Premiér Bohuslav Sobotka poskytl v sobotu rozhovor Právu. Jeho podstatná část se týká problémů, vzniklých v souvislosti s brexitem. Neklid ve veřejnosti už předtím podle svého zvyku přiživil Miloš Zeman. Nevím, zda je ruský agent nebo ne. Kdo to ví? Vím jen, že ten člověk je naprosto nezodpovědný politický dobrodruh a kverulant. V tom souzní s jednou neblahou složkou české národní povahy (česká národní povaha má přitom samozřejmě i dobré složky, jako každá národní povaha). Mimo jiné i proto je prezident při vší své nesnesitelnosti tak populární.

Zeman prohlásil, že sám je sice zásadně proti vystoupení z EU (a přibalil k tomu i NATO, aby se to nepletlo), ale udělá všechno pro to, aby referendum bylo a lidé se v něm mohli vyjádřit. Je to mimořádně vyčůraná forma podpory vystoupení z EU i z NATO, a tedy i podpora úplné reorientaci české zahraniční politiky. Otázka je, co pro to může Zeman jako prezident ze své pravomoci udělat – kromě takovýchto hloupých řečí a hecování veřejnosti. Odpověď zní: nic. Tedy alespoň zatím nic.

Premiér Sobotka v rozhovoru pro Právo prohlásil: „Hlasování o vystoupení z unie bych pokládal za věc, která by byla v zásadním rozporu se zájmy českého národa.“ K tomu je ovšem třeba říci: jak kdy. Česká republika se může dostat do takové vnitropolitické situace, kdy bude nutné setrvání (či vystoupení) z EU potvrdit plebiscitem. To se stalo ve Velké Británii. V takové situaci naše země zatím ani náhodou není. Jenom Zeman spolu s dalšími dobráky usilují o to, aby ta situace vznikla co nejdříve.

To je první věc. Druhá věc je, že Česká republika je na tom jinak než Velká Británie. Když Velká Británie vystoupí z EU, nezahubí ji to, i když jí to způsobí četné obtíže (Velká Británie se obejde bez Skotska, kde žije méně než desetina jejího obyvatelstva, obešla se bez něho ostatně i ve středověku – a už tehdy byla evropskou velmocí; o Severním Irsku ani nemluvím). Zároveň to způsobí četné, nepodcenitelné potíže zbytkové EU. A také proto vyvstane otázka vyrovnání a urovnání problému, přičemž o dobré vůli z obou stran nelze už předem pochybovat.

Česká republika by to měla o hodně těžší. Proto je třeba trvat na tom, jednoduše řečeno, aby každý projekt vystoupení z EU byl doprovázen jasným a realistickým projektem „co místo toho“. Pokud nebude, doplníme si ho na základě dosavadních historických zkušeností sami bez nesnází „defaultem“ (pojem si pamatuji z doby, kdy jsem programoval na počítačích třetí generace): „Default“ zní v našem případě Rusko.

A konečně třetí věc: Premiér Sobotka se mýlí, když tvrdí, že hlasování o vystoupení z unie by bylo v zásadním rozporu se zájmy českého národa. Pravda je, že hlasování pro vystoupení z Evropské unie by bylo nyní v zásadním rozporu se zájmy českého národa a že pro hlasování Evropská unie ano/ne v tuto chvíli není ani ten nejmenší politický důvod.

Bohužel Sobotkova vláda i on sám vytvářejí velmi snadnou příležitost pro to, aby takové hlasování bylo možné přesto iniciovat: a to tím, jak forsírují nesmyslný a nepotřebný zákon ministra Dienstbiera o celostátním referendu. Když se na to redaktorka Brožová v Právu opatrně zeptala, odpověděl, že podle toho zákona nelze o vystoupení z EU hlasovat, protože se netýká otázek mezinárodních smluv. To je jednak sporné, a jednak se rozhodování o přípustnosti referenda přenese na Ústavní soud, tak jak ho najmenoval Miloš Zeman.

Závěr tedy je: Miloš Zeman si zatím může povídat, co ho napadne. Se svými kverulantskými a dobrodružnými nápady ohledně referenda o vystoupení z EU (potažmo z NATO) to ovšem bude mít daleko lehčí, jakmile sněmovna schválí Dienstbierův zákon o celostátním referendu. Nepochybuji, že ani Sobotkovi, a možná ani Dienstbierovi (v motivaci omezených fanatiků se ovšem moc nevyznám) nejde o to, ulehčovat Zemanovi situaci. Jenomže nejspíš se jim to oběma proti jejich vůli povede.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.