ilustrační foto FOTO: Jenny Nowak / FORUM 24
FOTO: Jenny Nowak / FORUM 24
NÁZOR / Nedaleko od nás, ano, hned za hranicí našeho bývalého společného státu, probíhá jedna z nejstrašnějších válek posledních desítiletí. Po více než roce se zdá, že je konečně na dohled osvobození Ukrajiny. Statečný národ nejen ustál brutální agresi, ale nyní již zřetelně postupuje a pomalými, ale jednoznačnými kroky vytlačuje okupanty ze své vlasti. Zároveň s tím se vyjevuje neschopnost a cynická arogance okupanta, který již bojuje nejen proti ženám a dětem, ale i proti přírodě. Zničení kachovské přehradní hráze, střílení po záchranářích, kteří na člunech hledají oběti záplavy, odpálení další přehrady na řece Mokry Jaly, to jsou jen další a zcela zřejmé válečné zločiny.
Přesto všechno se ruská pátá kolona u nás nikterak neztišila, kraválisté si nepřipouštějí, že otevřeně straní zločincům a mohlo by to mít pro ně následky, protože jejich jednání je za hranou zákona. Ostatně, mnoho následků to u nás zatím nemá, naše policie a justice to příliš neřeší. I vláda nad tím nepochopitelně zavírá oči, patrně nepokládá za nutné chránit své občany před řáděním lůzy.
Nic z toho není nové, o všem již bylo mnoho napsáno. Nové jsou otevřené útoky na soudy, ale i to je zatím jen ve fázi jisté komické parodie na šturm trumpovských obzvláštníků na Kapitol. Nové však je to, že se k provařeným neonacistům, rasistům a všelijakým komerčním extrémistům připojuje jedna dosud šikanovaná menšina.
Nová úroveň zla a nenávisti
Je to další úroveň zla, kdy se exponentům rasismu podařilo zfanatizovat ty, kterými bytostně pohrdají a pro které měli vždy jen slova nenávisti: mezi českými Romy se vlivem obratných lhářů a manipulátorů rozšířila nepochopitelná nenávist vůči Ukrajincům. Nabízejí se různé výklady tohoto smutného jevu, ale zdržím se jejich výčtu. Základní je totiž jeden, neschopnost mnoha Romů odolat pokusům populistů nahrabat volební hlasy. A tak se těmto zlým, slabošským a sobeckým politikům daří dosáhnout toho, že stojí vedle sebe v jednom šiku Rom s neonacistou a rasistou ve společném honu na válečné uprchlíky z napadené země.
Poprvé jsem tuto davovou hysterii v romské komunitě zaznamenala v diskusích na sociálních sítích, tehdy byla obratně nasměrovaná proti prezidentskému kandidátovi Petru Pavlovi. Stačilo, aby Andrej Babiš přišel zatancovat na romskou svatbu v Těšovicích, a hned byl milován. Ten Babiš, který ještě nedávno o koncentračním táboře v Letech říkal: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“ Pak už jen stačilo trochu trdlovat na veselce a postrašit lidi vylhanými a hloupými fámami, že Petr Pavel všechny pošle na frontu, že vyhlásí válku a že mlátí Romy. Nic z toho pak nebylo probíráno lehkým konverzačním tónem, ale formou neuvěřitelných sprostot, kleteb, nadávek, mnohdy rasistických, lží a hysterických výlevů.
Nyní se sešly dvě události, které opět rozvířily veřejné mínění. Jednou byla šikana ukrajinské dívky a to, že ji následně prezident Pavel pozval na Hrad. Pro mnoho lidí je těžké pochopit, že odporný útok na dítě, které zde pobývá jako host vyhnaný z vlasti zrůdnými nájezdníky, je o stupeň méně snesitelný než běžná šikana mezi dětmi. I ta ovšem není omluvitelná a její oběti si zaslouží každou možnou podporu. To, že prezident opakovaně přijímal na Hradě děti české i romské, bylo popíráno, označováno za lež a prezident byl označován za vazala Ukrajiny. Milé gesto hlavy státu, které mělo alespoň částečně odčinit nechutnou šikanu, bylo odsouzeno jako kdovíjaký projev rasismu a neupřímnosti.
Roztleskávači nenávisti a lumpenproletariát
Druhou událostí byla vražda mladíka v Brně, přičemž některá média referovala, že pachatel byl z východní Evropy. Lidové podání ihned šířilo, že šlo o Ukrajince. Když toto nyní píši, není mi zcela jasná podstata sporu, který vedl k tragédii, ani nevím, zda vraždil skutečně Ukrajinec. Policie oficiálně podrobnosti nesdělila, což je dobře, lidová šeptanda zatím nabízí dvě varianty incidentu. Buď mělo jít o nesmyslný vražedný útok jako reakci na hudbu, kterou oběť nahlas pouštěla, nebo onen „cizinec“ bránil v tramvaji ženu před obtěžováním skupinou romských mužů, po vystoupení došlo k potyčce a „cizinec“ vytáhl nůž.
Vzhledem k tomu, že se bránil přesile, dala by se jeho reakce považovat za sebeobranu. Nic z toho zatím není potvrzeno, pravděpodobně jde o svědectví či fámy ovlivněné sympatiemi či antipatiemi na straně těch, kdo je sdílejí. V každém případě šlo o strašnou událost, která musí být vyšetřena, a pachatel musí být potrestán podle platných zákonů. Nepochybuji, že se tak stane, a neschvaluji jakýkoliv nátlak na orgány činné v trestním řízení.
Obou těchto událostí se zmocnili roztleskávači nenávisti, známé firmy z oblasti pokleslé politiky a lumpenproletariátu. „České dítě by Petr Pavel na Hrad nepozval, Ukrajinci mají privilegia, jsme už Ukrajinou okupovaní. Není to náš prezident!“ čteme opakovaně v různých variantách. V diskusích, kde píší Romové, jde o variantu: „Romské dítě by …“ atd. „Víte, co je rasismus? Když se dokonce i prezident omlouvá ukrajinské holčičce. V pořádku. A co romské děti? Těm se omluví kdo? A co Natálka? Ti všichni si omluvu nezaslouží, protože nejsou bílé a z Ukrajiny? To je plivnutí do tváře všem Romům, kterým se nikdo takhle nikdy neomluvil.“ A pak v diskusi na portálu Romea.cz čtu, že to byla „ukrajinská dě.fka“. Čtu to znovu, protože nemohu uvěřit svým očím. Když reaguji, vyvalí se na mne hromada rasistických nadávek.
Na sociálních sítích se pak šířila výzva k demonstraci a nebylo jasné, čeho chtěli její iniciátoři dosáhnout. Podle organizátorů demonstrace, která byla mezitím zrušena, mělo jít o nátlak na vládu, aby vyhostila všechny Ukrajince. Jiní v komentářích dokonce volali po trestu smrti. Později svolavatelé emoce trochu krotili a psali, že mělo jít o demonstraci proti vraždění.
Pozor na migranty a cizince
I zde jsou však naši čeští Romové obětmi manipulace. Pro mnohé populisty nastaly žně. Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová káže: „Včera bylo pozdě. Kdo tu nemá co dělat, musí odejít. A Česká republika není místem pro migranty. EU ať se staví třeba na hlavu… to současná vláda nám nekontrolovaným přílivem lidí z východu vytváří z naší země nebezpečné místo k životu. Ten muž nebyl jistě „maminka s dětmi“. A aby toho nebylo málo… V této době odsouhlasil ministr Rakušan „povinnou solidaritu“ v přijímání běženců odkudkoli. A z naší bezpečné země bude země nebezpečná. Tomu prostě musíme zabránit. A neumí-li EU chránit hranice evropské, začněme chránit hranice české. A nikdo nám do toho nesmí mluvit. Včera bylo pozdě.“
Připomínám, že to veřejně napsala na facebook v době, kdy ještě nebyla zveřejněna národnost vraha. Ve stejném duchu se vyjádřil i Tomáš Vandas: „Bylo by taky dobré informovat o tom, odkud je ten cizinec. Podle neověřených informací jde o Ukrajince. Přijme agent Pávek na Hradě pozůstalé?“ Přidala se i Petra Rédová, která je z Rajchlovy strany PRO. Výroky těchto notorických manipulátorů zaznamenal portál Romea dne 11. června v článku Zdeňka Ryšavého nazvaném „Cizinec v Brně zaútočil nožem na skupinu lidí, údajně kvůli hudbě. Jeden mladík útok nepřežil. Na místě vzniká pietní místo“.
Aniž bych nyní spekulovala o detailech brněnské tragédie, které řeší policie, chci upozornit na obecnější otázky. Především se ukazuje, že političtí kšeftaři neváhají zneužít jakoukoliv lidskou tragédii. Ještě nedávno uráželi romskou komunitu, paušalizovali a cynicky hrabali hlasy rasistů. Nyní v zájmu ruské propagandy roní krokodýlí slzy nad zabitým romským mladíkem a paušálně žádají trest a vyhoštění pro všechny Ukrajince. Je pro mne děsivé, jaká sorta lidí je v naší vrcholné politice, nebo aspiruje na politické funkce. Jaká spodina se prodrala na vrchol vlivu a moci a ničí duše mnoha českých občanů, Čechů i Romů, láme jejich charaktery, rozleptává soucit, rozsévá iracionální nenávist a čiré zlo. Kdo dosud nechápal, jak se dostali ve třicátých letech k moci nacisté, nyní to může sledovat v přímém přenosu.
Toto je jedna ze situací, kdy se stydím za český národ a za tento v mnohém nefunkční stát. Ano, vím, že se umíme předvést v lepším světle, že jsme Ukrajině a jejímu lidu pomáhali a pomáháme, vím, že tato politická reprezentace ve své většině dělá, co umí. Ale je trestuhodně lhostejná k opakovanému porušování zákona, pokud jde o tyto uřvané devianty. Před nedávnem předvedla lůza napůl komické a napůl trapné divadlo v budovách soudu, v jednom případě dokonce vyrazila dveře a vlámala se do soudní síně. Jindy se tito obzvláštníci váleli po zemi a zpívali hymnu. V takové chvíli bych byla nejraději někde hodně daleko, kde lidé nevědí nic o České republice. Jako epidemie se šíří iracionalita ve formě konspiračních bludů, popírání reality, právní svévole a života v románové fantazii. A tato směs velikášských bludů, hlouposti, nevzdělanosti a nenávisti je palivem nepřátelské propagandy a tekutého vzteku na celý civilizovaný a kulturní svět.
Za hranicí našeho civilizovaného a kulturního světa probíhá jedna z nejstrašnějších válek posledních desítiletí a někteří čeští občané včetně některých poslanců a senátorů fňukají pokládajíce se za jakési novodobé disidenty, hledí k barbarským končinám a jejich úchylným diktátorům a rádi by lynčovali tu či onu zranitelnou menšinu, jenže ti „v Bruselu“ jim to nedovolují. Ukrajinské děti včetně kojenců jsou trhány ruskými raketami, ale u nás dobře živený kremlofil nazývá děvčátko, které před tou bezbřehou hrůzou uprchlo, „dě.fkou“. Politický podnikatel Tomio Okamura straší: „Fialova vláda chce udělat z ČR zemi imigrantů.“ Nikoliv vyděšení a zfanatizovaní Romové nesou vinu za případné násilí, ale tito cyničtí demagogové, kteří dokážou strašit a popohánět své stádo zoufalců, a přesvědčili je, aby paušálně nenáviděli oběti války.
Věřím, že Ukrajinci svou vlast ubrání, že se mnozí vrátí domů a začnou nový život. Doufám, že brzy odejdou do propadliště dějin i naši současní populističtí šmejdi a prodavači destruktivních emocí. Ale rány, které ze sobeckých důvodů zasadili tomuto národu, se budou hojit hodně dlouho. Jejich pohádkové příjmy, naparování na sociálních sítích, laškování s kriminálníky a diktátory, výlety do luxusních hotelů a na soukromé ostrovy spřízněných oligarchů, drahá auta, vily s bazény a poslaneckou imunitu budeme splácet my všichni. Nejen tvrdým odříkáním, až budeme muset splácet jejich dluhy, ale zdevastovanou kulturou, všeobecnou sprostotou ve veřejném prostoru, ochuzením starých lidí, zničeným školstvím a zdravotnictvím, i hanbou před světem, který si všímá ostudných výroků našich nenávistných spoluobčanů.
Na vymyšlené strašáky a kňourání není čas
Přimlouvám se za to, aby byla snížena věková hranice volebního práva na šestnáct let. Naší jedinou nadějí je, že velké množství mladých lidí nepropadlo této ubohé zapšklosti, ufňukanosti a vulgaritě. Nevzpomínají na sladké výhody „socíku“, cestují, znají jazyky a cizí národy pro ně nejsou bubákem. A ještě mají nezahořklé srdce.
Samozřejmě, ani zde nesmíme paušalizovat, existují i staří, vzdělaní, moudří a laskaví lidé, stejně jako existují mladí agresivní burani s rozhledem a empatií houpacího koně. Ale přesto všechno se za ten experiment s mladými voliči přimlouvám. Koneckonců bude to jejich svět, v němž budou muset žít. Budou muset řešit skutečné problémy, hledání zdrojů energie, surovin a potravin, ochranu planety, nové epidemie a budou muset bránit násilí vůči menšinám i sousedním státům.
Na vymyšlené problémy a strašáky už nebude čas, apokalyptická kázání, pohoršené kvokání, ezoterické blouznění, kňourání nad křivdami a domnělou bídou, to vše bude patřit do staré veteše. Ta jejich budoucnost nebude Brave New World, přijdou nové výzvy, nečekané krize, těžké časy a války. Takovou budoucnost musí mít v rukou zcela jiní lidé než ti, kdo si myslí, že sňatek homosexuálů zničí manželství, kdo nyní plive po obětech války, kdo nazývá šikanované děvčátko dě.fkou, kdo se vysmívá starosti o planetu i soucitu s živými bytostmi, anebo kdo straší šedesáti pohlavími a vymyšleným genderismem a homosexualismem.
Nechme už konečně mladé rozhodovat, my to neumíme. Pokud se už aktivně nepodílíme na výše zmíněných ohavnostech, neseme tu vinu, že jsme jim včas nezabránili. Mysleli jsme, že stačí vybojovat demokracii, ale už jsme nezabránili zvolení hlupáků a zločinců. Mysleli jsme, že jsme v roce 1989 vyhráli, ale neuměli jsme si svobodu ohlídat. Neměli jsme dost odhodlání, předvídavosti, odvahy, trpělivosti a moudrosti, zahleděli jsme se do minulosti, nechali zlo růst. Pusťme k tomu mladé, vzdělané, čestné a statečné lidi, než bude pozdě.
Věra Tydlitátová je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie. Působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni.
