Když budeme zlobit, Putin nám přiškrtí kohoutky s plynem, možná je úplně zavře, vykládali celé roky politici mnoha azimutů. Nepřestali s tím ani po anexi Krymu v roce 2014, pokračovali v tom dokonce i po loňské invazi Ruska na Ukrajinu. Nakonec došlo k tomu, že kombinace ruské arogance a západních sankcí tok plynu z moskevské říše do Evropy prakticky zastavila. Kontinent žije dál.
Bylo to období slavných výroků. Karel Havlíček v rozhovoru na webu Novinky.cz (publikovaném 25. února a pořízeném ještě před invazí) mínil, že to bez ruského plynu nejde. Havlíček kritizoval ministra zahraničí Jana Lipavského, který soudil, že bychom to zvládli.
„Bohužel je úplně vedle. Říkám ‚bohužel‘, bylo by lepší, kdybychom nebyli závislí, ale realita je jiná. Čtyři sta miliard kubických metrů spotřebovaných v Evropě je vázáno z více jak padesáti procent na ruský plyn. A co se týká zkapalněného plynu, který se dováží ze Spojených států nebo z Kataru, tam je stále podíl někde mezi dvaceti a třiceti procenty. Záleží na období, kdy se odebírá. Takže v krátkodobém horizontu řádově měsíců nebo nízkých jednotek let se bez ruského plynu zkrátka neobejdeme. To je realita,“ tvrdil ministr bývalé Babišovy vlády.
Veřejnost děsil i velkopodnikatel a miliardář Pavel Tykač. V rozhovoru pro CzechCrunch 27. dubna líčil temnou budoucnost, pokud se rychle odstřihneme od ruského plynu.
„Bylo by to mnohem strašnější, než si většina lidí představuje. Musím se smát, když vidím naivní titulky, že si prostě snížíme doma teplotu o dva stupně a Putinovi díky tomu dojdou peníze. V té jediné větě je hned několik nepravd. V Česku není téměř vůbec potřeba plyn na výrobu elektřiny. To, že máme v Počeradech plynovou elektrárnu, je jiná věc, bez ní se obejdeme. Ale domácnosti a průmysl ten plyn nutně potřebují. Do Česka přitom nevede dostatek trubek místo těch z Ruska přes Slovensko. Kapacita ze západu tu sice je, ale kdyby došlo k vypnutí ruského plynu, tak samo Německo ho bude mít nedostatek,“ vykládal Tykač.
Pak popisoval, jak by ta apokalypsa vypadala. „Vypnutí ruského plynu by mělo devastující dopad na průmysl. Veškerý zbývající plyn by pravděpodobně šel do domácností, aby nezmrzly, ale i tak by to nejspíš úplně nestačilo. Dopad na HDP by byl v desítkách procent, dopad na nezaměstnanost by byl obrovský, propadla by se životní úroveň. Myslím, že lidé, kteří takovou variantu reálně připouštějí, vůbec nevědí, o čem mluví… Mám strach, že když k nám jednou ropa nebo plyn z Ruska přestanou proudit a bude to rozhodnutí Rusů, nebude to na pár týdnů. Jakkoliv je to v kontextu aktuálního konfliktu složité, musíme vyvinout maximální snahu, aby plyn proudit nepřestal.“
Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková 3. dubna pro Parlamentní listy soudila, že sankce proti Rusku jsou omyl. „Bez ruského plynu se Evropa, a tím mám na mysli i Českou republiku, prostě neobejde. Nemáme ho nyní čím nahradit. To, co se v rámci sankcí vůči Rusku děje, lze nazvat ze strany politiků pokus – omyl. Nemohu vydat sankce na plyn, že ho nebudeme dovážet z Ruska, abychom Rusko poškodili, když více poškodíme sebe, své evropské hospodářství, své evropské občany. Vidíte, že uvádím tento problém jako evropský. Pro Českou republiku je tento problém v násobcích větší. My jsme v zoufalé situaci a Fialova vláda to neřeší,“ starala se nezištně o budoucnost země Vitásková. (V letech 2001–2003 působila Vitásková ve společnosti Transgas, a. s., a RWE Transgas, a. s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a. s.)
Pak tu máme pár postav, o kterých by se lidově dalo říci, že „ti jsou úplně jasní“. Šéf SPD Tomio Okamura se nabízel, že všechno zařídí. „Mám příslib od maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, že pokud bude SPD ve vládě, tak mi pomohou otevřít přímé dodávky plynu z Ruska po vzoru Maďarska.“
Poslanec SPD a místopředseda sněmovního rozpočtového výboru Jana Hrnčíř z SPD na XTV 3. srpna mantru o závislosti na Rusku opakoval. „Bez ruského plynu se neobejdeme. Nemáme možnost, jak ho nahradit. Viděli jsme takové ty snahy včetně plácání se po ramenou, jak budeme dovážet zkapalněný plyn z Kataru. Politici si tam létali a fotili se s emíry. Najednou to utichlo, protože oni řekli, že nám plyn dodají, ale potřebují dvacetiletý kontrakt, aby se jim investice do zkapalňování plynu, do tankerů vyplatila. Cena je závratná, astronomická, že samozřejmě potichu všichni sklopili ocas a raději mlčí,“ tvrdil Jan Hrnčíř. Se sklápěním ocasů mají v SPD zkušenosti. Dochází k tomu vždycky, když členové uzří svého předsedu nebo velkého V. V. Putina. Zřejmě nějaký podmíněný reflex.
Marie Pošarová z SPD se na CNN Prima News 31. července vyjadřovala ve stejném duchu. „Pořídila jsem si kamna, ke kterým nepotřebuji ani elektřinu, ani plyn. Nakoupila jsem si dříví, jsem připravena. Plány na snížení teploty v budovách je nějaká dočasná reakce. Musíme se bavit, jak to bude do budoucna. I když plyn získáme odjinud, nebude to dostačující. Bez ruského plynu se neobejdeme. Nejsem si jistá, jestli má LNG stejnou výhřevnost jako ruský plyn,“ zamyslela se majitelka kamen na dříví nad fyzikálními zákony.
Rok uplynul a všechno je jinak. Bez ohledu na to, co by kdo chtěl, ať už kvůli politické kolaboraci s Moskvou, „pragmatickým“ důvodům, nebo strachu, vyřešili to nakonec Putin a spol. dost sami. Ještě před invazí Kreml poškodil důvěryhodnost Ruska jako ekonomického partnera, když nechtěl zvýšit dodávky plynu do Evropy, kde zrovna byla poptávka. Vymlouvali se na to, že dlouhodobé smlouvy plní. Západní země ale potřebovaly dodávky navíc a Rusko je mohlo poskytnout, jenže se jim nechtělo. Pak se ukázalo, proč se tak nejspíš chovali. Nechtěli, aby se naplnily na zimu zásobníky, protože v Kremlu už věděli, že bude válka, a potřebovali nástroj na vydírání, kdyby se Západ moc zlobil. Západ se pak zlobil víc, než čekali, a tak si (po německém ukončení projektu Nord Stream 2) vymysleli technické problémy a dodávali zlomek původního objemu. K tomu svévolně vymysleli způsob plateb rubly, což odporovalo uzavřeným smlouvám.
Po takových komediantských výstupech už rezignovali i „pragmatici“, kteří by rádi dělali obchody, „jako by se nic nestalo“. Že Rusové zabíjejí lidi, je ošklivé, ale ono na ně ještě navíc není spolehnutí ani v kšeftu! Evropa tedy (zjednodušeně řečeno) naplnila zásobníky zkapalněným plynem z Ameriky a Rusko vyprázdnilo svou státní pokladnu, protože na Západ neprodává a na Východ nemá dost potrubí a prodává tam pod cenou.
Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se Rusko chovalo normálně, nikam nevpadávalo a dalo se s ním skutečně obchodovat „jako obvykle“. Jenže tomu tak není. Nemá cenu předstírat, že nemáme problémy. Ceny plynu klesly, protože tuto zimu je poměrně teplo a zásobníky se povedlo naplnit. Částečně se ale loni plnily ještě ruským plynem a na další zimu bude potřeba tento výpadek nahradit z jiných zdrojů. Proruští propagandisté najeli na teze, že americký plyn je dražší než ruský a dražší než v samotné Americe. No jistě, když ho musíte zkapalnit a vozit přes oceán. Jenže lepší existující americký plyn (a dodávky z dalších zemí), byť dražší, než neexistující a levnější ruský. Moderní ekonomika má potřebu aspoň nějaké jistoty a výhledů a spolupráce s agresivním samoděržavným a vyděračským režimem nedává jistoty žádné.
Západní společnost je přes svou váhavost, byrokracii a naivitu nakonec mnohem flexibilnější, než se čekalo a než si Putin a jeho parta mysleli.