pečlivě svůj mediální obrázek. Ten dal na starost bývalému mluvčímu ministerstva obrany Andrejovi Čírtkovi, který byl shodou okolností i poradcem hnutí ANO pro tento rezort. Vytváří obraz člověka, který nezná žádné politiky a své impérium vybudoval šroub za šroubem. Takto se také prezentuje v připravených rozhovorech.

Jenže s těmi politiky a zvláště s důležitými úředníky to bude zjevně trochu jinak. Jaroslav Strnad má kupříkladu silnou podporu Miloše Zemana, a to nepochybně i díky tomu, že jeho firmy byly největšími sponzory zemanovské Strany práv občanů. Sám náš prezident se vyjádřil, že je „neplaceným agentem“ jeho firem.

[ctete]55873[/ctete]

S Andrejem Babišem ho zase pojí společný známý, kterým je vlivný slovenský byznysmen Alexej Beljajev, známý svými vazbami na Kreml (jak jsme již psali ZDE). Ale co je opravdu podstatné, že si podobně dokázal vybudovat síť užitečných lidí, kteří zastávali důležité státní pozice s informacemi a postupy, které se dají perfektně využít při získávání následného účinného vlivu. Podobně jako to využívá Andrej Babiš v bezpečnostní divizi svého Agrofertu, kterou řídí bývalý zástupce šéfa protikorupční policie Jiří Veselý.

Systémové personální propojení

Koncentrace vysoce postavených a skutečně důležitých zaměstnanců ministerstva obrany pracujících nyní u Jaroslava Strnada nemá, a to ani v minulosti, obdoby v žádné jiné české zbrojařské firmě. Je samozřejmě smutné, že si stát nedokáže udržet lidi, kteří disponují citlivými informacemi, ale v Czechoslovak Group v tom lze pozorovat přímo jasný systém.

Zde uvádíme jejich základní výčet:

■ Adolf Veřmiřovský – bývalý ředitel státního podniku VOP CZ, dnes ředitel Tatra Defence Vehicle (součást CSG)
■ Jiří Staněk – ředitel odboru pořizování strategických zakázek, člen a později předseda dozorčí rady VOP 026 Šternberk, dnes ředitel pro strategii a vývoj CSG
■ Vladimír Matyáš – ředitel odboru pořizování pozemní techniky (měl na starost i Pandury), dnes předseda představenstva Tatra Defence Vehicle
■ Andrej Čírtek – tiskový mluvčí ministrů obrany, dnes tiskový mluvčí CSG a Unie herního průmyslu ČR
■ Radim Studený – velitel hradní stráže, předseda představenstva AVIA Aviation
■ Aleš Klepek – vojenský diplomat a zpravodajec, ředitel kabinetu bývalého ministra obrany Bartáka, pod kterého spadalo akviziční pracoviště Armády ČR, dnes CSG
■ František Struhař – ředitel VTUVM, CSG
■ František Vlkovič – VOP Trenčín, CSG
■ Jan Vylita – generální sekretář ministerstva obrany a člen vedení NATO v oblasti auditu zakázek, externí poradce CSG

Na cestě za současným stavem bylo pro Jaroslava Strnada také velice zásadní získání části státního Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) ve Šternberku, díky kterému může nyní získávat od státu napřímo zakázky, které dříve řešil stát ve vlastní režii. Nákupu tohoto podniku se budeme blíže věnovat jindy, neboť to vydá na samostatný článek. Ale výše zmínění zaměstnanci CSG Adolf Veřmiřovský a Jiří Staněk se na celém procesu podíleli. Tehdy z pozice státních zaměstnanců.

S tokem informací mezi rezortem obrany a Strnadem pomáhá podle zákulisních informací především Ing. Zdeněk Jirák, který vykonává funkci zástupce ředitele odboru pozemní techniky na ministerstvu obrany. Tento úředník byl zároveň v minulosti blízkým spolupracovníkem již zmíněného ředitele pro strategii Czechoslovak group Jiřího Staňka (býval jeho zástupcem na odboru pořizování strategických zakázek ministerstva obrany).

Vztahy v hodnotě stovek milionů

Jak je patrné z uvedených příkladů, propojení ministerstva obrany s CSG je programové a velice úzké. Podstatné je, že současný ministr obrany Stropnický jde Strnadovi na ruku a vypisuje zakázky bez jakékoliv soutěže napřímo jeho firmám. Namátkou z poslední doby můžeme jmenovat zakázky na vyprošťovací vozidla za 140 milionů korun, nákup vozidel na přepravu minometů za 511 milionů či nákup dalších obrněných transportérů Pandur za 1,27 miliardy korun.

Je zajímavé, že ministr, který se tváří jako prozápadně orientovaný politik, protežuje výhradně podnikatele, který je naopak spojovaný s „ruskou spojkou“ ve střední Evropě. Tématu se budeme dále věnovat.