RECENZE / Příběh filmu Chudáčci by se dal charakterizovat jako setkání Frankensteina s Pygmalionem na pitevním stole. Nit, kterou byla obě těla sešita k sobě, nese jméno feminismus. A stoupající režijní hvězda nese jméno Yorgos Lanthimos.
Je výsadou tvůrčích géniů, že z tak bizarního východiska dokáží vytvořit okouzlující a zábavné monstrum, jedinečné dílo. Snímek Chudáčci získal dva Zlaté globy, je aktuálně druhý co do počtu nominací na Oscara (za Oppenheimerem) a právě se vpotácel do českých kin.
Chudáčci jsou muži
Režisér Yorgos Lanthimos již ve filmu Humr prokázal, že umí napsat mimořádný scénář, který může být založen na sebeabsurdnější situaci, a dostat diváka do stavu, kdy neví, jestli se má smát, nebo být příběhem pohnutý. Na podobném půdorysu se pohybují i Chudáčci, film podle románu slavného skotského spisovatele Alasdaira Graye z roku 1992.
Nacházíme se v alternativním viktoriánském světě, s pokročilejší technikou, ale starými známými sociálními problémy. Geniální chirurg doktor Godwin Baxter (Willem Dafoe) nalezne tělo utonulé ženy v pokročilém stadiu těhotenství a napadne ho přemístit mozek dítěte do hlavy jeho mrtvé matky a tu přivést znovu k životu. Získá tak dospělou ženu s myslí malého dítěte, kterou se rozhodne vychovávat. Pořídí si asistenta, a když dívka mentálně dospěje v teenagerku, pořídí jí k ruce asistenta, jehož brzy povýší na snoubence své nezvyklé chráněnky.
Bella Baxter se ale nespokojí s rolí pokusného zvířátka. Touží poznat svět a brzy zatouží po tom osvobodit nejen samu sebe, ale i všechny ostatní. Nechá se odlákat úlisným právníkem, vyhlášeným alfa-samcem, stane se jeho ke všemu svolnou sexuální partnerkou, ale zároveň ho mučí postoji, které máme tradičně spojené s mužskou částí populace. Sex například odmítá nutně spojovat s romantickým vztahem. Když něco chce, řekne si o to bez servítků. Před svatbou si musí pořádně užít. A když se dozví, že muž nemůže mít erekci kdykoliv, usoudí nahlas, že to je prostě dysfunkce typická pro muže. Chudáčky.
Mistrovská Emma
Řekněme si to rovnou, celý film si v dobrém slova smyslu pro sebe ukradla naprosto úchvatná Emma Stone, která už zazářila v Lanthimosově Favoritce. Postupně sledujeme její vývoj od téměř imbecilní postavy po sebevědomou, vnitřně hluboce strukturovanou dámu. Popravdě, výchozí situace přináší zajímavé téma, zda by byl sex s dospělou osobou, která má mysl dítěte, vlastně pedofilií. Sexu je ve filmu hodně. Když se Bella ocitne v Paříži bez prostředků, nechá se zaměstnat v nevěstinci, který jí poskytne dvě věci, jež potřebuje nejvíc: sex a peníze. Lanthimos ukazuje, že vědomá prostitutka je ve skutečnosti pánem situace, nikoliv obětí. Všichni muži tu vlastně působí jako to, čím byla Bella na počátku: děti v tělech dospělého.
Kouzlo Belly spočívá v tom, že vnímá a vykládá svět napřímo, s naivitou dítěte. V tom ohledu zaujímá velmi podobné místo, které před sto lety obsadil český Švejk. Působí excentricky a podvratně, protože bere vše doslova, chybí tu konejšivá slupka civilizace a nevyřčených dohod, jak co vlastně myslíme.
Feminismus tu jde ruku v ruce s levicovou ideologií. Bella zaučuje své kolegyně v nevěstinci do marxismu, a když jí bývalý milenec vmete do tváře, že není marxistka, ale kurva, odpálí mu, že nevěstka je alespoň svým vlastním výrobním prostředkem. Nenechává se vykořisťovat jako jiní.
Film vás zaplaví opulentní vizuální stylizací, která vypadá, jako byste snímky Karla Zemana prohnali umělou inteligencí. V původním románu hraje velkou roli město Glasgow, zde vás hrdinka protáhne namísto toho několika světovými destinacemi, ovšem jejich kašírovanost je často až tak extrémní, že to dílu trochu škodí. Mimořádnou roli tu má hudba a vůbec zvuk, které tu doslova hrají, jako by byly také filmovou postavou. Děj je protkán různými vrzáními a pazvuky podvědomě dotvářejícími děj v míře, v jaké se s tím u málokterého filmového díla setkáte.
Chudáčci jsou šťavnatý, inteligentní, živočišný i vypočítavý film, který si dost možná zamilujete.